IS IT ONLY LIFE

33.Část

„...Ne! Chci krev! Hned!”

„Kriss..” Damon mluvil tiše ale i tak mu bylo perfektně rozumět. „Dohodneme se jo?” nečekal na odpověď a chytl mě za ruku.
„Vyrazíme domů a tam už si vezmeš co budeš potřebovat dobře?”

Vytrhla jsem ruku z Damonova sevření a ucouvla kus dozadu.

„Co to do tebe vjelo? Kristin. Hele, podívej se na mě. Podívej se na mě Kriss.” zvedla jsem oči k Damonovi.

„Co?” řekla jsem vážně.

„Neuděláš žádnou hloupost? Slib mi to.”

„Byla by to jedna z mnoha.” odvětila jsem suše.

„Slib mi to prosím.” s těmito slovy dal svou ruku do prostoru. Přemýšlela jsem. Po pár vteřinách jsem mu dala svou ruku. Hned ji vřele přijal a objal mě.

„Slibuju.” řekla jsem šeptem ale bylo mi jasné že Damon to slyšel.

-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-

Dům kde bydlela Jenn se za tu chvilku co jsem tu byla naposledy, vůbec nezměnil. Počasí se čím dál tím víc podobalo jaru a já měla čím dál tím větší chuť na krev. Snažila jsem se ji potlačit, někdy mi prostě ujely nervy.

,,Tak co si dáš Kriss?'' Damon mě vytrhl z přemýšlení.
To jak moc se snažil bejt v pohodě a dělal ze se nic neděje me vytáčelo. Spíš než aby mě uklidňovalo že jsem s ním, mi připadalo ze chci být co nejdál od něj.

,,Kriss? Hej, posloucháš me vůbec?''

Pomalu jsem se vzpamatovala. ,,No jasně. AB? Byla by?”

Damon přikývl a usmál se. ,,Neboj. Zvládneme to.”

Nahodila jsem chabý úsměv. Damona zdřejmě přesvědčil a odešel pro mou objednávku. Já se mezi tím šla porozhlídnout po domě. Hlad mě hnal až do podkroví. Cítila jsem krev. Pokusila jsem se otevřít dveře ale marně.
Uvnitř byly slyšet hlasy. Snažila jsem se udržet klidný dech a zaposlouchat se, co si ty dva hlasy říkají. Místo hlasů mi v uších začalo pískat. Bylo to tak nepříjemné, tolik zesílené že jsem se přestala soustředit.
Ať už si ty dvě osoby říkaly cokoli, bylo to dobře zabezpečené kouzlem.
Zaklepala jsem na dveře a počkala. Otevřela mi Jenn.
Vyděšeně jsem se na ní podívala.

„Ahoj. Kristin! Co tu děláš?” s těmito slovy mě zavedla dovnitř. Rozsvítila mávnutím ruky a já uviděla Page. Seděla na zemi a měla ruce od krve.

Zalapala jsem po dechu a otočila se zády k nim.

„Co tu blbnete?” zeptala jsem se a snažila se potlačit touhu po krvi.

„Snažíme se vymyslet kouzlo proti zlomení pouta mezi mnou a Jerremym. Zatim nic moc. Ještě že tu je Page a může mi pomoct.”

„Úžasný.” hlesla jsem a otočila se na Page.
„Mohla by jsi..” polkla jsem. „..omýt ty ruce?”

Page kývla a pomalu šla ke mě. Zastavila se přímo předemnou a z rukou ji odkapávala krev. Nechtěla jsem ji ublížit, ale jakmile jsem uviděla rudou tekutinu nemohla jsem se udržet.

„Nehýbej se.” ovládla jsem Pageinu mysl a naklonila se k její žíle. Bylo to dokonalé, prvních pár sekund, pak mě ale něco donutilo přestat.
Její krev nejdřív zhořkla a pak začala pálit. Tak neskutečně že jsem krev vyplivla a zbytek vyzvracela, což mi tak popálilo krk že jsem ztěží mohla dýchat. Klečela jsem a čekala až se mi tělo zevnitř uzdraví, pak jsem se dlouze nadechla a opět vydechla. Přede mnou už nestála Page ale Jenn.