Vánoce, Svátky klidu

Záhadný dar

  ֍֎6.12.֍֎  

Přesně věděla, co ráno přijde. Oblékla si tmavé džíny a bílou košili, vlasy si stáhla do dlouhého přísného copu a vyšla na chodbu ve chvíli, kdy se z pokoje pro hosty překvapeně rozhlížel Frank, pod jehož nohama byl pečlivě složený pletený svetr se sobem. Ostatně jako před každým pokojem. Grace zvedla ten svůj, červený s tučňáky, a vyšla k němu.
"Dobré ráno," řekla potichu, aby nevzbudila ostatní. V domě bylo vcelku ticho, takže děti ještě spaly. Rozespale zamrkal.
"Dobré ráno," pousmál se zmateně Frank a sehnul se pro svou hromádku zelené barvy. "Co to...?"
"Tohle jedna z máminých každoroční tradic. Po snídani nás všechny čeká zhruba dvouhodinové focení a vybíraní vyvolené fotky, kterou pošle všem známým, rodině a spolupracovníkům. Máma je z toho unesená a vždy objednává tyhle střelené vánoční svetry snad půl roku napřed. Zkus se tvářit, že tě to neskutečně překvapilo," osvětlila a poradila zároveň Grace Frankovi. Ten s pochopením pokýval hlavou a prohlídl si vyšitého soba s červeným čumákem. "Rudolf," řekla Grace a zadržovala příliv smíchu.
"Mám se tedy tvářit překvapeně," zopakoval si Frank a obrátil svůj pohled k ní. Grace si skousla rty, aby smích udržela, a přikývla.
"Máma bude mít radost."
"A ten svetr budou mít všichni?" optal se znovu. Grace přikývla.
"Víš, máma když byla malá, tak Vánoce neslavili. Její táta, náš dědeček, kolem svátků zemřel a babička slavit nechtěla, takže si máma vše vynahrazuje nyní." Pomalým krokem spolu vyšli ke schodišti.
"Samozřejmě, chápu to," pokýval souhlasně hlavou. On Vánoce také neslavil, rozhodně ne tak moc jako Davisovi. Bude ale příjemnou změnou prožít si svátky jak mají být. V hloubi duše se dokonce těšil a našel v sobě tu dětskou radost. 
"Znáš se s Norou dlouho?" zajímalo ji. Znát její sestru bylo buď požehnáním, nebo peklem. Záleží, jak se dotyčný choval. Ale vzhledem k tomu, že Frank právě kráčel vedle ní a chystal se s nimi strávit svátky, jistě musel být opravdu sympaťák. Podíval se jí do tváře, do zelených očí a krátce se zasmál.
"Dost dlouho. Vlastně hned, jak nastoupila na naši kliniku, jsme se seznámili," usmál se Frank. "Ona... asi by nebyla ráda, kdyby věděla, že ti to řeknu, ale v Anglii byla první měsíce naprosto zoufalá ze svého amerického přízvuku, a tak se snažila mluvit co nejméně, ale samozřejmě s tím měla problém. No když zjistila, že jsem studoval tady v Americe a v podstatě jsem prožíval to samé se svým britským přízvukem, prosila mě, abych jí trochu pomohl," zasmál se Frank nad vzpomínkou, jak občas její přízvuk před kolegy utekl a jim cukaly koutky úst. Grace se však široce křečovitě usmála a vydechla, aby nepropukla v smích.
"Franku, tohle nemůžu nechat jen tak," otočila se na něj a kousla se do rtu nad tak dokonalou příležitostí zarýt do své sestry drápky a dlouho se nepustit.
"Ne, ne, Grace. Neříkej nic, už by se na mě nikdy nepodívala," zaprosil s úsměvem. Chvíli se mu vemlouvavě dívala do šedých očí s doufáním, že se nad jejím prosícím výrazem smiluje a dovolí poškádlení Nory. Nepovolil, jen se usmíval. Zahodila svou snahu a svěsila ramena jako zklamané dítě.
"Tak dobře." Skoro vcházeli do kuchyně, když se Grace zastavila, chytila Franka za lem bílého trička a mrkla na svetry v jejich rukách. Pochopil a zelený svetr s Rudolfem si přetáhl přes hlavu, stejně jako Grace, která si jen z výstřihu vytáhla límeček bílé košile a cop si přehodila přes rameno. Spokojeně se zazubila a mlčky pobídla Franka ke vstupu do kuchyně. Jako slušně vychovaný muž jí rukou naznačil, ať vstoupí první, a mile se usmál. Grace příjemně potěšena a trochu s rozpaky vstoupila a usmála se na rodiče a Finna, kteří již seděli u stolu ve svých svetrech.
"Dobré ráno," pozdravili se všichni navzájem, načež se I Frank s Grace usadili u stolu.
"Tak ty máš můj svetr!" zvolal Finn a podíval se na vyšitého Rudolfa na Frankově hrudi. Grace si všimla Frankova mírného zaváhání nad narážkou jejího bratra, a tak se ho zastala.
"Vždyť Rudolfa nesnášíš. Navíc ten sněhulák ti sluší víc," mrkla na něj, za což si od Finna sklidila ironický úsměv a od Franka tiché: "Díky."

