Vánoce, Svátky klidu

3,2,1

֍֎31.12.֍֎

Čím dřív, tím líp... Tímto heslem se také řídí mamka Davisová, a tak ještě za rozbřesku, pozdního rozbřesku, vzbudila Grace, která slíbila svou účast na Silvestrovském nákupu. Ku Evelynině podivu byla Grace v pokoji sama, nepočítaje malého retrívra, jenž pochrupkoval stočený u boku její dcery. 
"Jojo, hned jsem dole," mručela rozespale Grace a hmatala po stolku po budíku, jen aby se přesvědčila, že není hluboká noc a na nákupy by opravdu vyrazit měla. Do toho začal skuhrat Bond. "Já tě pustím, jen moment," řekla rozespale a vytáhla se na nohy. Nesnášela, když ji někdo budil. Vzala Bonda a postavila ho na podlahu. Moc dobře věděla, že by měla nechat Franka usnout v jeho pokoji, znala maminku až příliš dobře. 
Když se převlékla do džín, košile a svetru a vyšla na chodbu, potěšeně se usmála. 
"Dobré ráno, Franku," pozdravila ho, když dle všeho postával opřený o zeď naproti jejích dveří s rukama založenýma na prsou a se svým všeříkajícím úsměvem se jí zabodl do tváře. 
"Dobré ráno," usmál se a nechal se od přistupující Grace objat. Přitiskla se do jeho teplých paží a tvář zabořila do jeho krku, který zlehka políbila. 
"Pojedeš taky?" pousmála se a jemně mu vtiskla rty na tvář. 
"Ale ovšem," zazubil se. "Taky jsem si chystal budík. Nákupy v Seattlu si přeci nesmím nechat ujít." 

֍֎֍֎֍

"O můj bože, ti lidi se zbláznili!" vykulila oči Grace na parkovišti před obchoďákem, když jen zahlédla proudy lidí, kteří vcházeli a vycházeli z nákupního centra. 
"Už není cesty zpět," sýčkoval Finn, jenž Evelyn dělal pro ten den řidiče, jelikož Grant měl až příliš velké bolesti a odporovat argumentům své ženy, je nemožné. 
S odhodláním hodného kavalírských rytířů vstoupili mezi stáda lidí a vydali se nakupovat. Evelyn vedla čtveřici a pobíhala od regálu k regálu a k mrazákům. 
"Grace, vezmi Franka a najděte něco pro děti na večer. Prskavky, něco!" 
"Rozkaz!" zasmála se Grace, popadla Frankovu ruku a táhla ho pryč od pobíhající maminky a znuděného Finna ověšeného taškami. 
"Zrádci!" zavolal za nimi a ušklíbl se. Grace na něj dětinsky vyplázla jazyk a široce se usmála. 
"Abys věděl, krasavče," usmála se na Franka a procházela s ním mezi jednotlivými obchůdky v centru. "Každoročně na Silvestra naše městečko šetří na ohňostroj u jezera Sammamish. Vždycky tam vyrážíme před půlnocí. Víš, ačkoliv se tomu nechce věřit, mamka se dost vyřádí během Vánoc, a tak různé proslovy a podobně nechává na radě města chvílí před půlnocí, popíjí si punč a užívá si klidu. Bere to jako takové zakončení celého toho hektického měsíce. Takže nic nehrotí a nechává to na ostatních." 
"Takže dnešní půlnoc nebudeme trávit v sídle Davisů?" optal se Frank pro jistotu a omotal paži kolem Graciných ramen. 
"Ne ne," zavrtěla hlavou a nasměrovala ho ke stánku se silvestrovskými "hračičkami". Nákupy v lásce neměla, ale v případě, že je mohla provozovat s Frankem, zvlášť v jeho objetí, byla ochotna se obětovat.
"Grace!" zaslechla své jméno a ihned poznala ten uječený dotěrný hlas své černovlasé přítelkyně. 
"Meg!" usmála se zaskočeně Grace a natočila se tím směrem. Cítila, jak Frank přilepený na jejím boku ztuhl. 
"Jé. Tebe bych tu nečekala," usmála se černovláska a už vrážela letmý polibek na její tvář. "A tvého kamaráda taky!" zasmála se Meg. Grace stáhla rty do úzké linky a vykulila oči. Frankova tvář však zářila širokým upřímným úsměvem. 

"Co sis nadrobila..." šeptl jejím směrem. Grace měla tu šílenou ženštinu ráda a dokonce si přiznala, že by se s ní možná i někdy sešla na kávě, ale vždycky se dokázala objevit v tu nejnevhodnější chvíli.
"Meg, máme celkem naspěch. Někdy ti zavolám," pousmála se Grace co nejvlídněji a pomalu Franka tlačila pryč. 
"A nebyl to jen kamarád?" zavolala za nimi Meg trochu zklamaně, když si všimla jejich až příliš blízkého postoje. 
"No... byl!" zasmála se za ní Grace, na což si od Franka sklidila pobavený úsměv. "No co... Mám zapírat? Lhát se nemá." 

