Vánoce, Svátky klidu

Buď požehnán!

֍֎25.12.֍֎

"AAAAAA!!!!" Hlasitý veselý jekot doprovázený o neméně tišší dupání malých nožiček se roznesl sídlem Davisů časně ráno, kdy slunce jen sotva osvítilo obzor a na nebi namalovalo tenký naoražovělý proužek.
"A je to tady," probrala se Grace a protáhla si záda. Sotva rozlepila oči, už se natáhla pro zrcadlovku položenou na nočním stolku a pro šedý svetr. S dlouhým vydatným zívnutím si ho oblékla a s foťákem kolem krku se vydala za randálem. Na chodbě se málem srazila s Norou, která už s očima doširoka vyjevenýma pospíchala ke stromečku. Ne že by se až tak těšila na dárky, ale děti podivně ztichly, což nikdy nevěstí nic dobrého.
"Dobré ráno," pousmála se na procházejícího Clyda, který jí úsměv oplatil a už pospíchal za svou ženou. Stejně tak ještě prošla Katherine, Grant a Evelyn. Grace se nemohla neusmívat, nechala koutky svých úst se od sebe široce vzdálit, téměř pocítila, jak jí zazářily oči a pomalým skoro labužnickým krokem vyšla za ostatními. Pozastavila se na vrchu schodiště, jelikož neviděla Finna s Frankem, když najednou jí výhledu zabránila velká teplá dlaň. Popravdě se trochu polekala, ale jakmile její ruce doslova vystřelily k cizí dlani, uvolnila se a napětí vydechla.
"Dobré ráno," špitla a pohotově se opřela lopatkami o mužskou hruď za sebou.
"Dobré," zašeptal jí Frank do ucha vrnivým, stejně tak rozespalým hlasem. Myšlenka, že si přesně takhle přála každé ráno se probouzet, pohltila všechny ostatní. Buď byla ještě vyhřátá z postele, či ji polilo horko z jiného důvodu.
"Myslíš, že jsem paličatá?" zeptala se potichu, zatímco si užívala jeho blízkost a tulila se. Ačkoliv ho její rozcuchané vlasy lechtaly v obličeji, usmál se hlavně kvůli jejímu rozkošnému dotazu. Něžně jí omotal paže kolem pasu a nos jí zabořil do vlasů.
"Jak bys mohla," šeptl a na temeno jí vtiskl polibek. Málem roztávala štěstím. Obešla by se už bez jakéhokoliv obdarování od Santy Clause, jelikož opravdový dáreček stál nalepený na jejich zádech. Z Frankovy blízkosti jásala již jejich těsnějšího poznávání při zimních radovánkách tehdy v lese, přes dny jejich pouhého "přátelství" byla schopna se bez něj obejít. Nyní ale nechtěla ani o krůček ustoupit. Rozhodla se zahodit všechny své výčitky, strasti a strachy- tentokráte naposledy a natrvalo. Ještě než stačili dorozjímat, vešel Finn a s polední ležérně zabalenou, bezpochyby největší, krabicí se proplétal chodbou do obýváku, zatímco ostatní ještě zkoumali načnuté čokoládové sušenky a sklenici mléka v kuchyni.
"Půjdeme?" optala se a jemně se vymanila Frankovu objetí. Jemu lehce zacukaly koutky úst, načež ji krátce políbil, nabídl jí rámě a spolu odešli směrem k obýváku a stromečku, u nějž už bylo povyku víc než dost. Evelyn již seděla mezi dárky, podávala je dětem, které pobíhaly sem a tam a zabalené baličky roznášeli. Ve svých vánočních pyžámkách připomínala Santovy elfy. Idylka, napadlo ji, když opět začaly fotit krásné momenty. Celá rodina šťastně posedávala, usmívala se a užívala si pohádkové chvíle. Grace bylo ctí zvěčnit tak krásné okamžiky. Tess s Tobim běhali sem a tam, každou chvíli zakopli o koberec nebo čísi nohu, ale jen sklidili pár napomenutí a pokračovali dál.
"Teto! To je pro tebe!" radovala se Tess a poskakovala okolo největší krabice pod stromečkem.
"Hlavně to nech ležet, Tess. Tetička si to otevře sama," upozornil svou dcerku Finn s nekalým úsměvem věnovaným mladší sestřičce. Grace se trochu zamračila, ale odmítala se zatěžovat bratrovými žertíky či poznámkami a nadále se věnovala focení.

