Avengers

20- Co vím

-O ROK POZDĚJI-
Už rok jsem zavřená v té příšerné bílé místnosti. Někdo z Avengers mi nosí jídlo, 2x denně. Přijdou, dají mi jídlo a beze slova odejdou. Nikdo se se mnou nebaví. Proč by se se mnou bavili když jsem jen ledový obr. Celé dny sedím na posteli, kreslím si nebo hraji na kytaru a u toho si někdy zpívám. Je tu strašná nuda. Je mi líto že Tony ani nikdo jiný se mnou nemluví, už tu byly několikrát. Jednou za měsíc mi přinesou čisté oblečení a odnesou to co jsem měla na sobě. Díky tomu že dostávám jídlo jen 2x denně se ze mě stává anorektička. Vlastně se tomu jídlo ani říkat nedá. Buď je to jen malá miska ovoce/zeleniny, nebo něco co se nedá jíst- šedá kaše která se hýbe jak želé a je nechutná. Z tváří se mi vytratila zdravá barva a myslím že jsem podobná těm stěnám co jsou celé bílé jako v nemocnici.

Když jsem si jako každý den zpívala písničku This Town někdo vešel. Nevšímala jsem si kdo to je protože jsem si zvykla na to že vždy někdo přijde něco mi tu nechá a odejde. Denní rutina. Dneska to ale bylo jiné.

,,Ahoj" řekl někdo. Přestala jsem hrát a podívala se na dotyčného. Loki.

,,Co chceš?" zabručela jsem.

,,Chci si s tebou popovídat o tom jak to že jsi ledový obr. Myslím že víš že já jím jsem taky" řekl.

,,Ale já se o tom s tebou bavit nechci" prskla jsem. ,,Běž pryč" odvrátila jsem pohled.

,,Neodejdu, řekni mi jak ses jím stala" žadonil. Chvíli jsem se rozhodovala jestli mu to říct nebo ne, ale nakonec jsem mu to řekla.

,,Když jsem byla malá mohlo mi být tak 5, máma mě vzala na Ásgard. Bavila jsem se s Ódynem i s Friggou jako by byly moji příbuzní a znaly jsme se dlouho. Jednou když jsem byla s mámou v královských zahradách začali mi modrat prsty, potom mi zmodrala celá ruka a potom celé tělo. Nerozuměla jsem co to znamenalo a myslela jsem si že jsem šmoula. Běžela jsem za mámou a řekla jí že jsem šmoula. Smála se, ale věřila mi. Frizze ani Ódynovi jsem to nesměla říct. Nevím proč, to mi nikdy neřekla. Myslela jsem že  můj táta je taťka šmoula, jednou budu bydlet ve šmoulí vesničce a že budu utíkat Gargamelovi s Azraelem. V 13ti letech jsem se mámy začala ptát co se to se mnou děje a proč mi modrá kůže. Nikdy mi neřekla co se mnou je ani se o tom se mnou nebavila. Když jsem zabloudila k tomu tématu buď začala řešit něco jiného nebo odešla. Chtěla jsem znát pravdu o tom kdo jsem, ale nevěděla jsem kde ji najít. Na internetu jsem našla jen to že jsem ledový obr. Dodnes neznám pravdu proč se na něj měním při nechtěném dotyku s ledem" dořekla jsem vše co vím. Pár nezbedných slz mi steklo po tváři. Beze slova vstal a odešel. Zkroutila jsem se do klubíčka a potichu vzlykala. Pláč mě unavil a já usnula.