Lepící páska

51 6 6
                                    

֍֎10.12.֍֎

"Ale musíte být potichu," zašeptal Frank a spiklenecky mrkl na dvojici malých dětí. Tobi s Tess nadšeně přikývli, po tvářích se jim honily smíšky a oči jim radostně jiskřily. Rodina Davisových se vydala na nákup, nechajíc Finna a Grace doma dohánějící svůj rozhovor minulé noci, táhnoucí se až do ranních hodin. Zůstal Frank, aby mohl hlídat děti, zatímco ti dva spali ve svých ložnicích. Dva malé ďáblíky ale omrzely hry a koukání na pohádky, a tak si od svého "strýčka" vyprosili nějaké vzrůšo. Nyní se Frank opíral o rám dveří, zatímco se záškodníci plížili k Finnově posteli s plánem, umazat jej co nejvíce šlehačkou. Chvíli na to se rozběhla lavina událostí. Děti válečně vykřikly, vyskočili na nebohého Finna, jenž sotva otevřel oči, musel je znovu zavírat, jen aby se ubránil šlehačce.
"Vy jedni vtipálci!" zvolal se smíchem a už držel každého v jedné paži, přehodil je přes sebe na lůžko a začal je nemilosrdně lechtat. Tobi i Tess se zajíkali smíchem, prosili o milost, až jim tekly slzy, a mávali končetinami všude kolem. Frank se zasmál a odstrčil se od dveří. Po chvíli povyk utichl.
"Tetička Grace ještě spí?" zeptal se Finn svých rošťáků a pocuchal je ve vlasech, načež si prsty stáhl bílou sladkou pěnu z tváře. Děti ale rozdýchávaly smích.
"Pokud ji nevzbudilo toto, ještě chrápe," odpověděl namísto nich Frank.
"Tak šupejte vzbudit i ji." Nemusel je dvakrát pobízet, aby se dvojička rozběhla z ložnice do pokoje Grace. Frank podal Finnovi ručník. "Jsme asi stejně staří, ale prosím, vyslechni mou radu, na děti máš čas, věř mi. Radím ti, jako chlap chlapovi," vydechl upřímně zapatlaný. Frank se zasmál.
"Dle všeho, a tím myslím Nořino vyprávění, jsme stejně staří," řekl, "A mám pocit, že tvou radu si vezmu k srdci." Finnovi se Frank začínal zamlouvat stále víc. Ve světě dětských dušiček by mu hned navrhl, zdali se nechce stát jeho kamarádem. Bylo by to jednodušší. Ale ve světě dospělých lidí plném kruté reality si musel zachovat jistou dávku, I když naprosto minimální, ústupu. Přesto vše ji chtěl ale nechat zapadlou někde v tmavém koutě jeho mysli. Ve svém bytí potkal dost osob, které dokázaly zklamat, ať už to byly ženy a přítelkyně, či falešně tvářící se přátelé. Byl si ale jist, že to samé prožívají také jiní. Podle všech se Finn choval až přespříliš dětinsky na svých třicet let, ale chtěl se jen vyhýbat hektickým každodenním událostem jak v práci, tak kdekoliv jinde. Jediný, kdo ho kdy chápal, byla jeho žena a rodina. Blízkých přátel měl jen pár.
"Myslím, že máme pár minut, než se Grace probere. Půjdeme dolů, než ta furie vyletí z pokoje a všechno rozbije," navrhl Finn a vydrápal se z postele. "Kolik vůbec je?"
"Chvíli před polednem," odpověděl Frank.
"Kde je vůbec zbytek?"
"Odjeli na nákup do Seattlu."
"A na tobě nechali děti?" zeptal se podiveně Finn a povytáhl obočí. Nechávat totiž známé postrachy s jedním mužem bývalo často o krk.
"Jsou to zlatíčka," zazubil se Frank. Lehký náznak ironie v jeho hlase však nebyl náhodou. Než sešli do kuchyně, slyšeli hlasité stěžování si ze shora.
"A je vzhůru," pousmál se Finn, zatímco lžičkou zamíchával cukr ve své kávě a v očekávání se otočil na židli, jen aby si vychutnal nasupeně scházející Grace ze schodů.
"Však počkejte, až vy budete něco chtít, já vám to připomenu," slibovala Grace, která si již sedala ke stolu v károvanavé pyžamové košili a oblečených černých legínách. "Co?" hrkla po dvojici mužů před sebou, kteří dusili smích. "Nebylo to z jejich malinkých hlaviček, co?" zašklebila se. Že ji to nenapadlo dřív, Finn by si nemohl zkrátka odpustit takovou příležitost. Ještě byla ale příliš rozespalá, než aby zatoužila po pomstě. Zmlkla tedy a uvařila si kávu. Finn se zamračil, Grace byla až moc klidná.
"V kolik jste vy dva vůbec šli spát?" zeptal se Frank, aby prolomil tíživé ticho, kdy oba sourozenci zatvrzele mlčeli a dozajista již kuli pikle dopředu.
"Kolem dvou tří ráno," odpověděl po chvíli Finn a lehce se pousmál. "Nemáš kocovinu?" otočil se náhle k sestře. Ta mu věnovala nepěkný úšklebek a přimhouřila oči.
"Jsi opravdu vtipný, Finne."
"Mám jen starost, sestřičko," ušklíbl se on.
"Je nějaké ticho, což nevěstí nic dobrého," konstatoval Frank, "Zajdu je zkontrolovat." Sourozenci přikývli a vděčně se na něj usmáli. Jakmile jeho záda zmizela za rohem kuchyně a uslyšeli dunivé zvuky, jak vycházel schodiště, zazubil se Finn široce a pohledem se zapíchl do unavených očí Grace.
"Co zas?" optala se otráveně a svěsila ramena.
"Pořád ti máma všechny dohazuje?" Bylo zázrakem, že vůbec dokázala do svého výrazu vložit ještě více otrávení a ironie.
"Finne, narážíš-li..."
"Na nic nenarážím, jen se ptám. Co Frank?" vyptával se dál a párkrát přitom zastříhal obočím. Grace se bezmocně pousmála a opřela si čelo o dlaň.
"Už jsi jak máma," vydechla a doufala, že tímto jeho dotazům utne, avšak Finnova naléhavá tvář ji přesvědčila o opaku. "Vždyť je rozvedený sotva půl druhého měsíce." Finn pokrčil rameny. "Podle všeho ho manželka podvedla a už předtím to mezi nimi nebylo tak žhavé."
"A to by ho mělo omlouvat? A mě?"
"Božínku, Grace, držíš se vždy zkrátka. Je mezi vámi pět let, to není tak moc, aby sis musela něco vyčítat. Vždyť i Katherine je ode mne mladší o... čtyři roky. Táta je starší o sedm let než máma... Frank je fajn. Líbíš se mu," domlouval Finn. Unaveně, a možná aby si ulevila, si protřela oči a stiskla si kořen nosu.
"Dobře, věk by šel, on taky, ale co když se mu nelíbím já?" Nyní tvář jejího bratra zazářila sarkasmem.
"Všimla sis, jak po tobě kouká? Ačkoliv se jasně ujišťuje, že se nikdo jiný nedívá, prohlíží si tě s malým úsměvem." Mírně se zhrozila. "Prosím tě, nevypadá jak úchyl. Jen se dívá tak, jak se chlap dívá na pěknou ženu." Cukly jí koutky úst a líčka jí polil ruměnec. Bratrsky se na ni usmál a stiskl jí ruku.

