Vánoce, Svátky klidu

Příliš moc

֍֎14.12.֍֎

"Prosím, dámy, pohněte svými krásnými kostrami a šup, šup. Musí být zase rodina Davisových všude poslední?" volal Grant do domu, zatímco s ostatními pány postával v oblecích dole v hale. První, z Davisových děvčat, se přiřítila malá Tess v růžových šatičkách a vlásky staženými ve dvou copáncích. I drsné mužské tváře se ustrnuly nad spokojenou tvářičkou Tess, která si v šatičkách připadala jako princezna.
Grace kontrolovala každičký detail v zrcadle. Se svým vzhledem byla spokojená, ale přesto stále hledala nějakou chybu. Netoužila po pomluvách jejích bývalých spolužaček a známých. Několikrát v minulosti jí zazlívali, že díky majetku jejích rodičů má u všech jakousi protekci. Věděla, že to není pravda. I tak se ale častokrát potrápila nepěknými řečmi. Zastrčila pramínek několika vlasů do bezchybně vyšesaného drdolu a zamračila se. Vše si brala příliš k srdci, měla by se bavit. S obtížemi se přemluvila k zahození svého trápení a sebevědomě se usmála na svůj odraz.
"Kdy si takhle vyrazíš? Kdy se konečně civilizovaně oblékneš a vyrazíš mezi své staré známé a přátele? Hm? Prostě jdi a všem jim vytři zrak," řekla si potichu a s radostným úsměvem popadla svůj kabát, nazula si šedé střevíčky a už pospíchala do haly. Ku jejímu překvapení přišla první mezi ženami. Otec ji potěšil milou poklonou a komplimentem, Finn uznale pokýval hlavou a Frank se na ni široce usmál.
"Moc ti to sluší, Grace," řekl po chvíli, když Grant, hlava rodiny, opět provolával pobídky k odchodu. Grace potlačila krev, jež se jí hnala do tváří rychlostí blesku, a energii, která se jí vlila do žil, uvolnila krátkým otřepáním se. Finn se otočil jejich směrem a po očku sledoval jejich tváře. Vševědoucně se zašklebil, když spatřil tvářičky své sestry a Frankův obdivný až mírně zasněný pohled. Vzápětí se dostavila I Katherine v rudých šatech, která laskavě políbila Finna a chytila jeho ruku. Finn se na ni usmál, načež se otočil zpět ke Grace, která si tiše povídala s Frankem. I Katherine se obrátila ke dvojici opodál a špitla Finnovým směrem: "Pamatuješ ještě na Velkého Gatsbyho a Fitzgeraldovu větu: Dívá se na ni tak, jak by si každá žena přála, aby se na ni muž díval. Dle mého názoru, se Frank kouká naprosto shodně."
"Myslíš?" optal se trochu skepticky Finn a nakrčil obočí.

"No tak, nemyslíš, že dva týdny nestačí dvěma lidem, aby si uvědomili, že k sobě něco cítí?"

"Dvěma lidem možná, ale Grace? Mluvil jsem s ní a pokoušel jsem se jí domlouvat, ale nevím, nevím."

"Dej jí čas, uvidíš." 

֍֎֍֎֍

Ples pořádaný paní Williamsovou, jež byla zastupovala radu města, se každoročně pořádal ve společenském domě v centru města. Sic se Grace cítila nesvá, připomínala si svůj slib. Sledovala svého otce, který její matce nabídl rámě, a mírně se pousmála. Finn se zachoval stejně ke Katherine, i Tobi chytil Tess za ruku. Nora si s Grace vyměnila pohled typu: Zůstaly jsme si na ocet. Avšak jejicz britský přítel nasadil okouzlující úsměv a mezi dámy se postavil a jim oběma nabídl paži.
"Nezklameš," usmála se na něj vděčně Nora a zahákla svou paži.

"Vždyť mně ještě budou závidět," prohlásil Frank a úsměv jí oplatil. Grace přistoupila blíž k němu a jemně jako motýlím křídlem se chytila nabízené paže. 

֍֎֍֎֍

"Grace! Proboha, ty ses tak změnila!" slýchala celý večer. Hned po příchodu se všichni rozdělili. Grant s Evelyn se vydali za svými přáteli, Nora s Katherine a Finnem zase okupovali stůl, bar a občasně I taneční parket, zatímco Grace bloumala od přítele ke známému a s každým se alespoň chvíli, kvůli slušnosti, pobavila. Přesto všechno si ale večer užívala, ačkoliv po svém. Ale pořád vnímala Frankovu blízkost. Sem tam ho někomu představila, jako svého kamaráda ovšemže, a když se zeptala, proč nejde za Norou, odpověděl: "Noru znám už dost dlouho, pár hodin bez ní přežiji. Chci být s tebou." Z toho ji lehce zamrazilo.

