Vánoce, Svátky klidu

Nebudeš tomu věřit

֍֎23.12.֍֎

Den před Vánoci... S nostalgickým výdechem si oblékla pletený šedý svetr a vydala se na snídani. Ve včerejším rozmaru si ani nevzala léky na ztlumení bolesti a v prstu jí trnulo. Neodpustila si pár nadávek, ulevit si nějak musela. Vyplivnout proto pár přisprostlých slůvek bylo skvělou volbou uvolnit napětí v sobě. 
"Dobré ráno," pozdravila tiše a unaveně u stolu se snídaní. Krátkým pozorným pohledem sjela rodinu i Franka. Většina vypadala vesele. Mlčky se posadila na kraji stolu a dala se do jídla.
"Grace, je ti dobře? Jsi nějaká bledá?" podotkla Evelyn a podmračeně si svou dceru prohlédla. Byla bledší než obvykle a dle všeho se se svým africkým opálením mohla rozloučit.

"Nic mi není," broukla Grace a otráveně nakrčila čelo. Nechtěla být protivná, ani v nejmenším, ale její rozpoložení zapříčinilo své. I tak se ale z většiny opravdu krotila.
"Nevypadáš příliš zdravě," přitakala Nora se vševědoucím výrazem.
"Jestli jen není nemocná z něčeho jiného... Co, Franku? Nemáš na to nějaký odborný názor?" přidal se Finn celkem nevhodně. Grace se překonávala. Buď by spustila hysterický pláč, řev nebo by sebou práskla o desku stolu a nic by nevnímala. Tak si jen opřela bradu o dlaň a lžičkou se probírala cerealiemi.
"Špatně jsem se vyspala. Nic víc. Nemám náladu, já budu v pohodě," řekla potichu a vynutila si na rtech úsměv, přestože Finna vraždila pohledem. Frank mlčel a věnoval se snídani své. Finn, zřejmě jako jediný, si všímal, jak se ti dva tváří. Zatímco se Grace Frankovu pohledu vyhýbala jako čert kříži, on ji sledoval až příliš pečlivě. Své šedé oči upínal k jejím, obočí měl starostlivě svraštěné k sobě a koutky úst téměř lítostivě povislé. Snad ji nelitoval?

֍֎֍֎֍

"Franku? Můžu s tebou mluvit?" Finn si ho odchytil na chodbě, když k večeru chystali přenos dárečků do jeho pokoje tak, aby si jich dětičky nevšimly. Frank již tušil, co ho čeká. S klidnou, bezvýraznou tváří přišel k němu a tázavě povytáhl obočí.
"Jde ti o Grace?" zeptal se na rovinu. Finn se krátce pousmál.
"Nechci ti domlouvat. Spíš mě zajímá, co se stalo, že má sestra je, jakoby jí před nosem uletěly včely." Frank hořce zkroutil své rty.
"Mám pocit, že Grace má strach. Bojí se sama sebe a je nejistá. Já jsem jí nechtěl ublížit, to probůh ne, ale... Jsem asi podobně nejistý, jako ona." Mluvil s upřímností, na nic si nehrál, vcelku nic Grace nezazlíval a docela ji chápal. Netušil, ale myslel si, že se cítí podobně jako ona.

"A myslíš si, že by nebylo lepší, si to s ní vyříkat?" dotázal se Finn a zabránil úsměvu, který se mu dral na rty. Nečekal od lidí, jen o pár let mladší než on, aby se chovali jako dospívající stydlivý páreček na dovolené. Byli vtipní, I přestože mu jich bylo trochu líto.
"Včera jsem se snažil jí to nějak vysvětlit. Nechtěla nic slyšet, Finne."

"A protože nic slyšet nechtěla, neřekl jsi nic?" podotkl skepticky Finn a založil si paže na prsou.
"Protože jsem si jistý, že kdybys něco řekl, Grace by se... otevřela." Říkat, že si Frank připadal jako na koberečku před svým šéfem, by bylo slabým slovem. Ani při rozhovoru s Grantem se necítil tak zkroušeně.
"Tím si právě nejsem tak jistý. Řekl bych jí to, ale.... Já opravdu nevím."
"A miluješ ji?" Slyšet to nahlas bylo ještě více zarážející, než nad tím jen přemýšlet.
"Mám ji rád," odpověděl, "Ale na lásku je ještě čas, to jistě chápeš. Líbí se mi, má skvělou veselou povahu, je krásná, inteligentní. Jen na lásku je čas."
"Dejte si šanci."
"Pokusím se." Nastalo těžké ticho. Frank hleděl do zdi a Finn s pocitem, že je na roli otce a dospívání své dcerky připraven dokonale, se s malým úsměvem koukal na Franka. Zrovna se nadechoval k dalšímu popohnání, když po schodech vyběhla Nora a zběsile se rozhlížela kolem sebe.
"Viděla jsi Santu?" optal se Finn s úsměvem. Nora se usmívala jako nikdy, přešlapovala na místě. Hlavou mu prolétla myšlenka, že se celý dům obrací naruby a ti nejdospělejší se mění v děti. Nejdřív Grace, Frank a teď i jeho stále vážná zodpovědná sestra.
"Clyde!" vykřikla a s poskokem docupitala ke dvojici mužů, jež na ni upírali zvědavý pohled plný očekávání. Plná energie skočila Finnovi kolem krku a až když se postavila, radostně oznámila: "Clyde.... Clyde je v Seattlu!"
"Skvěle," zasmál se Finn, stějně jako Frank. "Zase srovnáme ženskou přesilu."
"Táta pro něj jel. Jen tak z ničeho nic. Ani nevolal, až teď." Její radost se postupně přesunula na celý dům.
Evelyn chystala znovu příchozímu svačinku, Tobi s Tess postávali u oken a vyhlíželi na příjezdovou cestu. I na tváři sklíčené Grace se rozlil poklidný půvabný úsměv, když se s knížkou uvelebila v sedačce. Finn s Katherine hráli šachy. V domě panovalo mírumilovné ticho, klidné, pohodové, láskyplné, narušované pouze praskáním dřeva v krbu, občasným smíchem a šustěním stránek knih.
Frank si mezitím nechával vše uležet v hlavě, přemýšlel a odhodlával se. Možná se zamiloval, možná byl jen zahleděný, ale upoutával ho pohled na zamyšlenou Grace skrčenou v rohu sedačky. Ani jednou, jedinkrát se na něj nepodívala. Až když se urputně donutil podívat se také jinam a svůj pohled akorát otáčel, zvedla k němu svůj zrak zoufalý, smutný a zároveň plný něčeho, co Franka přesvědčilo o tom, že se jí jen tak nevzdá a ujistí ji o jejich citech.