Vánoce, Svátky klidu

Rodina

֍֎2.12.֍֎

"Grace! Zlatíčko!" Paní Davisová vyběhla v papučích na příjezdovou cestu a mateřsky objala svou nejmladší dceru, která zaskočeně objetí opětovala.
"Mami, mrznu, můžeme dovnitř?" upozornila se Grace po chvíli. Kolem objímající se matky s dcerou prošel pan Davis s Gracinými věcmi a se smíchem zalezl do domu.
"Samozřejmě, jen jsem tě dlouho neviděla," odtáhla se od Grace maminka a pohladila ji po tváři. Grace jí úsměv oplatila, načež vstoupily do domu. Pár desítek minut před půlnocí a dům žil. Celým obrovským prostorem se nesla vůně pečeně, skořice a vanilky, pomerančů.
"Není trochu pozdě?" pousmála se Grace a otočila se na paní Davisovou, která hrdě prohlížela mohutné schodiště před sebou ověšené dekorací.
"Zatím mám jen schodiště." Dle všeho jí nedošla Gracina ironie.
"Mami, jsi skoro posedlá," zasmála se, ale obdivně pokývala hlavou nad pečlivě zavěšenými světýlky, baňkami a mašlemi. Jedno musela své matce uznat: Dům vždy dokázala perfektně vyladit, vyzdobit a navodit atmosféru. Ale přeci jen to bylo na její vkus příliš brzy. Celý měsíc před nimi...
Sídlo Davisových patřilo k největším a nejhezčím z okolí. Moderní, krásný, dvoupatrový velký dům jen naznačoval, jak si jejich rodina žije, avšak zaslouženě. Pan Davis vedl firmu na zpracování dřeva, která živila téměř polovinu městečka a jíž vlastnil již jeho pradědeček a on sám na ni dřel. Paní Davisová stála mezi špičkou místních makléřů. Možná právě proto měla tak dobře vyvinutý smysl pro výzdobu interiéru. Ale I přes jejich movitost byli lidmi uznáváni, nikdo jim nezáviděl, žili si svůj idylický život a přitom pomáhali ostatním. Město jim bylo vděčné za jejich pomoc a svých sousedů si vážilo.
"Nejvíc práce nás čeká zítra, miláčku. Jen se pořádně vyspíš a pomůžeš mi s výzdobou, hm?" obrátila se k ní nadšeně a široce se usmála.
"Božínku, Evelyn, nech to děvče chvíli vydechnout. Vrátila se z Afriky a hned musí skákat po žebřících a věšet světýlka?" zastal se Grace otec a postavil se za ni. Ona se na něj vděčně pootočila a dala mu pusu na tvař, přičemž se musela pořádně vytáhnout na špičky, jelikož pan Davis patří k mužům vysokým a ačkoliv Grace považuje za průměrně vysokou, i tak je skoro o hlavu vyšší.
"Máš pravdu, Grante," vydechla Evelyn a zastrčila si krátce střižené oříškové vlasy za uši. "Já chci jen navodit dokonalou atmosféru Vánoc." Oba se na ni usmáli a chytili její ruce.
"Vždyť každý rok je dokonalý, mami," řekla povzbudivě Grace.
"Má pravdu, Evelyn. Tenhle dům ještě nezažil jediné špatně uspořádané svátky." Povzbuzení zabralo a Evelyn se široce usmála.
"Jsem ráda, že jsi zpátky, holčičko."
"Já taky."

֍֎֍֎֍

Druhý den se probrala až překvapivě brzo. Spala ve svém pokoji, který od let na střední zůstal stejný. Snad přibylo jen pár nových obrázků a fotek. Rozespale se zvedla z tepla postele a došla ke své skříni. Chvíli mžourala a hledala správné oblečení, než vytáhla černé legíny a dlouhý šedý svetr se spodním prádlem. O půlnoci do ní ještě paní Davisová nacpala porci pečeně a šťouchaných brambor, poslala ji do sprchy a následně do postele. Sníst máminu večeři po týdnech na kaši a výjimečném kousku masa, bylo tou největší chybou měsíce. A to bylo teprve 2. Žaludek jí udělal několik kotrmelců, střeva byla jako živá a její slavné opálení bylo zastřeno zeleným závojem. Tiše zaúpěla a na slabých rozklepaných nohách se vydala z pokoje a následně ke schodišti. Z kuchyně se již v ranní hodinu linula vůně perníčků.
"Mami?" zavolala Grace ke kuchyni a prošla halou.
"Peču!" ozvalo se jí. "Můj bože, Grace, ty jsi úplně zelená? Nechytla jsi v té Africe něco?" myslela hned na nejhorší Evelyn. Protočila oči.
"Jsem naočkovaná. Je mi jen špatně z toho jídla. Nějak mi to nesedlo," vysvětlila a posadila se u jídelního stolu. Za linkou stála Evelyn a podmračeně si svou dceru prohlížela. "Nestresuj, mami. Pomoct ti zvládnu," ušklíbla se Grace.

֍֎֍֎֍

A také že takto bylo. Grace se vypila několik šálků čaje na uklidnění a za nedlouho jí bylo dobře. Grant vstával později a to ho probudila hudba nesoucí se domem. Jakmile vyšel ze dveří, překvapě vzhlédl ke své dceři, jež stála na žebříku a na lustry v chodbě v patře věšela jmelí. 
"Dobré ráno," pozdravila s úsměvem. 
"Dobré," odpověděl a zamračil se. "Co ti máma udělala?" zeptal se. Grace se k němu obrátila a ohnula se pro další větvičku. 
"Nalila do mě čaj, ráno mi bylo z té noční svačinky špatně. Makáme, taťko," zazubila se. 
"Máš až moc energie, milá zlatá," pousmál se a vydal se na kávu. 
"Peče perník," oznámila jen tak mimochodem. Ale dopad byl větší, než čekala. I přes bolest kolena její otec přidal do kroku a vcelku spěšně mířil po schodech do kuchyně. Zasmála se a zavrtěla hlavou. Každý má nějakou slabost...

֍֎֍֎֍

Pozdě odpoledne celý dům svítil, voněl jehličím, kořením. Na Vánocích paní Davisové záleželo velmi. Byla to chvíle, kdy se celá jejich rodina sjela k nim, do svého rodného městečka. Nora s manželem Clydem a šestiletým synem Tobiasem přijeli z Anglie. Syn Finn s manželkou Katherine a pětiletou dcerkou Tess se zase vydali z New Yorku. A Grace rovnou ze střední Afriky. Občas je přijeli navštívit i blízcí rodinní přátelé a téměř pro každou návštěvu byly dveře Davisovy rezidence otevřené. Evelyn se držela starých tradic, pomáhat ostatním a ctít ducha Vánoc. Milovala ten čas, kdy se jí domem proháněly děti, dospělí seděli u krbu v křeslech a na kobercích, povídali si a upíjeli horkého čaje či svařeného vína. Právě proto si všichni museli vymezit  jediný měsíc v roce, aby mohli trávit čas spolu. Nemohla se dočkat, až bude mít opět celou rodinu pohromadě.