Vánoce, Svátky klidu

#Ponaučení

֍֎24.12.֍֎

"Teto, teto! Já ho uvidím!"
"Ještě je čas, Tobi," protočila oči Grace a zvedla si chlapce do náručí.
"Ježiš maria, netahej ho, Grace!" řekla pro změnu Nora, která spokojeně spočívala v Clydově objetí.
"Mám bolavý prst, ne celé ruce!" zasmála se mladší z sester.
"Hochu," přidal se Finn, "Nejdříve bys měl zhasnout oheň v krbu, nebo se Santovi připeče sedínka." Výbuch Tobiho smíchu sice Grace málem natrhl uši, ale byl tak nakažlivý, že se zkrátka musela přidat. Za nedlouho se už smáli všichni. Jakmile Tobiho postavila na podlahu, rozběhl se ke Grantovi.
"Dědo, dědo! Dědooo! Musíš zhasnout ten oheň! Santa nám uhoří! Dědo!" volal rozrušeně Tobias a pobíhal okolo pokulhávajícího Granta.

"To jsi tomu dal," otočil se rozmrzele pan Davis na svého jediného syna, který mu věnoval nevinný úsměv. K tomu všemu se přidala malá Tess, a tak už se na Granta věšela dvojice vnoučat.
"Děti, nechte dědečka na pokoji a dopřejte mu klid," přemlouvala je Grace a s dlaněmi na jeho zádech je tlačila pryč.
"Děkuji," zaslechla otce, jemuž věnovala vlídný úsměv. Nálada se jí zlepšila, razantně. To bylo zcela jistě těmi svátky. Přišel velký den D. Výzdoba byla zakončena již před několika dny, stromeček-strom se pyšnil svou krásou a velikostí v obývacím pokoji, cukroví mizelo z táců, dům voněl skořicí, vanilkou a jehličím a mezi obyvateli sídla Davisových panovala útulná a pohodlná atmosféra. Nikdo se překvapivě nehádal, naopak se usmívali a pomáhali si.

"Ta krůta tak voní!" povzdechl si Finn, když procházel okolo kuchyně, které celý den vládla Evelyn.

"Ať ti neukápne slina!" zasmála se Grace a posadila se ke krbu, zatímco se Finn málem olizoval. Katherine k němu přišla, vyměnili si pár slůvek, načež se těsně objali.

"Lásko, jmelí," usmál se Finn a zvedl pohled k zeléným větvičkám visícím na lustru.

"Musíš si vždy hledat záminku?" optala se laškovně Katherine a povytáhla se na špičky, aby k Finnovi lépe dosáhla.

"Já záminku nepotřebuji," pousmál se Finn, načež splnil tradici spojenou s větvičkami a svou ženu láskyplně políbil. Po jejich rozmarném vzoru se zopakovali Nora s Clydem.

"Dobře, začíná tady být nějak přeslazeno," prohlásil Grant, cukaje mu rty smíšky. Grace ignorovala jeho poznámku a přinutila se k úsměvu taktéž.

"Mami, jdu ti pomoct!" zavolala a zvedla se ze sedačky.

"Není třeba!" volala Evelyn, ale ona už stejně pomalu vcházela do provoněné kuchyně za účelem vzdálení se přeslazené atmosféry. "No tak dobře."

"S čím můžu pomoct?" optala se Grace a rozhlédla se po strašidelně čistém prostoru.

"Já celkem nic od tebe nepotřebuji. Jen si, prosím, vezmi foťák a udělej nám par fotek na památku," pousmála se.
"Myslela jsem pomoct s vařením," protočila oči, přesto se usmála. Typické. Vždy, když se zeptala na pomoc, poslali ji přesně někam jinam.

"Pomůžeš mi takhle," ušklíbla se Evelyn. Než však Grace stihla odejít pro foťák a začít zběsile cvakat, zastavila ji maminka v půli kroku. Svůj rozhovor započala několika krátkými úvodními otázkami, než se zeptala na to jediné, co ji skutečně trápilo a přesměrovala téma k Frankovi.

"Mami," zamručela sklesle Grace.
"Nemrmlej!" napomenula ji. "A mluv."

"Jsme přátele," zopakovala s nově příchozím pocitem zklamání.

"Drahoušku, jsem dost stará na to, abych vás viděla. Věř mi, já vím, že jste víc než přátele," pousmála se.

"Říkáte mi to všichni," vydechla Grace. Domluvili se snad?
"Ale nepovídej," usmála se Evelyn, "Tak co tedy?"
"Nic."
"Ale kuš. Vidím, jak po něm koukáš."
"Já koukám, on kouká. Povídal si i s tátou," řekla Grace a přešla zpět k matce za linku.
"A jsme doma... Proč si myslíš, že je takový, jaký je? Mluvil s tátou. Pověz mi, moje dítě, který z chlapců, které jsi nám představila, se táty nelekl?" Chvíli bylo ticho. "Všichni před tátou prvně prchli." Graciny rty se pomalu stočily do úsměvu. Maminka možná měla pravdu. Její nálada prudce vzrostla nad body mrazu. "Uvidíš. Já si myslím, že... To je jedno."
"A jak víš, že bych já chtěla s Frankem něco mít?" pousmála se. To už Evelyn vložila do svého výrazu mnoho sarkasmu.
"Nejsem slepá."
"Fajn," usmála se Grace. "Jdu fotit."

