Vánoce, Svátky klidu

Mdloby

֍֎30.12.֍֎

Bylo příjemnou změnou neskrývat se a neobávat se pohledů každého v domě, když už se svěřili panu Davisovi. Po obědě seděli na koberci před krbem a zatímco dětičky spaly, takže v domě panovalo mírumilovné ticho, oni hráli šachy a ostatní odpočívali zalezlí v pokojích. Více než hře se Grace věnovala soustředěné zamyšlené tváři Franka naproti sobě. Mezi obočím ta známá hluboká vráska, přemýšlivě našpulené rty, přivřené oči, pravidelný dech. Posadila se do tureckého sedu a opřela si lokty o kolena, bradu o dlaně. Neodolala úsměvu, když Frank svým ukazováčkem přejel po svých úzkých rtech, načež si špičkou prstu poklepal po bradě. Oči mu náhle zajiskřily a natáhl se pro figurku, bylo jí naprosto ukradené, pro jakou. 
"Mat," prohlásil Frank s důležitým poddtónem, ač Grace dobře viděla, jak moc se mu škubou rty s nutkáním usmát se... Typickej chlap.
"Takže jsem prohrála?" ujistila se s hloupoučkým úsměvem, doufajíc, že se Frank na nahozenou udičku chytí jako hladová rybka. V očích mu blýsklo a následně svůdně potemnělo, když spatřil její spodní ret mezi zuby a zelené oči jiskřícími jako dva plamínky. Naklonil hlavu na stranu a zvedl jeden koutek úst. Na to k sobě mlčky nahnuli a zlehka si vyměnili polibek.
"Prohrálas, miláčku," usmál se zeširoka. Grace zaplesalo srdce a po zádech jí přeběhl ledový mráz. Frankovi to tak zřejmě nepřišlo, ale to krásné, od srdce vyslovené miláčku s ní zahýbalo. Výdechem se uvolnila a křečovitě se usmála. "Dobře, nečekal bych, že budeš mít z prohry takovou radost," podotkl Frank a nakrčil nechápavě obočí. Grace odsunula šachovnici a přisunula se přímo před něj, její křečovitý úsměv nahradil zcela rozdílný výraz. Její oči vyzařovaly tolik citů, koutky úst měla povytažené jen lehce, dýchala zhluboka. Koukala přímo do jeho šedých kukadel a přemítala nad svými pocity. Vše nasvědčovalo tomu, že se zcela a bezhlavě zamilovala až po uši. Cítila horko, srdce jí bilo jako splašené, dech byl mělčí a rychlejší než obvykle. Byla si úplně jistá. "Grace?" Mlčela a její výraz nabíral na serióznosti. "Miluju tě." A další facka, která Grace uhodila do obličeje a přitom byla jako pohlazení. Srdce jí vynechalo několik úderů a bezhlavě se vymrštila Frankovi kolem krku. Zaskočený muž její počínání nečekal a nechal se tak povalit na záda. Přísahala, že v tu chvíli ji v očích zaštípaly slzy. Jen na něm ležela a objímala ho. Frank jí paže omotal kolem pasu, přitiskl ji k sobě- těsněji to snad již nešlo- a zavřel oči, aby si vychutnal sílu okamžiku. Sám svá slova nečekal, prostě jim dal průchod a byl si jimi jistý jako nikdy. Zamiloval se tak kvapně. A přec si byl jist... 
"Já tebe," zašeptala po chvíli. Když se kousíček odtáhla a podívala se do Frankových očí, v těch svých cítila slzy. 
"Ty pláčeš?" pousmál se rozpustile a slzy jí setřel bříškem palce. 
"Trošku," pousmála se a líbla jeho špičku jeho nosu. 
"Grace?" 
"Ano?" 
Nevěděl, jak to říct a nejraději by to ještě nějakou chvíli nechal, ale potřeboval znát odpověď. Kdyby je jen netlačil čas. 
"Myslíš to vážně?" zeptal se zlehka. Nakrčila obočí a nesouhlasně zavrtěla hlavou. 
"Celou tu dobu jsem doufala, že... že to vážně snad myslíš ty. Já... zamilovala jsem se do tebe, Franku, a byla bych velmi ráda, kdyby to pokračovalo i v příštím roce," řekla potichu a pohladila ho po tváři. Mírně ho znepokojilo, že nebyl tak rád ani během manželství, které tak odhodlaně hned po rozvodu hodil za hlavu stejně jako exmanželčinu nevěru. Zradila ho a on už nikdy nechtěl, aby se to opakovalo. A jaksi cítil, že by mu to Grace neudělala. Její ryzí charakter by jí to nedovolil. Věřil jí. 
"Vrátíš se se mnou do Anglie?" zeptal se a vyslovil tak svou poslední tíživou myšlenku týkající se jich obou. Grace byla natolik zaražená, že ani nedokázala poskládat dohromady větu. Plácala něco o svém bytě, nové práci, rodině, o něm, přesto právě podle její rozzářené tváře usoudil, že nejspíše souhlasí. Nakonec jen zběsile přikývla a radostně se přilepila k jeho rtům, které vášnivě líbala, držíc ho za tváře. Po pád sekundách se uklidnila a nadzvedla se opřená o jeho hruď. 
"Promiň," usmála se široce. "Jsem jak puberťačka, ale nemůžu si pomoci." Tváře jí z toho úsměvu bolely. 
"Jsem rád, že souhlasíš," usmál se Frank, jenž pod ní stále ležel. Po pár měsících bude příjemné, mít opět někoho u sebe. Zvlášť někoho jako je ona. Zmlkla a upřeně  se zahleděla do šedi jeho očí překypujících citem, láskou a blažeností. 
"Dáme ještě jednu partii?" zazubila se. 

֍֎֍֎֍ 

"Zase jsem prohrála?" křikla nechápavě Grace, tentokráte již zcela vyvedená z míry svou prohrou. Přesto šťastnější být nemohla.
"Už to tak bude, zlatíčko," zazubil se vítězně Frank a protáhl si záda. 
"Končím. Nebaví mě prohrávat!" zasmála se a začala schovávat figurky i šachovnici do černé krabice. Frank se spokojeně vyhlížející tváří se rty zvlněnými v široký úsměv pozoroval její rozrušené ruce. 
"Grace?" ozvalo se ze schodiště. Podle hlasu poznala maminku. Vyškrábala se na nohy a ohlédla se k hale. 
"Tady!" zavolala nazpět. Jakmile Evelyn vešla do obýváku a spatřila dceřiny červené tváře a Franka sedícího na koberci, udělala si vlastní obrázek a lehce se pousmála. Konečně její dcerunka dala na rady a slova svých rodičů... 
"Potřebujeme na zítra nakoupit, pojedeš s námi?" zeptala se. Grace otočila pohled k oknu, venku hustě padal sníh. 
"Nechcete to nechat na zítra? Obchoďáky budou prázdné a dneska odpoledne... už je pozdě," pousmál se Grace a založila si paže na prsou. Frank těkal očima mezi Davisovými ženami. Evelyn podezřívavě nakrčila obočí, přemítala, co v plánu asi tak Grace má. Nakonec stejně povolila. 
"Dobře. Tak já udělám kávu," prohlásila Evelyn a vydala se do kuchyně. Vzápětí se Grace otočila k Frankovi, chytila ho za ruku a pokusila se ho vytáhnout na nohy. Pokusila... 
"Copak?" optal se, když už stál a upravoval si svetr. 
"Půjdeme s Bondem na procházku?" navrhla a vlídně se usmála. 
"Proč ne," usmál se a pokrčil rameny.