֍֎֍֎֍

"Pončo," zasmála se Nora, když otevřela poslední dáreček, jenž dostala od Grace. "Santa z Peru," hádala starší sestra. Grace zavrtěla hlavou a poposedla nedaleko uvelebená na koberci vedle stromečku.
"Mexický Santa, drahá," zazubila se.
"To je kousek," mávla Nora rukou a nadšeně si pončo prohlížela. Tobi s Tess už měli své starosti s hračkami, a tak sem tam nějaká zmínka o Clausovi z jiné země byla přípustná.
"Budu dělat, že jsem to přeslechla," zasmála se Grace.
"Ještě někdo? Mám takový pocit, že ten poslední dáreček tam čeká už nějak dlouho," podotkla Evelyn, zcela spokojená s vývojem vánočního rána. Děti byly nadšené, dospělí stejně tak. Každý dostal něco zcela typického pro něj, nikdo si nestěžoval. Jen Finn měl pár výtek oproti ponožkám, které vyfasoval stejně jako každý rok. V rodině Davisů se tak ale jednalo o jakýsi druh vtipu a pomsty vůči Finnovu celoročnímu humoru. "Tak Grace, jdi," pobídla ji maminka a široce se usmála. S odhodlaným nádechem se Grace přisunula ke stromečku a přitáhla k sobě velkou krabici, jejíž obsah byl podivně pohyblivý. Lehce se zamračila a podezřívavým pohledem prozkoumala každou tvář v místnosti. Dle úšklebků zdobících výrazy přítomných si pomyslela, že má důvod ke strachování se.
"Jestli na mě vyskočí kupa hadů, jako když mi bylo deset, FINNE, tak opravdu za sebe neručím." I Frank byl donucen ke smíchu. Když se také on porozhlédl po Davisových a viděl jejich úsměvy, nenapadalo ho nic jiného, než že si celá rodina pro Grace připravila jedno velké překvapení.
"Nestresuj, ségra."
"Toho se bojím," podotkla a nůžkami odstřihla širokou rudou stuhu. "Proč jsou na krajích ty díry?" optala se řečnicky, když už však snímala víko krabice. Na dně kartónového boxu v sytě červené dece ležela zlatá kupička chlupů. "O... můj...." místo vyslovení třetího slůvka formulky jen zalapala po dechu a kousla se do rtu. Její oči spustily závodní pátrání po člověku, který do její dárkového balíčku přimotal sladce spící štěně. Dle všeho se každý podílel na tom osudném činu. Když pohled sklopila zpět k hromádce krčící se v dečce, její hormony povolily zábranu a musela násilím potlačovat jekot způsobený tak krásnou kupičkou zlatých chlupů, páru chundelatých oušek a roztomilým tlapkám. Když zlaté oči pejska rozevřely svá víčka a štěně rozkošně zamrkalo, unikl jejím rtům již slabý náznak toho křiku, který tak skrývala.
"Bože," dokončila načatou větu a opatrně z krabice vytáhla malinkého, krásného, huňatého zlatého retrívra, jenž svýma očkama těkal po okolí. Položila si ho do klína. S křečovitým úsměvem malého dítěte se otočila na ostatní a dala průchod jen zlomku zaníceného vřískotu. Nechtěla si však zlatavou kuličku vyděsit, a tak se krotila. "Proč mi, božínku..." Chtěla se zeptat, proč jí kupují zrovna psa, ale naštěstí se brzy zarazila, aby svou otázku přeformulovala. "Jak Santa mohl tušit, že zrovna já toužím po štěněti?"
"Ty máš štěně?" zpozorněla Tess a už klopýtala mezi roztrhanými balícímí papíry ke Grace.
"Pomalu," pozastavila svou neteř, než stihla po pejskovi skočit z místa.
"Santa ví, že jsi pořád sama a chybí ti společnost dobrého přítele," zazubil se Finn.
"Možná nosí dříví do lesa," podotkla Katherine, jíž se Finn minulého večera zmínil o stavu Gracina postoje vůči Frankovi. Nemohla vyloučit, že to již neví celý dům, jestli ne také většina Issaquahy.
"Jak se bude jmenovat?" přidal se i Tobi, který se vedle Grace usadil a pozorně pohladil malinkého retrívra po hlavičce.
"Na něco přijdeme," pousmála se a podrbala svého nového kamaráda na zadečku.