Vánoce, Svátky klidu

Nesnáším Vánoce

֍֎7.12.֍֎

"Počkej, jak to myslíš?" ozvalo se celým domem. Nora zuřila, avšak zklamáním. Děti spaly, Evelyn s Grantem se chystali také do postele, jen střední vrstva posedávala v kuchyni. Clyde omluvně pokrčil rameny, když odložil telefon na stůl. "A co se, k sakru, stalo?!"
"Pšt, vzbudíš děti," napomenul ji Finn opatrně. Rozhodně si nepřál, aby ho sestra v zápalu vzteku převrátila ze židle.
"Problémy v práci. Potřebují mě tam," ospravedlňoval se Clyde, I když Nora nevypadala, že by mu jen tak odpouštěla, ačkoliv to jeho chyba nebyla.
"Nemůžou se obejít bez tebe aspoň na týden? Je to neschopná banda idiotů, Clyde. Celý rok makáš, teď máš měsíc volno jako každý rok za těch osm let, co jsme spolu, a potřebují tě v práci?" pokračovala Nora svou. Clyde svraštil obočí a postavil se vedle ní.

"Nemůžou si poradit s jedním případem. Svědčí proti chlápkovi, který má nepopiratelné důkazy k obhajobě, jenže náš klient platí dost velké prachy," řekl rozrušeně, zároveň vytočeně, naštvaně. Přihlížející Grace se kousla do tváře a raději obrátila pohled na Finna, který si s Katherine vyměňoval výraz říkající Trable v ráji. Koukla na Franka, který se také pro jistotu věnoval zajímavé desce stolu.
"Tak koho to zaměstnáváš? Mají diplomy ze soukromých univerzit, je jich tam skoro tucet a neumějí si dát rady?!" zvyšovala hlas Nora. Letošní Vánoce si chtěla náležitě užít po hektickém roce plným strastí, stresu a spousty nepodařeného. Těšila se na společně strávený čas s rodinou, s manželem a synem. A nyní se dozvěděla, že by se muž měl vrátit do Anglie, kvůli tomu, že se nějaký prominentní klient podnikatel neumí chovat k zákazníkům a podvody mu nejsou cizí? Kdyby se jí dostal pod ruku...
"Noro, mrzí mě to, ale nesmím je nechat v tom," omlouval se Clyde a lítostivě svraštil obočí.
"Chtěla jsem být s tebou," uklidnila se a smutně svěsila koutky úst. Pro ostatní to bylo signálem, že jejich společnici nehrozí samovznícení a oni tím pádem zůstanou nedotčeni a při troše štěstí zbytek večera přežijí bez újmy.
"Já vím a mrzí mě to, ale... potřebují mě," řekl jemně Clyde a přistoupil ke své ženě, aby jí nabídl náruč. Tu Nora se slzami v očích přijala a ukryla se mezi jeho pažemi.
"Přísahám, že po příjezdu domů jim pěkně domluvím," zašeptala do Clydova objetí. Pousmál se a pohladil ji ve vlasech. Po chvíli odešli spát. Finn s Katherine, Grace a Frank zůstali.
"No takž ty jsi patolog," vrátil se Finn k předchozímu tématu, skoro jakoby se nic nestalo. Grace si s Katherine vyměnila nepřekvapený pohled. Její  bratr si vždy našel to nejméně vhodné téma. Ale asi právě proto ho měla tolik ráda.
"Ano," přikývl Frank a pousmál se. Finn se zaujatě opřel o stůl a naklonil se nad něj. Katherine nakrčila obočí. Když se totiž Finn do něčeho ponoří, nezná hranic.
"Jaké to je?" zeptal se téměř s dětskou radostí.
"Bože!" zvolala se znechuceným výrazem Grace a praštila ho do ramene. "Nemůžeš se jen tak zeptat, jaké to je, řezat do lidí!"
"Nepoužíval bych slovo řezat," vmísil se Frank do začínající slovní potyčky.
"A proč ne? Zvědavost je lidská, nech mě a jestli to tobě tolik vadí, zacpi si uši. Je to krutá realita, sestřičko," zazubil se Finn, ignoroval Frankovu poznámku a plně se věnoval roztržce se sestrou.
"Zlato, Grace má pravdu. Přeci jen... měj trochu úctu," pousmála se na něj vemlouvavě a chytila jeho ruku.
"No tak, děvčata, kolikrát za život potkáte patologa? Hm? Jednou... a to ještě k tomu zamrtva."
"Finne," vydechla se smíchem Grace. "Kat má pravdu." Všechny oči se stočily k Frankovi s tázavými výrazy.
"Mám něco říct?" optal se se smíchem. Bylo ticho. "Fajn. Je to zvláštní. Než si zvyknete, trvá to. Pamatuji si na vysokou a praxe... Ne jeden z nás studentů sebou sekl o podlahu."
"To jistě," přikývli souhlasně. Finn nad tou představou lehce nakrčil čelo.
"Uznávám, pojďme se bavit o něčem jiném," navrhl.
Další rozhovory se točili okolo kdečeho. Od chystaného večírku, nákupu dárků, počasí, k samotnému Štědrému večeru.
"Ještě nás toho čeká hodně," zhodnotila Katherine a zvedla se na nohy. Ručičky hodin oznamovaly kousek před půlnocí. "Vzhledem k našim milovaným dítkům oznamuji, že vyrážím na kutě."
"Já půjdu taky," řekla Grace a taktéž se postavila.
"Dobrou noc," rozloučili se. Frank byl zpočátku mírně nervózní. Ti, se kterými si rozuměl nejvíc, odešli a zanechali ho o samotě s mírně potřeštěným Finnem.
"Tak co říkáš na ten blázinec tady?" zeptal se s malým úsměvem člen Davisovy rodiny.
"Víš, nečekal jsem až takový organizovaný chaos, ale... jsem mile překvapen. Vánocům jsem ani jako dítě příliš neholdoval a co se nám rozpadla rodina, jsme se na nějaké oslavy mohli úplně vykašlat. Ani v dospělosti jsem k nim příliš nepřičichl a vždy jsem je bral spíš jako povinnost. Nakupování dárků, chytlavé příšerné písně, kýčovitá výzdoba. Nemám proti tomuto nic, ale mám pocit, že Vánoce ztrácejí svůj původní smysl. Vždy jsem měl za to, že rodina by měla být pohromadě a místo toho se všichni jen stresují s nákupy, pár dní si odbudou a rok klid. Není to to, co to bývalo," a pokračoval. Mluvil upřímně, z vlastní zkušenosti. Tyto svátky slavil málo, jestli vůbec. Nepřišly mu ničím kouzelné, chytlavé. Ale musel uznat, že atmosféra panující u Davisů jisté kouzlo má. Doufal, že se mu ho podaří objevit. Finn z něj dokonce vytáhl i nedávný rozvod, což ho opravdu překvapilo.
"Promiň, ale mám ženu a... Přijdeš mi dost vyrovnaný na to, že je to měsíc," podivil se Finn. Franka samotného překvapovalo, jaktože se s tím tak vyrovnal.

