Vánoce, Svátky klidu

Tak horko

֍֎16.12.֍֎

"Tak my vyrážíme!" oznámila Evelyn, jež si upravovala rukavice, načež se chytila paže svého muže. 
"Fajn. My se zajdeme s dětmi asi projít, měli bychom je unavit," usmála se Nora a zamávala z obýváku ke vstupním dveřím domu. Grant už přešlapoval na místě. Proč jen jeho ženě, a zřejmě také všem ženám, musí vše tak dlouho trvat. 
"Evelyn, nejsou to malé děti, nýbrž dospělí lidé. Dům nezboří a o vnoučátka se ti postarají," upozornil se po chvíli. 
"Ale vždyť už jdu."
Ku štěstí Davisových dětí a ostatních se Grant s Evelyn vydali na procházku do města pozjišťovat úspěchy i společenská tabu plesu paní Williamsové. Bál byl však celou veřejností shledán za veleúspěšný. Událost roku městečka Issaquah byla bezchybně za obyvateli i návštěvníky. Událost se obešla bez skandálu, jenž by se normálně probíral dozajista ještě rok poté. 
"Skřítci! Půjdeme ven?" zavolal Finn do patra z haly, načež se domem chvíli neozývalo nic jiného než dupání malých nožek, povyk a smích.

֍֎֍֎֍

"Tobi!" volala Grace, načež jí na temeni hlavy přistála sněhová koule. Když jí sníh spadl za krk, tiše zasyčela pár nadávek. "Noro?!" Bylo ticho, jen mezi stromy se sem tam ozval škodolibý smích plný pobavení. "Tess? Holčičko, vylez!" přemlouvala nasládlým hláskem plným záhadného příslibu odměny za prozrazení se.
"Kazíš hru," konstatoval téměř zklamaně Frank, který dobrovolně vyšel zpoza stromu. Grace se s úsměvem k němu otočila a krátce protočila oči.
"Nikdy jsem na schovávanou neměla nervy," osvětlila a oprášila si hlavu od sněhu. "Navíc když hraješ s nimi!" zavolala. Frank se s úsměvem rozhlédl po okolním lese a přistoupil blíž k ní, aby jí pomohl zbavit se sněhu. "Díky."
"Není zač," pousmál se, načež se na ni spiklenecky zašklebil. Postřehla jeho chlapecký pohled a podezíravě svraštila obočí. Frank nasadil ten samý výraz, který používal Finn, když vymyslel jednu ze svých rádoby lumpáren.
"Co máš v plánu?" zeptala se šeptem a neodolala pobavenému úsměvu. Kousla se do tváře, přičemž nakrátko svýma očima sklouzla k jeho úzkým rtům. Znovu se jí rozechvěly útroby. Ono zachvění chtěla schovat někam hlouběji pod povrch.
"Kdy naposledy ses odvázala a zapomněla na tak nesmírně krutou realitu našeho světa? Kdy ses naposledy cítila jako dítě?" Jiskřičky v jeho očích naprosto sváděly k uvolnění svých řetězů.
"Když jsem naposledy mluvila s Finnem," odpověděla skepticky, ačkoliv se ten pocit štěstí uvnitř jejího břicha začal prát se snahou zůstat tou dospělou ženou toužící po spokojeném životě. Frank však pochybovačně zvedl jeden koutek úst.

"Jsi dospělá žena, i když se snažíš hrát si s dětmi a připomenout sama sobě, jaké to je být dítětem po tolika letech, neumíš to. Vidím to na tobě," podotkl na konec a vševědoucně se usmál. Přivřela oči do úzké štěrbinky a vydechla.

"Všichni jste stejně paličatí," zabručela, popadla Franka za ruku a nevěříc tomu, co dělá, ho táhla pryč z paloučku. "Nová hra! Pykej, Finne!"

"Zběhu!" ozval se její bratr a svolal na nové kolo schovávané. Ale neměl jedinou pozvánku k jejímu a Frankově odchodu.
"Odvazuješ se?" zasmál se Frank a srovnal s Grace s krok. Zavrtěla hlavou.
"Víš co? Celkem jo. Máš pravdu. Koukám na svět moc realisticky. Všichni mi vyčítají, že se neumím bavit, že jsem až příliš ohleduplná a pořád myslím na jiné. Nejsem dost velký sobec. Možná právě proto jsem skončila u humanitárně zaměřené firmy a toužím si svou starost vybíjet na neznámých lidech. Neotevírám se před nikým jiným než rodinou a blízkými přáteli. Jsem suchar," vysypala ze sebe skoro zuřivě a obrátila pohled k Frankovi. Nevypadal, že by většinu jejích slov pobral, ale přesto kývl hlavou a mezi obočím se mu udělala hluboká vráska.
"Kam vůbec míříme?" zeptal se po chvíli dalších rázných kroků po stezce v lese zasněžené čerstvým sněhem.