"Pojď tančit," vyzvala ho po dalších a dalších nepřiměřených řečech. Zdvořile přikývl a odvedl si Grace na taneční parket.
"Ale nejsem kdoví jak zázračný tanečník," pousmál se a zaujal těsné držení. Hudba byla klidná a dle pomalejšího rytmu usoudila, že se jedná o waltz.
"Jen mě, prosím, zachraň před těmi kudlankami. Začíná mě bolet pusa od jejího neustálého nezavření," pousmála se. Po pár chvílích k Frankovi vrhla podezíravý pohled. "Řekni, máte v Anglii snad nějaký zvyk o svém podceňování se? Abych byla upřímná, sic jsi mi párkrát přišlápl špičku, tančíš dobře, no ne? Nejsem sice expert, ale..." Nenapadlo ji co říct. Jen nechala svůj pohled propít se do jeho šedých očí a lehce stočila koutky úst.

"Jsi žena. Ty na to mají čich," doplnil ji po chvíli. Jen kývla a pokračovala v nerušeném očním kontaktu. Jakoby si ho oťukávala a zároveň on zjišťoval, kam až zajde ona a kam si může dovolit dosáhnout on. Uvolnila se a dovolila si přitisknout se k jeho tělu ještě blíž. Cítila tak mnohem lépe každý následující pohyb. Ve waltzovém rytmu tančili klidně a sebevědomě okolo celého parketu a kolem jiných tanečníků. V tom pohledu i v jejich postoji bylo cosi intimního a zároveň nevinného, co přilákalo oko nejednoho diváka. Zatímco Graciny půvabné pohyby zlákaly pohledy mužů, Frankův vzhled zaujal ženy. Musela se usmát, když zaslechla skupinku žen špitajících si velmi peprná slůvka týkající se jejího tanečníka. Frank očividně také slyšel, jen se usmál a svou plnou pozornost nepřestával věnovat Grace.

"Myslíš si, že bych si mohl dovolit tanec?" ozvalo se kousek od nich, čímž byli zcela vytrženi z kouzla jejich zahledění. Grace instinktivně ustoupila a otočila se za mužským hlasem. Úsměv jí ztuhl na rtech.
"Ricku," oslovila svého bývalého přítele a povytáhla jedno obočí, zatímco se na ni široce zubil dlouhán ve skvěle padnoucím obleku.

"Grace, stále tak krásná a okouzlující." Potlačila chuť sebrat první podnos po ruce a třísknout jím o jeho obličej... ale škoda nádobí.
"Děkuji za kompliment," usmála se falešně a bylo jí zcela jedno, jak moc ono předstírání vyjde na povrch.
"Tvůj přítel?" optal se Rick a pochybovačně si změřil Franka slušně stojící potichu a sledujícího Grace.  Frank ale nezaváhal a než stihla rudnoucí Grace cokoliv říct, přistoupil k ní a položil jí paži kolem pasu.
"Zvěte mě jak chcete," usmál se na něj Frank a podal mu volnou ruku, "Ale jsem Frank."

"Alarick," představil se a kupodivu stisk ruky oplatil. Přesto jeho úšklebek poněkud zmizel a byl nahrazen zcela jasně žárlivým možná až naštvaným výrazem.

"A co ty, Ricku? Vede se ti?" usmála se Grace s nově nabytou důvěrou. Málem sama nechápala, jak ho kdysi mohla milovat. Nyní před ní stál a ona musela zahánět chuť vrhnout oběd. Ale v tu chvíli si užívala jeho široce roztažené chřípí nosu, úzké zorničky a dlaně, jež svíral v pěsti. Tolik mu chtěla oplatit tu bolest, kterou kvůli němu zažívala.

"To nestojí za řeč. Omluvte mě... Užijte si večer," popřál při odchodu. Grace s rozzářenou tváří se otočila ke Frankovi a bez zábran se mu pověsila kolem krku.
"Děkuji!" zašeptala do jeho ramena. "Ani nevíš, jak moc jsi pro mě udělal. Bože, viděl jsi ten jeho výraz? Dala bych vše, abych ho mohla vidět znovu!" Frankovi zajiskřily oči, když se od něj odtáhla s trochu tázavým pohledem. Letmo se přitiskl k jejím rtům, ale hned se odtáhl s pocitem, že by snad mohl poškodit vzácné plátno. Nevypadala překvapeně, jen... zaraženě. Rozhodně mu nic nevyčítala, jen byla mírně zmatená. Vydechla a usmála se.
"Odměnu jsem si vyzvedl," mrkl na ni.