"Já ji miloval, opravdu a vlastně ona navrhla, abychom šli od sebe. Vyčetla mi vše, prý jsem se jí nevěnoval, když jsem měl čas, netrávil jsem ho s ní... našla si toho opravdu mnoho a její nevěra mi byla poslední kapkou. Počítám s tím, že zřejmě proto jsem náš rozvod vzal tak dobře."
"To potom chápu," pokýval souhlasně Finn. "Já si nedokážu představit, že..."
"Je lepší nad tím neuvažovat," zarazil jeho přemýšlení a přátelsky se usmál. Finn mu úsměv oplatil.

"Víš co? Když jsem tě viděl prvně a slyšel ten tvůj rádoby přízvuk, pomyslel jsem si, koho nám to zase Nora dotáhla do baráku, ale měním názor. Jsi celkem fajn chlápek." Frank udiveně nakrčil čelo a široce se usmál, přičemž se mu rozzářily oči.
"Tak díky. Já jsem si o tobě myslel, že jen miluješ všechnu pozornost. Očividně jsem se pletl," vytáhl upřímnosti také. Dle všeho si padli do oka. Finn se otočil k oknům v kuchyni.

"Sněží," oznámil, když ve světelném kuželi světel procházejících oknem zahlédl sněhové vločky. "A závěje jsou tady."