Vánoce, Svátky klidu

Příliš hodně lidí

֍֎21.12.֍֎

Grace přes všechno její milostné trápení úplně zapomněla na matčino urputné chystání večírku. Sotva ráno otevřela oči, byla zapřáhnuta do příprav. Dokonce i vnoučátkům jejich babička poručila nějakou práci, čímž zabila dvě mouchy jednou ranou- děti neotravovaly a aspoň nějak přispěly svou pomocí. Grace se naštěstí podařilo se párkrát vymluvit z práce, avšak nezáměrně a to když se ozval i sám Frank, že by ruku neměla namáhat. Ačkoliv Evelyn nebyla příliš nadšená, neschopnost své dcery akceptovala.
"Pane bože...." vydechla Nora a svalila se na pohovku, když byl celý dům připraven na své hosty. "Mami, jsi vážně pedant!"
"Udělejme si párty, říkali," zasmál se Finn, "Bude to zábava, říkali," dodal po chvíli sarkasticky a založil si paže na hrudi.
"Nefňukejte," napomenula je přísně matka, druhá hlava rodiny... ne-li ta první. Grant se konečně usadil do svého křesla a dal odpočinout bolavému koleni. Grace se starostlivým výrazem dřepla před něj.
"Bolí?" optala se tiše a nahlédla do bolestí zkřivené otcovy tváře.
"Dá se to vydržet," řekl potichu Grant. Grace však vstala, nespouštějíc z otce oči.
"To říkáš vždycky," podotkla rozrušeně. Byla to pravda. Vždy řekl to samé. Ano, pořád se to dá. "Vždy to půjde vydržet. Měl bys na tu operaci," domlouvala.
"To jsem to dotáhl," povzdechl si a svraštil husté obočí k sobě.

"Co zas?" zvýšila Grace hlas. Milovala své rodiče, svou rodinu, a tak bylo těžké sledovat trápení svého zatvrzelého tvrdohlavého otce.
"Peskuje mne vlastní dcera," pousmál se. Bezmocně svěsila paže a nechala koutky úst vyletět vzhůru.
"Tati," vydechla. "Myslíme to dobře."

"Říkám ti to samé."
"Tak to bude zřejmě pravda."

֍֎֍֎֍

"Tak komorní večírek, říkáš?" zasmál se Frank a prohlédl si halu pod sebou plnou sousedů a lidí z městečka. Finn nepohodlně přešlápl a pokrčil rameny.
"Většinou to tak bylo. Letos se maminka trochu urvala," osvětlil Davis a rukou si prohrábl světlé vlasy. "Trochu víc." Frank složil ruce na prsou a obdivně a uznale pokýval hlavou.
"Musím přiznat, Evelyn skvěle zvládá organizaci." To lež nebyla. Večírek, nijak snobský ani naopak laciný, plynul hladce, bez chybičky už celou hodinu. Dle klesající pravidelnosti otevírání vstupních dveří se většina hostů již dostavila. Finn s Frankem postávali nad schodištěm a povídali si spolu. Ani jeden z nich neměl kdovíjakou náladu.
"Á! Pánové," zaslechli za sebou Nořin hlas. "Copak, copak? Je vám taková party snad málo dobrá, že se nevěnujete hostům?" Oba však poznali ten hravý tón jejího hlasu. Protlačila se mezi ně a beze slov vsunula své ruce do jejich paží, zatímco je pomalu vláčela po schodišti dolů. Oblečená v červených koktejlkách rozdávala úsměvy na všechny strany.

"Noro!" hrkl otráveně Finn.
"Sklapni svá ústa, bratře," napomenula ho sestersky a široce se usmála.

"Kde máš děti?" pousmál se Frank. Krátce vykulila oči a ucítil, jak ztuhla. Hned na to se však uklidnila.

"Byli s Katherine."
"A ta je dole?" zeptal se zaujatě Finn. Nora se záludně usmála a kývla.

"Tak mne omluv, sestro," vyvlékl se její paži a široce se usmál. "Franku," kývl hlavou jeho směrem a už přidal do kroku.

"A ještě mi řekni, že není duší ten malý usmrkaný klouček."

"Očividně to popřít nemůžu," zasmál se. Spolu se zastavili kousek od schodiště, kde už Nora Franka představovala svým přátelům snad ještě ze střední.

Grace se zastavila na prvním schodě shora a shlédla pod sebe. Černé krátké šaty si stáhla kousek níž, až skoro ke kolenům, a upravila si rozpuštěné vlasy. Zase byla nucena bavit se s kopou lidí. Jedinou úlevou jí bylo, že večírek trávila ve svém. S nádechem a sebejistým krokem vyrazila ze schodiště. Pár pohledů se k ní obrátilo a na zdvořilá pokývnutí na pozdrav odpovídala úsměvem.
Zatímco Frank poznával další Nořiny přátele, ohlédl se za sebe na právě scházející Grace. Viděl její přemáhaný úsměv a unavené oči. Očividně nebyl s Finnem jediný bez nálady. Však na Grace to ale nebylo zdaleka tak poznat jako na nich. Musel si ji znovu prohlédnout a prozkoumat každou píď jejího těla a velmi slušivých šatů. Jen byla škoda obvazů, které jí kryly zápěstí a pár prstů.