"Nesmíš se ho bát," poradila šeptem a povzbudivě se zakřenila.

"Ty naše výkvěty pořád spí?" optala se Evelyn a udiveně se zamračila. Nebylo zvykem nevídat ty malé lumpy hned po ránu plné energie. Finn otočil své unavené oči jejím směrem.
"Vždyť oba nechtěli usnout. V tom jednom pokojíku to nevěští nic dobrého. Místo toho, aby lehli a spali, ujídají perníkovou dekoraci. Loni se z ní malá několikrát pob..."
"Finne, jíme," upozornila ho Grace a zašklebila se na staršího bratra, který byl v duši stále dítě.
"Dospěješ někdy?" přidal se I Grant a podíval se na syna skrz své brýle. Grace se uculila, když Finn krátce protočil oči.

֍֎֎֍֎  

A po snídani to přišlo. Shon, zmatek, organizovaní, povyk, nervozita, přeteklý kýbl nervů a do toho znuděné fňukání dvou malých neposedů. A to se ještě ani nezačalo.
"Já vás vyfotím," nabídl se Frank s domněním, že se ani focení účastnit nebude. To by ale paní Davisová nemohla být tak přeochotná a k tomu tak obrovská perfekcionistka.
"Opovaž se, mladý muži. Ty se budeš fotit s námi, chceš-li nebo ne!" Grace posadila malou Tess na opěradlo sedačky a s překvapeným pousmáním se otočila na povyk své matky a na rozrušený Frankův výraz. Všimla si, že k ní vyslal mírně tázavý pohled, na který odpověděla pokrčením ramen se zavrtěním hlavy.
"S tím ti nepomůžu," naznačila rty.
"No tak šup, posaď se," popostrčila ho Evelyn k sedačce. Ona sama řídila všechen chaos a určovala, kdo kde bude sedět. Na sedačce již seděl Grant, vedle něj Nora s Clydem, z druhé strany hlavy rodiny seděl Finn s Katherine, vnoučátka mu posedávala za zády na opěradle a vedle sebe ještě držel místo Evelyn, která chystala foťák. Grace se uvelebila na koberci v tureckém sedu a kývla na Franka, ať se posadí vedle ní. Byl na rozpacích, přišel jí roztomile vyvedený z míry. Jistě ho musela paní Davisová děsit, pomyslela si, když si sama prohlédla mračící se maminku.

"Rachot, že?" strčila do něj loktem a povytáhla obočí.

"Rachot? Tohle je slabé slovo," zasmál se, přičemž se uvolnil a už nebyl tak napjatý.
"To jsi ještě nezažil plánování večírku," dodal Finn tak, aby ho Evelyn přeci jen neslyšela. Frankovi stačila zděšená tvář ženy vedle něj a už si dokázal představit, co jej čeká.
"Přežijeme to," dodala po chvíli. "Musíme to přežít... Přežili jsme už minulé oslavy. Co by se tak mohlo stát?" zeptala se a sama přemítala, co za katastrofu by mohlo letošní Vánoce překazit. "Napadá vás něco?"
"Zavaje nás sníh," pokrčil rameny nezaujatě Finn. "Odpojí nám proud. Město se odřízne od okolního světa, dojdou nám zásoby, budeme přinuceni sníst jeden druhého."

"Nemaluj čerty na zeď," pousmál se Frank.

"Malovat na zeď? Čerty? Jednou nás málem opravdu zaválo," zavzpomínal. "Byl jsem v pubertě a tady kráska si ještě neuměla utřít zadek, když..."

"Nepřeháněj, jsi jen o šest let starší," přerušila ho dotčeně Grace, když Frank překvapeně zvedl obočí.
"Neskákej mi do řeči," zpražil ji a podíval se zpět na Franka. "No neuměla si utřít zadek, když na Seattle a okolí udeřila sněhová bouře." Kolem se začala zvyšovat rámus a Nora začala Evelyn do její organizace mluvit. "Nepřetržitě sněžilo asi týden." Frank rozpačitě těkal očima z jednoho Davise na druhého.
"Noro, zlatíčko, mlč," přehlušila Evelyn Noru a zároveň ostatní, díky čemuž se všichni ztišili, včetně hyperaktivních dětí.
"Dokonce nám zavřeli školu," dokončil Finn krátký příběh s tou nejlepší vzpomínkou na minulé zavátí.
"Shrňme si to: Příští dění nám je darem," pousmála se Grace.
"Spíš záhadou," opravil ji Finn a lehce se usmál.
"Pozor!" vykřikla Evelyn a energicky se posadila vedle Granta. Všichni se podívali do objektivu foťáku a co nejlépe se usmáli.
"Sýr!"