Celý měsíc prosinec se točí okolo jediné věci a to Vánoc. Kdo by neměl rád svátky plné pohody, rodiny, klidu, spokojenosti. Každý si přijde na své. Děti si užijí dárků, matky své rodiny, tatínkové cukroví, babičky a dědečkové svých veselých vnoučáte...
"A co třeba York?" navrhla Nora, když už druhým dnem přemýšlela celá rodina nad vhodným jménem nového Gracina chlupatého přítele. "A nechceš si pořídit i druhého a tomu dát jméno Lancaster?" optal se rýpavě Finn a směšně povytáhl obočí na starší sestru. "No tak, jediný by to ocenil tak akorát náš britský přítel Frank, hm?" "Mě do toho netahejte," zvedl ruce Frank a dal se do smíchu, když k němu Nora obrátila přísný pohled. "Bože, Grace, je to pes a ne dítě," usmál se Finn a čekal na reakci sestřičky, která seděla na krémovém koberci a hrála si se zlatou kupičkou, jež se občasně pokusila o chabé štěknutí. "Neposlouchej, zlatíčko, ten pán neví, o čem mluví," zamručela ke štěněti a podrbala ho po zadečku. Měla si nalhávat, že není z pejska nadšená jako blázen z kazajky? Nemělo to smysl. Sic dobře věděla, že tohle roztomilé štěně je jen prostředkem toho, jak ji udržet doma, nemohla se na nikoho zlobit. Byla až příliš zaujatá a rozjívená malým přítelem, že si téměř ničeho jiného nevšímala. Avšak Frank ji pozoroval se širokým neskrývaným úsměvem, zatímco uvažoval, jestli je rozkošnější štěně či její dětský úsměv plný upřímnosti, radosti. Její zelené oči zářily jako její úsměv. Svými štíhlými dlouhými prsty se bez přestání přehrabovala mezi zlatými chloupky. "A Xavier?" vložil se do vymýšlení po dlouhé době také Clyde a znuděně vydechl. "No a třeba Dexter?" ozval se Grant s knihou položenou na nohách a brýlemi na očích. "Budu mu říkat Bond," rozhodla se zničeho nic Grace a tázavě se rozhlédla po ostatních. Zatímco většina provolávala slávu nebesům, Frank nechápavě pokrčil čelo. "Vždycky měla slabost pro klasického Jamese Bonda," osvětlil krátce a jednoduše Finn, když už se s Katherine a ostatními zvedali k odchodu propuštěni z trýznivého držení. "Budeš můj Bond, hm?" usmála se Grace na retrívra a přitiskla svůj nos k jeho čumáčku, načež ji štěně začalo zběsile oblizovat obličej za doprovodu jejího smíchu. "Půjdeme ven?" zeptala, avšak svůj pohled obrátila k Frankovi a široce se usmála.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
֍֎֍֎֍
"Bonde!" volala Grace u dveří na svého mazlíčka a vesele přešlapovala již ve svých kozačkách a hnědém kabátě. Frank akorát scházel do haly, také připraven do zimy, když se Bond usadil u paty schodiště a nechápavě natočil hlavu na stranu. "No ty jsi Bond, šup, pojď," volala ho k sobě urputně dál a mávala na něj při tom rukama. "Řekl bych, že to chce více času," zasmál se Frank. Postavil se vedle Grace a založil si paže na prsou, jakmile se Bond svalil na zem, přetočil se na záda a vykopával tlapkami do vzduchu. Grace svěsila ruce podél těla. "Očividně ano," pousmála se a došla si Bonda, jehož nabrala do objetí. "Jdeme!" zavolala do domu. Se souhlasnými odpověďmi vyšli do mrazivého bíla. Společně vyšli stezkou k lesu, Bond se rozhlížel a sem tam chňapl tlapkou či cvakl zuby po kolem prolétajících vločkách. "Jak to tedy bude, Franku?" optala se zničehonic Grace a s tázavým pohledem k muži vedle sebe povytáhla obočí. "Copak?" optal se a mírně se pousmál. Moc dobře věděl, co Grace svou otázkou myslí, ale chtěl se přeci jen ujistit, než spustí životně důležité dialogy. "Za pět dní odjíždíme. Já mám byt v Portlandu, ty se zcela jistě vrátíš do Anglie. Co pak?" zopakovala se a položila Bonda do sněhu. Jen doufala, jestli položila otázku za nějakým smyslem a Frank jejich vztah bere aspoň trochu vážně. Přepadlo ho nutkání začít jí vyčítat, proč kazí tak pěknou chvilku, ale když viděl její starostlivý pohled sklopený ke štěněti, nutkání uteklo míle daleko od jejího výrazu. "Grace," oslovil ji něžně, "Chceš se o tom začít bavit teď?" zeptal se. Zvedla zrak k němu a mírně nakrčila obočí. Zamilovávám se, uvědomil si mimoděk, když se ztratil v jejích zelených očích. Myšlenky se mu hlavou rozletěly jako divé, mělo-li by to mezi nimi vůbec úspěch, jak by spolu mohli žít, dokázali-li by to. "A kdy, Franku?" odvětila téměř bolestně. Potřebovala znát odpovědi. On však nic nechtěl předbíhat. Ještě si své pravé city nevyznali a už ho napadaly myšlenky na společné bydlení... "Teď ne," zašeptal a přitáhl ji k sobě, zatímco Bond pobíhal kolem nich v hlubokém sněhu. Pohladil ji palcem po tváři. Jak krásná je... "Teď ne," zopakoval se, načež chytil její ruce a rty se přitiskl k jejím. Musela uznat, že jeho polibky jí z hlavy vyženou dočista vše, včetně toho, co by si tam vcelku ráda zanechala. Nemusela se ale dlouho zdráhat nad tím, aby se pustila jeho rukou a ty své mu omotala kolem pasu. Frank neodolal a svými dlaněmi sjel poněkud níž, důsledkem čehož se Graciny tváře začervenaly, polilo ji teplo a do Frankových rtů jí unikl krátký, avšak všeříkající výdech. Sekundu na to se přímo pod jejich nohama ozvalo žárlivé zakňučení tak nervy drásající, že se s drobnými rozpustilými úsměvy od sebe odtáhli a mlčky se chytili za ruce. "Hochu, neměl bys někde očichávat klacíky a počůrávat stromy? Hm?" usmál se Frank na Bonda, který vzápětí naklonil hlavu na bok a vyplázl růžový jazyk. Snad Frankovi ukazoval, že Grace je jeho a ať si zkouší cokoliv, němý miláček se s nikým dělit nebude.
