Vánoce, Svátky klidu

Týmy

֍֎8.12.֍֎

S napadaným sněhem ani nešlo nevyužít situace. Iniciativně se příležitosti chytila paní Davisová a při společné snídani vyhlásila válečnou poradu.
"Davisovic rodino a drahý Franku," začala svůj proslov. "Jelikož nám venku tak krásně sněží a už teď podle posledního zpravodaje máme na zahradě sněhu pod kolena a večer nám náš milovaný Clyde odjíždí, pojďme uspořádat menší olympijské hry." Rodina již věděla, co je čeká. Jediným, kdo si nepřiplácl ruku k čelu, byl ovšem Frank, pokud se nepočítaly děti, které ihned vyskočily ze židlí a začaly jančit. Když se je podařilo uklidnit, pokračovala Evelyn dále, avšak mluvila hlavně k Frankovi, "Jako každým rokem se rozdělíme do týmů a venku se vypořádáme s několika aktivitami." Téměř viděl tu radost v jejích očích. "Grace, půjdeme se chystat, osvětlíš Frankovi naše hry?" zeptala se Evelyn a mile se na svou dceru usmála. Grace jí úsměv oplatila poněkud nuceným způsobem a přinutila se přikývnout. A jakoby se po Davisových země slehla. Děti se rozutíkaly pryč, což znamenalo, že odejít museli I dospělí, Evelyn odešla pouklízet nádobí a Grant se škodolibým úsměvem vyslaným k dceři také šel propadat horlivým přípravám na zimní radovánky. Grace nervózně poposedla. Kolikrát v životě již její maminka takto dohazovala?

"Není na tom nic. Jen se zkoulujeme, uděláme závody na sáních a zahrajeme si schovku," řekla, přičemž se pokoušela znít nenuceně, ale nebyla si tak jistá, jestli se jí daří. Frank se pobaveně pousmál, všiml se jejích rozpaků. Grace byla podle něj a jeho čistě subjektivního názoru pěkná, krásná. Zelené oči jí vždy vyzařovaly jistou vřelost, dobrotu. Rty měla často stočené v laskavém úsměvu. Pokaždé byla upravená, vlídná, vtipná a roztomile nesvá ve chvílích jako tato. Možná se mu to jen zdálo, ale přišlo mu, že je Evelyn s velkou radostí nechává o samotě.

"Grace," oslovil ji jemně a posečkal, až otočí svou tvář k němu, "Jsi si opravdu jistá, že to, že jsem tady, je naprosto v pořádku?" optal se. Chvíli se přemlouvala, aby hned nezačala horlivě vrtět hlavou. Bože, co se to s ní dělo?!

"Jsem si jistá, že všichni jsou rádi, že jsi tady. Je příjemné mít u nás někoho, komu může máma představovat své tradice. Všichni mají určitě radost," pousmála se laskavě a přitáhla k sobě hrnek kakaa. Frank se na ni vděčně usmál, načež se rozhodl vytěžit z Grace ještě víc. Ženatý byl tři roky, tři promarněné dlouhé roky. Ani si nevzpomněl na poslední flirt... Grace, pěkná mladá žena, v okolí jediná volná, sympatická... co by mohl ztratit? Zatoužil po odreagování se.
"A ty?" optal se a povytáhl jedno obočí. Gracin úsměv pominul a vystřídal ho poněkud zmatený výraz.

"Co já?"

"Říkáš, že všichni jsou rádi, že jsem tady. A ty?" konkretizoval se. Grace s ruměncem v tvářích odvrátila pohled k oknu a rozpustile se pousmála.

"Co bych proti tobě měla mít? Rozumíme si, hm?" řekla po chvíli a oči stočila zpět k němu. "Nemohu než souhlasit."

֍֎֍֎֍

Sněhu bylo po kolena a stále se sypalo.
"Tobi, hlavně se trefuj do nich a ne do nás," poradila Grace svému synovci a rozhlédla se po svém týmu, jenž byl označen zelenými šálami. Ona, Tobi, Grant, Nora, Katherine proti Evelyn, malé Tess, Finnovi, Clydovi a Frankovi. Sobě oddané páry byly postaveny jeden proti druhému s možností, vyřídit si nevyřízené účty. Kdy se jim totiž dostane příležitosti vyválet se ve sněhu bez nějakých následků? Málokdy.
"To není fér! My jsme samé holky!" zavolala Katherine, která si upravovala čepici na hlavě a s bojácností hleděla na druhou stranu jejich bitevního pole uprostřed paloučku v lese.
"Vždyť máte Tobiho a taťku Granta!" odpověděl ji s lišáckým úsměvem Finn a poslal jí leteckou pusu.
"Cože?! Máte Franka, Clyda, Finne!"
"A taky malou Tess a mamču!"