"Omluvte mne," pousmál se na skupinku kolem Nory a přešel pod schodiště. Grace k němu stočila svůj pohled a i přes to všechno mu věnovala jeden chvilkový vděčný upřímný úsměv. Dole se chytila jeho nabízené paže a uvolnila se.
"Děkuji," špitla, když procházeli mezi lidmi. "Jsem z toho na nervy."
"Chápu tě," usmál se Frank. Koukla na obvázanou ruku v jeho paži. "Bolí?"
"Prášky naštěstí zabírají rychle a na poměrně dlouho. Od odpoledne mi ještě vystačí," řekla. Byla nesvá mezi tolika lidmi.

"Evelyn je opravdu dobrá. Smekám před její schopností organizace," pochválil a rozhlédl se kolem sebe, ačkoliv téměř nic jiného než spoustu lidí neviděl.
"Jo. Máma skvěle organizuje téměř všechno." Nechtěla znít ostře, drze nebo nevhodně, ale zřejmě se špetky toho nechtěného tónu nezbavila.
"O můj bože! Grace!" ozval se pisklavý hlas nedaleko od nich. Zarazila se v půli kroku a téměř zděšeně se otočila za jekotem. Frank se taktéž zastavil a zabránil smíchu, když Grace kulila oči na přibíhající černovlásku s hnědýma očima.
"Meg," pousmála se nervózně, když ji černovláska nesmlouvavě a pevně objala.
"Grace, tak dlouho jsem tě neviděla! Žiješ vůbec?" Sarkastickou poznámku si nechala pro sebe a s milým výrazem pokrčila rameny.
"No žiju, očividně. Jen pár dní tomu jsem si... vykloubila?" otočila se na Franka a tázavě povytáhla obočí. Když přikývl, podívala se zpět na svou kamarádku ze střední. "Vykloubila prst." Meg však zaujatě sledovala muže na Grace. Dlouhán, dobře stavěný, pěkný, od pohledu sympaťák. Grace zapochybovala, že ji vůbec Meg slyšela. "Tohle je Frank Dunton."
"Těší mě," usmála se široce a jaksi vtíravě podstrčila Frankovi ruku. Ten ji s ukecáváním se přijal. Zauvažoval, jestli jeho mírné znechucené vyděšení jde poznat.
"Franku, Meg Hillová. Moje bývalá spolužačka a kamarádka," představila ji Grace. Neměla Meg příliš v lásce, ačkoliv na sebe byly milé, či to alespoň předstíraly. Meg bývala vždy mírně natvrdlá, hloupoučká, ale neubližná. Přesto s ní cukalo, když se její přítelkyně culila na Franka.

"To je tvůj přítel, Grace?" zeptala se černovláska, neodtrhávajíc od Frankova obličeje svůj pohled. A v tom Grace svitlo.

"Ne, Meg. Frank je jen můj dobrý kamarád," ušklíbla se. Ve Frankovi hrklo, jak mu to dala a jistě ještě dá sežrat. Začal se skutečně obávat.
"Pak ti jistě nebude vadit, když si tvého kamaráda na chvíli půjčím, že?" usmála se široce Meg a pootočila se ke Grace.
"Ani v nejmenším," zazubila se. Frankovy zděšené oči jí byly útěchou. "Co, kamaráde?"
"Ale ovšem. Jen s Grace dokončím konverzaci o..."

"Jen jdi, budeme mít na sebe ještě dost času, no ne?" usmála se Grace a odcupitala od nich pryč. Když se podívala jejich směrem, už Meg hustila své historky ze života nudné paničky z Issaquahy, zatímco Frank svými výrazy doslova volal o pomoc. S příjemným pocitem satisfakce se pro sebe velmi široce usmála a začala se bavit.

֍֎֍֎֍

První hodinu zvládal vcelku úspěšně. Sic nechtěl Meg urážet a doslova utíkat, v duchu se divil, že jeho jasné náznaky nepohodlí černovláska nevidí. Jaká škoda. Půl druhé hodiny začala být kritická. Její řeči přestával zvládat. Za celou dobu potkal Finna, který ho s úšklebkem nechal vyválet se ve vlastních drobcích. Noru, která se pokusila ho odvést jinam, ale Meg to nedopustila. A dokonce i Grace, která jim dvěma přinesla skleničky vína. I tak jí, té ďábelské zosnovatelce své pomsty, musel tleskat. Dostala ho. Takhle ho předhodit a poslat do spárů černovlasé panny, bylo vskutku nápadité a kruté. Snad se mu podaří vymyslet něco lepšího. Ale zatímco se Frank "bavil", Grace trpěla nudou. Pravda, sice netrpěla tolik jako on, ale přesto tak velký večer rodiny Davisových jí nebyl tak dokonalým, jako ostatním.

Když jejich sídlo opustili poslední hosté dávno po tom, co skrčky Tess a Tobiho poslali spát, si jen s Frankem vyměnila široký úsměv plný příslibů do příštích dnů.