Vánoce, Svátky klidu

Vzdálený je pryč

֍֎5.12.֍֎

Další den po obědě šly děti spát a dospělí tak znavení věčnými starostmi o své ratolesti zalehli také. Jediný, kdo se o děti starat nemusel, byli manželé Davisovi, Grace a Frank. Evelyn uklízela kuchyň po náročném obědě, Grant četl svou knihu, Grace seděla v křesle a sledovala oheň v krbu a Frank pročítal jakési časopisy.
"Grace!" volala ji Evelyn z kuchyně. Zvedla se a beze slov došla k matce a tázavě svraštila obočí. Evelyn se spiklenecky usmála a kývla hlavou směrem k obýváku. "Frank je celkem kus, ne?" Grace nenapadlo, jestli má dřív vypuknout v smích, či se propadnout na hranice pekla.
"Mami," zabručela tiše s připubertálním přízvukem a protočila oči.
"Nemrč," napomenula ji, "Vezmi ho ven, běžte se projít, dokud je to počasí trochu normální. Zanedlouho začne sněžit a bude zima." Grace propálila svou maminku pohledem tak všeříkajícím, až Evelyn znejistěla. "Už jen proto že mu to tady musíme ukázat. Je milý," pousmála se zasněně. "A krásný. Jo," povzdechla si, "Pamatuju doby, kdy takový byl tvůj otec."
"A nemám se ho rovnou zeptat, jestli se mnou nechce mít dítě?" ušklíbla se Grace a založila si paže na prsou.
"Ano, to by bylo vůbec nejlepší." I paní Davisová ovládala schopnost ironie. Grace se zamračila a otočila se k obýváku. Její matka měla pravdu, Frank se jí opravdu jako muž líbil, byl pohledný, chytrý, zábavný, ale co by z toho mohlo být? Skousla si tvář. "Franku?" zavolala přes ni Evelyn. Grace se k ní prudce otočila a vyvalila na ni oči, posunky naznačovala, aby vrátila čas a odvolala své rozhodnutí. Evelyn se však paličatě usmála, vzápětí změnila tvář ve vlídnou a usmála se na nově příchozího.
"Franku, budeš tak laskav a pomůžeš Grace se dřevem? Poslala bych Finna, ale spí a my už pomalu nemáme co dát do krbu," promluvila mile. Grace si za zády drtila ruce a pokusila se usmívat, ale musela spíš připomínat šklebící se puberťačku.

"Samozřejmě," usmál se široce a podíval se na Grace.

"Hmm," zahuhňala a vyšla s ním do chodby.

֍֎֍֎֍

"No a smím-li vědět, co se stalo, že bys normálně svátky trávil sám?" zeptala se, když posbírala polínka kolem něj. Frank sekal dřevo a Grace ho ukládala do koše. Pobaveně, avšak hořce s dávkou sarkasmu, se zasmál.
"Nevěřila bys, ale ještě před měsícem jsem nosil snubní prsten." Pomalu se zvedla s posledním polínkem a zamračila se.

"To mě mrzí," řekla se starostí a upřímností. Frank zavrtěl hlavou a nasekal další dřevo.
"Není co by. Ona byla celkem mrcha," pousmál se a pomohl Grace sbírat.

"Zasloužila si to?" optala se a povytáhla obočí. Zcela jistě si to zasloužit musela, ale zeptat se musela.

"Měla pocit, že se jí málo věnuji, a tak si našla někoho jiného, kdo by se jí věnovat mohl," prozradil. Nenápadně se na něj podívala. Byl v klidu, mluvil smířlivým tónem, realitu bral a dle všeho ho taková skutečnost již moc netížila.
"Takže tě podvedla," odtušila opatrně a naházela dříví do proutěného koše. Frank se zvedl, chytil sekyru, že bude pokračovat. Grace mu ji však vzala a zasekla ji do špalku.

"Ano, podvedla mě."

"Já..." chtěla ho přivést k jiným myšlenkám. "Je to asi dva roky, byla jsem v posledním ročníku na univerzitě a chodila jsem s jedním studentem z chlapecké koleje. Naši ho měli rádi, sourozenci ho měli rádi, sousedé ho měli rádi a já ho milovala. Rok nám to spolu vydrželo. Pak se začal chovat divně, změnil se a už to nebylo jako dřív. Vyvrcholilo to minulé Vánoce, když se vyjádřil, že už nejsem tak odvázaná jako kdysi. Asi měl pravdu, ale snažila jsem se být pořád stejná. Každopádně pár dní po Silvestru jsem to skončila," povykládala krátce. "Už jsme neměli nic společného a teď je prostě pryč a já jsem ráda, že jsem to udělala." Frank nakrčil obočí. "Změnil se jak? Lidé se příliš nemění, zvlášť během roku. Stálo za tím něco, o čem víš?" zeptal se. Grace odvrátila pohled do stromů a zamyslela se.
"Spíš mě shledal za neatraktivní. Já ani pořádně nevím," pokrčila rameny a vydechla.
"A mrzí tě to?"
"Skončila jsem to já, pár dní na to jsem byla mimo, smutná, ale brzy jsem se z toho vyhrabala." Přes tvář mu přelétl úsměv.

"Bude to vše?" s otázkou se otočil na koš plý dřeva, a pak se opět obrátil ke Grace.
"Ano, můžeme se vrátit," pousmála se.

֍֎֍֎֍

"Proč se tomu říká člověče nezlob se, když se u toho dokážu tak jednoduše naštvat a dostat chuť hodit ten krám o zeď?" optala se řečnicky, když s dětmi u krbu hrála společenskou hru, ve které ti dva cvrčci jasně vedli.

"Abys ses mohla jednoduše vytočit," zasmál se Finn a hodil kostkou namísto ní. Když padla šestka, bouchla se Grace do stehen.
"Jak to děláš?"
"Dítě štěstěny," vzhlédla od notebooku Nora.

"Spíš se upsal Ďáblu," nesouhlasil s ní Clyde a zasmál se nad Finnovým ublíženým výrazem.

"Ty se mě nezastaneš, lásko?" obrátil se k manželce Katherine a dotčeně našpulil rty.

"Mám vyvracet jejich čistě subjektivní názory na tebe? Já si myslím svoje, to je hlavní, no ne?" usmála se na něj kouzelně a namotala si na prst černé vlasy. "Konec konců nejsou tak daleko od pravdy."

"Ještě někdo si chce rýpnout?" zeptal se všech Finn a rozpřáhl ruce. Grace se ihned chytla příležitosti: "Mám si vzít pořadové číslo?"
"Vtipné, opravdu," zakřenil se Finn a složil se na sedačku.
Frank celou scénu sledoval. Cítil se mezi nimi dobře, sic si připadal jako vetřelec. Byl však Norou dlouho přemlouván, aby jel s nimi, že prý její matka je něco jako charita a hlavně filantrop. Dlouho odolával jejímu pozvání. Ale nic není věčné, a tak byl přemluven. Když seděl v přítomnosti Nořiny rodiny, sám si vzpomněl na tu svou. Sestra ve Francii s naprostým nezájmem o rodinu, otec od jeho šesti let po smrti a matka teprve tři roky. Rozvod se ženou. Na jednu stranu byl rád, že se nechal ukecat. S těmi lidmi v podstatě neměl společného nic, ale byl přesvědčen, že si s nimi rozumět bude a užije si měsíc volna. Zaslouženého volna.