Vánoce, Svátky klidu

Voda

 Nikdy ji nenapadlo, že by zima mohla vonět. Pod těmi desítkami centimetrů sněhu mrzla půda, jehličí stromů pokrýval led a přitom to vše vonělo. Vysoké borovice se zlehka pokyvovaly ve větru ve výškách, celý les byl ponořen v tichu a nebýt okolo pobíhajícího Bonda, slyšeli by jen křupání namrzlého sněhu pod nohama.
"A řekneš jim to?" zeptal se Frank po několika chvílích složitého dialogu.
"Ovšemže jim to řeknu... musím," vyhrkla nervózně Grace a nakrátko shlédla k jejich spojeným rukám. "Franku?" 
"Hm?" Chvíli mlčela, přemýšlejíc nad tím, jak vhodně zformulovat svou otázku. Její obličej se měnil s emocemi, které ji zaplavovaly vlna za vlnou. Sekundu byla šťastná, tu další ji přepadávala nejistota spojená s jejich budoucností. Uvědomila si, že Franka dle všeho skutečně miluje, ale semínko pochyb zaseté někde hluboko stále čekalo na vyklíčení. Urputně ho však nechávala sušit na sluníčku, jež jí už pár dní hřálo v duši i v tak tuhé zimě. "Trápí tě něco?" zeptal se, když už Grace mlčela podezřele dlouho. Cukly jí koutky úst, načež se v jejím výrazu usadil starostlivý pohled. 
"Myslíš, že..." kousla se do rtu. Zeptat se, mlčet... Připadala si jako dva v jednom. Jedna její část chtěla, toužila a dychtila vyzpívat Frankovi všechny své pocity, zatímco ta druhá se zdráhala a obávala se zrady. Nenáviděla tu opatrnou část... "Myslíš, že máme budoucnost? Nebo hned prvního ledna odsud vypadneme každý sám s pocitem, že jsme si celkem příjemně užili, na to všechno zapomeneme a pokud, tak si maximálně budeme pamatovat jen to, jak...." 
"Grace," přerušil její rozrušený tok slov Frank a stiskl jí ruku. Bezútěšně k němu pozvedla zelené oči a tázavě svraštila obočí. Vypadala opět tak roztomile, ale rozjímaní musel odsunout stranou a zajímat se o důležitější. Snad bude čas později... "Chci mít společnou budoucnost. Zkusme to, chceš-li ty," pousmál se a mírně sehnul svou tvář k ní. Grace se vlídně láskyplně pousmála. Jejich rty se setkaly v choulostivém polibku, což nahrazovalo její odpověď. Ovšemže si přála zůstat s ním, vždyť měl vše, co od muže chtěla. Když potlačila světské radovánky z jeho pohledného vzhledu, vážila si jeho povahy a to, že před jejím otcem nebyl tak upřímný, pochopila a odpustila mu. Mezi nohama se jim proplétal funící Bond. Nevšímali si ho, věnovali se jen jeden druhému. To se ovšem čtyřnohému žárlivci nelíbilo, a tak se odmítavě posadil Frankovi na nárt a varovně vrčel. "Očividně ví, kdo je jeho paní," pousmál se Frank a na pár centimetrů se od Grace odtáhl. Ona mu však přitiskla ruce na tváře a stáhla ho zpět k sobě. Pod svými dlaněmi cítila každý sval, pohyb čelistí a na pravé ruce ucítila i tepající spánek. Frank položil ruce na její bedra a přitlačil ji k sobě. 
"On to přežije," šeptla mu do rtů a ty jeho svůdně skousla. Jeho tělem projel výboj, až se cukl a křečovitě zavřel oči. Grace zadusila blažený smích a znovu se přisála k jeho rtům. Bond se rozštěkal. "No jo furt," vydechla otráveně a pustila se Franka, načež pejska vzala do rukou a vytáhla ho přímo před sebe. "Ten včerejší počůraný svetr ti jen tak neodpustím. Zvykej si, kamaráde, nechci být jenom tvoje." 

֍֎֍֎֍

Po příchodu do domu si hned Bond vyhledal své oblíbené místo pod nohami konferenčního stolku a spokojeně usnul. Grace se tak tak podařilo od něj odtrhnout neteřinku i synovce, aby se její zlatíčko mohlo prospat. Na Franka se naštěstí tolik nelepili. 
"Grace?" oslovila ji tázavě maminka a mile se usmála. I tak ale zaslechla ten přísný podtón matčina hlasu, který sliboval buďto vyhubováno- z čehož již vyrostla- či mučivý rozhovor. Grace by se v tu chvíli nejraději přikláněla k první možnosti. Když s ní Evelyn potřebovala mluvit a přišla za ní s tak vážným výrazem, měla právo myslet na nejhorší. Poprvé se takový pohled objevil, když si domů přivedla prvního chlapce, to byla ještě v pubertě, a dostala přednášku o nechtěném otěhotnění a jiných strastech intimního života.
"Ano," kývla na matku a už ji následovala do kuchyně, kde se obě usadili u stolu. Grace náhle zaplavila nervozita a pocit tepla vystřídala sprcha, jež jí oblévala ledovou vodou, připomínající matčiny oči. Koukala na ni jako na vraha. "O čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptala se a neklidně si poposedla na dřevěné židli. 
"Drahoušku," začala Evelyn. Když její nicneříkající pohled nahradil mateřský úsměv, spadl Grace kámen ze srdce. "Vyklop to." Grace stáhla rty do jediné krátké čárky a vykulila oči. 
"No..." 
"Je mezi vámi něco?"
"Jo." 
"Fajn. Je to vážné?" 
"Vypadá to tak." 
"Skvěle. Dej tomu čas." 
"Mami?" 
"Ano?" 
"Ví to táta?" 
"Ne. Čekám, až mu to řeknete sami." 
Gracin snad nejkratší rozhovor v životě a přitom tak výstižný. S matkou prohodila pár dalších slov, skoro nenuceně, a při tom přemýšlela, jak svému drahému tatínkovi oznámí, že ten rozvedený kamarád její sestry, jeho dcery, si získal její srdce.