֍֎֍֎֍

A fotila jako blázen.

Večeře u Davisových proběhla jako celý den. Nějakým zázrakem- přeci jen je čas Vánoc a zázraky se dějí, byly tiché hlavně děti. Před večeří byli venku a děti také řádně unavili. Všichni věděli, proč obětovat hodinku hraní si ve sněhu.
Krůtu, jako každý rok, porcovala hlava rodiny, tentokráte ta mužská. Grant si za ta léta již vycvičil své pohyby. Vše bylo dokonalé. Brambory chutné, maso šťavnaté, vynikající jablečný koláč a to nemluvě o vínu. Přiřadit stolující ke spokojeným prasátkům by bylo vystihující.
"Začíná nám období obžerství," vydechla Nora s myšlenkou, že by si nejraději uvolnila pás sukně a s chutí by spořádala další kus masa.

"Dej pokoj, radši ani nepomyslet," přikývla Katherine s velmi podobnými myšlenkami.

"Dámy, mám takový pocit, že po Vánocích budeme spolu běhat," pousmála se do třetice Grace. Celou dobu Tess a Tobi nahlíželi ke stromečku či krbu, jestli náhodou Santa nedorazil dříve. Všem ku podivu se těm dvěma rošťákům podařilo přesvědčit dědečka, aby zhasl oheň a uvolnil tak Santovi cestu.
"Takhle jsem se nenajedl asi rok," prohlásil spokojeně Clyde.

"A rok se taky takto nenajíš," ušklíbla se Nora.

֍֎֍֎֍

"Děkuji vám všem za pomoc. Bez vás bych to nádobí sklízela asi do půlnoci," radovala se vděčně Evelyn. "Nedáte si ještě koláč?" S zhrozeným odfrknutím a přeplněnými žaludky jen vykulili oči a horlivě zavrtěli hlavou. Grace ještě naposled sebrala foťák a pořizovala si další fotky. Se zrcadlovkou pobíhala tam a zpátky, lítaly blesky, kde kdo se stihl do fotoaparátu ještě unaveně usmát. Tobi a Tess svou snahu na lapení Santy vzdali a vydali se na kutě spolu s maminkami. Zatímco pánové s Evelyn ještě dorovnávali přinesené dárečky pod stromeček, Grace fotila a fotila.
"Stojíš pod jmelím," ozvalo se kousíček od ní. Zarazila se, vyrovnala záda a ohlédla se na Franka.
"Jaké toť štěstí," pousmála se a zvedla pohled nad sebe, načež její oči ulpěly na zelenkavé větvičce.
"Smím mít tu poctu?" optal se Frank a mile se pousmál. Grace si pověsila zrcadlovku na krk a koukla na něj. Usmíval se tím dokonale rozkošným způsobem, kolem očí mu malinké vrásky tvořily veselé vějířky a oči samotné mu jiskřily jako světýlka na stromečku. I ona se bezpochyby usmívala. Dvěma ladnými kroky se objevil u ní a sám si prohlédl větvičku nad nimi. Hleděla mu do tváře. Vykašlala se na slovo přátele a nechala si přeci jen slova svým blízkých uležet v hlavě.
"Někdo musí," pousmála se vlídně a pohoupala se v bocích, jako nevinné malé dítě, které mu občas tolik připomínala.

"Mrzí mě to, Grace," zašeptal a na moment svraštil obočí, až se objevila ta známá krásná vráska mezi nimi.

"Mě taky. Nevím, co to do mě vjelo. Chovala jsem se jak idiot," řekla s lítostí jak v hlase tak v obličeji. Přistoupila blíž k němu a lehce se povytáhla na špičky. "Promiň. Chci to zkusit," šeptla. Její teplý dech ho pošimral po tváři, její vůně a ten cit v jejích očích byly jako spouštěč. Zavrhl všechny nejisté pocity a zlehka něžně se přitiskl k jejím rtům. Cítit její hebké, teploučké rty na svých bylo úlevou. Svými rty objímal její a pažemi si ji přitáhl k sobě blíž. S drobným pousmáním a tichoučkým smíchem se od něj lehce odtáhla a stočila pohled k Finnovi, jenž se usmíval od ucha k uchu a svými oběma vztyčenými palci jasně dával najevo svůj názor na věc.
"Dík za pusu," pousmála se Grace na Franka, "Mám jasno."

"Jsem na tom stejně," usmál se rozpustile on a pohledil hřbet její ruky. Gracina líčka se mírně zarděla.
"Půjdu spát. Dobrou noc," pousmála se a ještě ho líbla na tvář.

"Dobrou noc," vydechl, sleduje její vzdalující se záda.