  ֍֎֍֎֍  

"Zlatíčka, vyrážíme!" volala Evelyn na prahu domu a kolem krku si omotávala šálu. Grace s Frankem za zády radostně sbíhala schody. S drobným úšklebkem si uvědomil, že už svou neustálou přítomností v její blízkosti připomíná žárlivého chlupatého zlatého mazlíčka. "Bonda bereš s sebou?" zeptala se jí matka a tázavě zkroutila tvář. 
"Nemůžu ho tady nechat," řekla podmračeně Grace a sehnula se pro pejska se smutnýma očkama. Když ho však zvedla k sobě a přitulila si ho na hruď, zaryl svou němou tvářičku do tepla její šály. 
"Na," trkl do ní Finn vedle a podal jí malou tašku přes rameno. "Bonus ke kamarádovi," pokrčil rameny a sám jen s těží odolával přitulení se ke chlupatému klubíčku. Je přeci drsný chlap, nemůže... 
"Jéé, děkuji," usmála se široce Grace a schovala štěně do kárované tašky přímo a jen pro Bonda. Finn se usmál a než si došel pro kabát, dovolil si aspoň letmé pohlazení po jeho hlavičce. 
První se z domu vyřítila dvojice vnoučátek, která ihned začala po sobě i ostatních metat sněhové koule. 
"Proč jsme je vůbec posílali před odchodem spát, když teď mají víc energie než my všichni dohromady?" zazívala Katherine a vyšla do tmavé noci. 
"Všichni víme, že by to tak bylo, i kdyby spát nešli," řekl Finn a galantně jí nabídl rámě. Se všeříkajícími úsměvy pomalu vyšli s Norou i Clydem a dětmi. Hned za nimi se vydali Frank s Grace a za nimi Grant a Evelyn. Na jasném nebi svítily hvězdy a z ulic pod kopcem se táhl zápach síry. Za neutichajících řečí a smíchu se vydali k jezeru zakončit celý rok.

 ֍֎֍֎֍

U jezera bylo snad celé město. Grace měla pocit, že zahlédla opravdu všechny a ačkoliv se ještě na plese a večírku tvářila, že je stále single, nyní jí to bylo k smrti jedno a nechala se od Franka objímat, hladit a občasně i políbit. Evelyn při první možné příležitosti donutila  chudáka Granta k rozhovorům se sousedy a známými. Finn s Norou a rodinami se vzdálili k břehu jezera. Do půlnoci zbývalo sotva deset minut. 
Issaquah brala novoroční slavnosti vážně. Rada města si objednala vlastní kapelu a třešničku svého hudebního dortíku nasadily středoškolským sborem. V celém areálu jezera i přilehlého parku stálo pár stánků s občerstvením. Hudba se rozléhala všude kolem, atmosféra byla perfektní. 
"Zavedu tě na jedno místo, kde budeme mít skvělý výhled," řekla hlasitěji, aby ji v tom hluku bylo slyšet. 
"Já už ho mám," pousmál se Frank a Grace políbil s vášní tak neskrývanou, že jakmile se od sebe odtáhli, musela se s červenými tvářemi porozhlédnout, jestli je někdo viděl. Naštěstí jim jediný človíček nevěnoval svou pozornost. 
"Tak pojď," usmála se. Franka vedla mezi procházejícími lidmi a sem tam něco prohodila. 
Když se zastavili na přehradě jezera na druhé straně celého prostranství, byla kolem nich jen hrstka lidí s plány podobnými těm jejich. Mlčky se chytili za ruce. Od protější strany břehu se ozvalo zběsilé odpočítávání do rytmu bubnů. Slyšeli jásot, smích a romantické šeptání kousek od nich. Grace se na rtech objevil šťastný úsměv a k Frankovi přistoupila tak, že se jejich hrudníky a stehna setkaly, dech se jim promísil a cítili teplo toho druhého. Nepotřebovali zbytečná slova, stačil jim pohled, který říkal vše za ně. Hleděli si do očí s láskou, něhou, radostí. 
"Já tě miluju," špitla, když se z břehu ozvalo šťastné deset. 
"Já miluju tebe," oplatil Frank. "Grace, naposledy se tě chci zeptat: Opravdu chceš skončit s cestováním a nastěhovat se ke mně do Anglie?" Kousla se do spodního rtu a sevřela jeho ruce pevněji.
"Jsem si jistá," usmála se. "Chci být s tebou, Franku... A jsem si jistá, že i Bond souhlasí," dodala, když se v tašce zavrtěl psík a žárlivě zavrčel.
"Jsem rád, že chceš," usmál se. "A ty taky," podrbal Bonda za ouškem, za což malý nezbedník spokojeně zabručel. Grace se usmívala jako dlouho ne. Frank si té ženy před sebou vážil a mohl jen tiše děkovat, že se zamiloval zrovna do ní.
"Tři, dva, jedna!!!"  Po nebi se roznesly barevné paprsky ohňostrojů. Grace se vyhoupla na špičky a splnila si sen o dokonalém, bezchybném, procítěném novoročním polibku...