Vánoce, Svátky klidu

Kousky puzzle

֍֎29.12.֍֎

Klepala se. Upřímně a neskrývaně se klepala nervozitou, nejistotou a respektem.
"Nezhroutíš se?" zeptal se starostlivě Frank, načež Grace násilím polkla a otřela si dlaně o kalhoty. Prsty měla jako osiky a aby je uklidnila, sevřela ruce v pěsti.
"No nevím," přiznala přidušeně a trhaně vydechla. Měla pocit, že jí na hrudi stojí snad slon.
"Je to jen pár slov," podpořil ji a lehce zvedl koutky úst. I Grace se pokusila o úsměv, ale její neovládnutelné mimické svaly se vytvarovaly spíše do úšklebku.
"Nechceš to říct ty?" navrhla a vyděšený pohled přesměrovala k němu. Ačkoliv by jí velmi rád pomohl, usmál se a zavrtěl hlavou se slovy: "Je to tvůj otec, Grace."
"Božínku, doufám, že tohle bude naposledy," vydechla a nahmatala Frankovu ruku, kterou pevně sevřela. Stisk jí povzbudivě oplatil a zatáhnutím za ruku ji přitáhl ke svému boku, načež jí paží pevně objal. Moc ho nevnímala, zabraná do vzpomínek. Oznámení tatínkovi nikdy neprobíhalo hladce a výjimečně došlo i k hádce. Takových rozhovorů neproběhlo příliš, jen co by se dalo na prstech jedné ruky spočítat, a přesto měla pocit, že prošla snad tisícem takových oznámení.
"Já myslím, že tohle doopravdy naposledy bude," pousmál se Frank a rty vtiskl do Graciných voňavých vlasů. Zavřela oči a zhluboka se nadechla.
"To doufej..."   

֍֎֍֎֍

Už nebylo cesty zpět, už se nemohla vrátit či se schovat ve Frankově objetí, už nemohla vše odvolat a už vůbec nemohla odstoupit od čekajícího otce, jenž svůj lehce pochybovačný zrak upíral na svou dceru a střídavě na muže v její těsné blízkosti. Ne že by mu Frank vadil, to vůbec, ale s kombinací s nejistým přístupem jeho sladké dcerky se mu vše začalo zdát víc než podezřelé. 
Třeba chce jen říct, že Bond rozkousal jeho oblíbený pár pantoflí, nebo kus nábytku... Co by tam ale pak dělal Frank? Granta napadala spousta věcí, ale té zásadní se obloukem, obrovským obloukem, vyhýbal. Přesto tušil. A ačkoliv poslouchat zamotané řeči Grace zcela na rozpacích s červenými tvářemi bylo roztomilé, ne úplně pobíral její slova. Ale jakmile zaslechl já, Frank, spolu, my... jejich význam mu začal postupně rozvážně docházet. Když mu ještě před chvíli cukaly rty s nutkáním usmát se, nyní se jeho tváří rozlil lehce mstivý, varovný a vražedný pohled, který však stočil k muži za svou malou holčičkou. 
"Tati?" oslovila ho, když už pár chvil nereagoval na její slova a pozměnil svůj výraz. "Tati?" Grant mrkl a násilím potlačený vztek náhle zmizel. 
"Copak?" 
"Poslouchal jsi?" 
"Ano." 
Grace přešlápla a za sebe se natáhla pro ruku Franka a přitáhla ho k sobě. 
"Máme se rádi," pousmála se s téměř dětskou nevinností s domněnkou, že tak svého otce obměkčí. Dle všeho její úsměv aspoň z části zabral. Z malé, miniaturní, titěrné části. Skoro cítila, jak tátova krev vře a přitom se pokoušel tvářit tak normálně. Podivila se, že se mu vzteky nerozcukalo obočí. 
"Rádi?" zopakoval po mučivě dlouhé chvíli Grant a, snad se jí to jen zdálo, nasucho polkl. Grace se kousla do rtu a spolu s Frankem přikývli. "A plánujete snad něco?" 
"Rádi bychom," přidal s Frank a vlídně se usmál. Grace mlčela, avšak svým prstem mu vděčně přejela po hřbetu ruky, vyjadřujíc tak své city a díky. 
Grant ale před svýma očima viděl tu malou roztěkanou neposlušnou holčičku prosící o kus čokolády. Nestála před ním jeho dospělá dcera, rozumná mladá žena s životem před sebou, s hrdým postojem a sebevědomím hodným její skvělé skromné povahy. Stála tam malá, usměvavá holčička s rtíky od čokolády stočenými v širokém radostném úšklebku, s koleny odřenými, s dlouhými vlásky střapatými. Když se zbavil své sentimentální představy a zahlédl po jejím boku muže, v jehož tváři vyčetl jen upřímné dobré láskyplné úmysly, poklesla mu ramena. 
"Grace," oslovil dceru, "Jsi dospělá žena a již dávno utekla ta doba, kdy jsem měl do tvých vztahů ještě co povídat." Odmlčel se, aby si svá následující slova dobře promyslel. "Jak říkám, nemám do toho co mluvit, přesto jsem rád, že jste za mnou přišli. Franku," pootočil pohled k němu, "Velmi rád bych ti začal vykládat, jak moc je Grace úžasná, jak hodně si zaslouží péči, lásku a domov. Jak moc bych si přál, aby zůstala jenom moje. Noru už jsem musel předat pod ochranná křídla jinému muži. Zbavit se Finna mi bylo požehnáním," usmál se, načež opět lehce zvážněl. "S Grace to je problém. Je poslední, která opouští můj obranný val, a tak je to pro mne opravdu složité. Přesto se překonám. Svoji holčičce věřím, má na lidi čich a měl-li bys, hochu, až příliš velké chyby, našla by je velmi brzy. Proto do vašeho vztahu kecat nebudu. Ale pokud jí ublížíš, nezastaví mě nic," dodal varovně, za což si od dcery sklidil pobavený úsměv. 
"Nikdy bych jí neublížil," pousmál se Frank a uctivě kývl hlavou. 
"Jen by ses pokusil a věz, že by to byla ta poslední věc, kterou bys udělal. Předat ji do tvých rukou je těžké...  Zaslouží si jen to dobré, tak se mi o ni postarej," řekl potichu Grant a stočil oči ke Grace. Po tvářích jich obou stekly malé slzičky, načež Grace vykročila a otce vydatně objala. 
"Děkuju," zašeptala mu do ramene a usmála se od srdce. Pohladil ji ve vlasech. 
"Ale vždycky budeš moje malá holčička," pousmál se Grant.