Vánoce, Svátky klidu

Ve skříni

֎֍15.12.֎֍

Nepila nic, ani kapku, ale přesto jí to ráno málem pukla hlava. Málem se skoulela z postele, ale překonala se a téměř se ke své skříni doplazila. Pomalu se oblékla a vyšla z pokoje. Z těch okolních se ozývalo tiché chrápání. V koupelně si opláchla obličej a mírně se zděsila nad svým zjevem, umyla si zuby a pokusila se zkrotit tužidly a laky zatížené vlasy, které I tak měly dostatek lehkosti, aby trčely do všech stran. Nakonec beznadějně svázala vlasy do drdolu a loudavě se vydala do kuchyně. Toužila jen po horkém čaji, kávě a několika sušenkách. V domě bylo vcelku ticho. Cestou po schodech se rozpomněla a s mravenčením si položila bříška prstů na rty. Celý večer protančila s Frankem, většinu času se věnovala jen jemu. Praly se v ní dvě strany. Jedna, která by nejraději popadla jeho tvář a políbila jeho rty, a druhá, která by se pro jistotu vzdálila a dávala si pozor, co se z toho vyvine. Půl měsíce za ní a další polovina před ní. Připomněla si pořekadlo o z půli plné a poloprázdné sklenici vody. Z myšlenek a zmatku nad sebou samotnou ji vyrval hluk v kuchyni. Nejdřív se trochu polekala, ale nakonec se uklidnila a s malým úsměvem vkročila do kuchyně.

"Dobré ráno," pozdravila svého otce, který si zrovna zaléval kávu.
"Dobré. Dáš si taky?" optal se a široce se usmál. Přikývla a posadila se u stolu. Pan Davis ve svém svetru tmavě modré barvy a kalhotách, s upravovaným vousem, lehce prošedivělými hnědými vlasy vypadal jako reklama na ideální snídani s otcem. Na moment zapřemýšlela, jestli něco takového opravdu neexistuje... Půjčte si taťku ke snídani... Vzhledem k hladině šílenosti dnešního světa by zřejmě nebyla moc překvapená, kdyby tomu tak bylo.

Spolu nachystali snídani, čaj i kávu, noviny. Když se v tichosti usadili a dali se do snídaně, prohlédl si Grant svou dceru. Už dávno tak dospěla, zženštila, zkrásněla, ale on si nemohl pomoci a nevidět v ní tu malou skotačivou holčičku. Mimoděk si připomněl dobu, kdy si uvědomil, že jeho dvěma dceruškám narostly boky a prsa a jejich středem zájmu dění se stali chlapci. Ach, jaké nervy to pro něj byly a stále jsou. Nora se provdala dobře, s Clydem byl spokojený, ačkoliv jako každý otec i on si dokázal najít pár nedostatků, které však, díky bohu, dokázal tolerovat. No ale ještě si musel dohlédnout na Grace.

"Včera jsi na plese hodně tančila s Frankem, že ano?" začal konverzaci co nejnenuceněji a upil kávy s očima zabodnutýma v novinách před sebou. Grace nasucho polkla. Poznávala ten tón hlasu naznačující, že pokud bude odpovídat správně, vše bude fajn.

"Ano. Frank se mi věnoval. Myslím, že jsme to potřebovali oba dva." Grant dlouze kývl hlavou tam a zpět. Chvíli bylo ticho, Grace se napila čaje a zakousla se do toustu.

"Všiml jsem si Alaricka. Chtěl jsem jít za tebou, ale očividně jste si poradili sami," pokračoval a obrátil své oči k ní. Opřela si tvář o dlaň s obrazem žárlivého Ricka ve vzpomínkách.
"To ano. Opět se pokoušel o nemístné poznámky. Ale Frank mi pomohl."
Toho si samozřejmě všiml. I toho letmého polibku. Také toho jak se na sebe dívali. Přimhouřil oči, ale vzápětí si uvědomil, že by neměl, a tak se hned opět podíval do novin. Grace naštěstí koukala do svého talíře.
"To bylo od něj pěkné... Grace, zlato, jak to vůbec s Frankem máš?" zeptal se na rovinu. Tyhle otázky nenáviděla. Pokaždé musela chodit kolem horké kaše a snažit se vše podat co nejšetrněji. Pan Davis totiž také trpěl na vysoký krevní tlak a nejednou by se stalo, kdyby se zvedl až příliš.
"Nemám s ním nic, tati. Jen si rozumíme," zkoušela nejdříve úplně zavrhovat nějakou možnost, že by mezi nimi mohlo vůbec cokoliv být. "Jsme jen přátelé." Chtěl zmínit tu "pusu", ale prozatím mlčel, důvěřoval jí. Ale stejně si nemohl odpustit následující slova.

"Grace," oslovil ji opatrně. Jak to jen říct... "Frank je chvíli po rozvodu a znovu si užívá nabyté... svobody po několika letech." Dlouze vydechla a zamračila se téměř neznatelně. Poslední potřebovala poslouchat tyhle domluvy. Její matka ji k vztahu popoháněla a otec po ní chtěl, aby si dávala pozor a byla opatrná? Co má dělat? 

"Tati, ne všichni můžou mít manželství jako vy dva," podotkla opatrně.

"Ale to mu přeci nezazlívám. Jen... jsi pěkná mladá žena a on je muž a..."

"Vím, jak to chodí," přerušila ho raději. "Nejsem puberťačka."

"Já to myslím dobře." Stejná zbraň, kterou na ni tehdy použila i paní Davisová... Myslím to dobře... Nadechla se k dalším slovům, když se náhle po schodech rozezněly rychlé lehké kroky, načež do kuchyně vletěly dva výrůstky v pyžamech.

"Pšt, vzbudíte celý dům," okřikl je tiše Grant, zatímco se Grace až nepřirozeně zabodávala pohledem do desky stolu. Nasadil jí brouka do hlavy, kostlivce do skříně. Připadala si, jako by ji do té skříně zavřel spolu s Frankem a zahodil klíček někam daleko se slovy: Klidně se sežerte navzájem. Sic to byla trochu rána do zad, otevřely se jí oči. Vždyť on měl pravdu. Necelé dva měsíce po rozvodu, plný energie, jež z něj už neždíme manželka, a ona dostává pubertální záchvaty zamilovanosti. Měla by si dát ledovou sprchu a ne horký čaj. Zatímco si Tobi s Tess sedali ke stolu, pohlédl Grant na dceru, která si okousávala spodní ret a mračila se, zřejmě nad svými výčitkami. A kostlivec je ve skříni...