֍֎֍֎֍

Odpoledne, krátce po jedné hodině, dorazili Davisovi. Evelyn nachystala oběd, a když byl každý nacpán k prasknutí, nachystala dezert a kávu.
"Tess," zavolala si k sobě Grace neteř, která s úsměvem docupitala k ní. "Pomůžeš mi s žertíkem?"

"Ano!" vyjekla holčička a zatleskala rukama.
"Skvěle. Tak sežeň Tobiho a lepící pásku."

Netrvalo dlouho a Tess už s Tobim stáli v pozoru před svou tetičkou, která s pekelným úsměvem upíjela horké kávy.
"Mí drazí, ráno jste mě nepěkně probudili, ale já to nedávám za zlé, nýbrž těm dvěma vtipálkům. Tobi, zlatíčko, vezmeš si na starosti strejdu Finna a až bude v sedět u stolu v kuchyni, musíš mu nenápadně přilepit nohy k židli. Zvládneš to?" optala se a podrbala chlapce ve vlasech. Tiše zabručel a vlasy si upravil.
"Jasně," pokýval hlavou.
"Ale nesmí na tebe přijít," varovala ho Grace. Tobi přivřel oči a široce se usmál.
"Strýček Finn nebude mít ani tucha," slíbil a už si od Tess přebíral kolečko lepící pásky, načež se posadil na gauč vedle Nory, ke které se přitulil, a už sledoval Finna.

"No a my, Tess, se postaráme o strejdu Franka, hm?" zazubila se na zlatovlasou dívenku a lípla jí pusu na tvář.

"Hm," přikývla.

Za pár desítek minut už Finn posedával na židlí s nohama omotanýma páskou a tiše klel.

"Grace, jestli mi nepomůžeš..."
"Pomsta, bráško," usmála se a zhasla světla v kuchyni.

"Grace!" křikl varovně, avšak sledoval již jen její mizící záda.
Vyšla schodiště a mile se usmála na dospělé posedávající v obýváku. Ještě od Katherine zaslechla, jak se Tess ptá, kde je tatínek. Holčička jí jen odpověděla nevinným úsměvem. Na vrchu schodiště posedával Frank a snažil se si sundat papuče, které měl přilepené k chodidlům oboustrannou páskou.
"Uznávám, zakecat se s tebou a nechat malinkou Tess strčit mi do bot pásku, bylo vskutku vychytralé, ty vykořisťovatelko dětí," zasmál se Frank a kousl se do spodního rtu. Grace si spokojeně založila paže na prsou a povytáhla obočí. On si mezitím stáhl ponožky a zkoušel je odlepit.

"Vykořisťovatelko? Já si jen s dětmi hrála."

"Vskutku zajímavá hra. Řekni, čím to, že jsem si Tess nevšiml?" optal se a rozpustile se usmál.

"Zcela jistě za to mohlo mé osobní kouzlo." Oči mu zajiskřily, čehož si všimla, ale nějak nereagovala.

֍֎֍֎֍

Ještě toho večera, kdy šly děti spát o hodinu dřív, neboť z hlídání strýčka Franka, tety Grace a taťky Finna byly natolik unavené, že samy poprosily o spánek.

"Uznávám, pár plusů to vaše hlídání má," zasmála se Katherine.

Vánoce, Svátky kliduKde žijí příběhy. Začni objevovat