"Záleží na tom?" pokrčila rameny a mírně krok zvolnila. Do svého pochodu vnášela více emocí, než chtěla. Až po zpomalení si uvědomila, jak pevně svírá jeho ruku. Na mysl jí vyvstalo otcovo upozornění a sama se lehce ponořila do výčitek vůči sobě samotné.
"No....pokud nemáš v plánu mě praštit kamenem po hlavě a někde mě nechat, řekl bych, že mi to je celkem jedno. Ale pokud máš něco takového v plánu, prosím, zeptej se mě, kam mě máš udeřit. Jako patolog ti velmi rád řeknu, kde to bude rychlé a bezbolestné," řekl Frank s nadsázkou humoru a lehké ironie. Grace se pousmála a zpomalila tak, až zastavili úplně. Frank by byl bez ní v lese úplně ztracený. Častokrát se stalo, že se v lesích Issaquahy někdo zatoulal a dlouho se vracel k hlavní cestě v údolí. Naštěstí sídlo Davisů nebylo tak daleko od města a stačilo jen sejít kopec a mohli na nákup i po svých.
"Musím přiznat, že přetáhnout někoho po hlavě by bylo velmi lákavé, ale nejsem si tak jistá, jestli bych praštila zrovna tebe," ušklíbla se a zaklonila k němu svou tvář. Frankovy oči ještě více zajiskřily. Líbila se mu a moc. Měla v sobě zvláštní oheň, nezbedný náznak inteligence, ženskosti a vlídnosti. Slovo půvabná by dokonale vystihovalo její vzhled, její krásu. Ovšem s kombinací s její povahou by zcela určitě použil slovo atraktivní. S ženami vycházel vždy dobře, možná za to mohl i jeho vzhled, ale on sám se v nich dokázal vyznat, ačkoliv je nikdy nepochopil. Nikdo ale ženy nechápe a častokrát si je jistý tím, že nechápou ani samy sebe. Ovšem Grace si byla sama sebou nejistá tak, jak ještě nikdy u žádné nezažil. Proti jeho exmanželce byla úplně rozdílná. Kde se v něm vzala tak náhlá změna vkusu? Snad po jeho zklamání se dostavila. Rozhodl se však zahodit minulost, neuvažovat nad budoucností a vážit si přítomnosti. Žij okamžikem, poradil mu kdysi dávno jeden přítel. Frank se pousmál a naklonil hlavu na stranu.
"Má to být kompliment?" optal se.
"Ovšemže, nepoznáš tak vhodně složenou pochvalu?" zhrozila se dotčeně, přičemž jí obličej pohrával hravým úsměvem.
"Jaký já jsem nevnímavý ignorant," zavrtěl nad sebou hlavou.
"Měl by ses nad sebou opravdu zamyslet," přitakala a nakrátko zatajila dech.
"Prosím, odpusť mé nevhodné chování," zavrněl. Ten hebký sametový hluboký hlas jí již po několikáté rozezněl tělo. Byla překvapená, jak moc se jím nechala uchvátit, propadla mu tak beznadějně, až byla z toho zoufalá. Všechny morální zásady, uvědomění si a prohřešky byly potlačeny pouhou touhou, chutí a smyslností. Bez přemýšlení se mu vášnivě vrhla na rty. Sic jejich odchodem nemyslel nic konkrétního, vývoj situace ho potěšil... Ještě aby ne. Svými rty objímal její, ochutnával je, poznával. Grace ztratila hlavu, odpoutala se od té kruté reality a poslechla Frankovu radu. Uvolnila se, odvázala se od vlastních pravidel a pustila se z řetězů. Frank jí položil dlaně kolem pasu a přitiskl ji k sobě. I přes ty vrstvy oblečení cítila teplo, horko sálající z jeho těla. Na moment zapomněla na vše. Opustila svůj svět a vyletěla někam daleko do neznáma. Nevnímala nic, jen jej. Jeho rty, doteky a teplo.