IS IT ONLY LIFE

28.Část

„...To snad neni pravda..."
Pomalu jsem vypnula motor a vylezla z auta.

„Tak mi tě hledáme a ty jsi se spolčila s mim bráchou. Neni možná." Jenn se zasmála. Page se pouze zamračila a dívala se do země.

Založila jsem si ruce na prsou a bojovně jsem si stoupla. Zavřela jsem dveře a došla k Jenn a Page.
„Nikdo neřekl že mě máte hledat Jenn." následovala delší pauza.
„Ale, ale, kdepak je Damon?" obešla jsem Page i Jenn a zase si stoupla před ně.

„Není tu." odpověděla zbytečně Page a Jenn ji zpražila pohledem.

„Jak tipické. Sedí doma a čeká až odvede "jeho" práci?" zeptala jsem se sarkasticky.

„Tak to není." odpověděla Jenn a zadívala se na Jerremyho auto. Pořád seděl v autě a díval se do zpětného zrcátka.
„Jerr opravdu vypadá že ti pomahá.." ironie v hlasu Jenifer byla slyšet i přes to, že měla neutrální výraz.

„Není to zrovna společník k pohledání ale celkem mi vyhovuje."

„Aha." odpověděla stroze Jenn a do rozhovoru se z ničeho nic připojila Page.

„Pojedeš s námi domů?" řekla a v očích se jí zaleskly slzy.

Nedokázala jsem odpovědět protože se mi samotné hnusilo to, že bych své nejlepší kamarádce neodpověděla. Ano, měla jsem vypnutou lidkost ale nemohla jsem jí ublížit, proto jsem mlčela.

„Pojedeš?" zopakovala a prišla blíž ke mě. „Pojeď. Prosím Kriss."

Chytla jsem ji za ramena a podívala se jí do očí. Chtěla jsem něco říct ale Jerremy stojící po mé pravici mě přerušil.

„Zabij jí." řekl s klidem.

Zděšeně a zároveň vážně jsem se podívala na Jerremyho.
„Cože? Ne!"

„Na nikom ti nezáleží, zabij jí!"

„Ne! Je to moje nejlepší kamarádka!" posunula jsem Page blíž k Jenifer.

„Řekl jsem zabij jí. Jestli to neuděláš, udělám to sám."

„Neudělám to!" po těchto slovech se Jerremy vrhnul k Page a chytil ji pod krkem. „Nedělej to." řekla jsem potichu.

„Nemělo by ti na ní záležet! Nemáš lidskost!" zařval Jerremy a Jenn trochu uskočila do strany.

„Je to moje nejlepší kamarádka. Pusť ji."

„Co když ne? Co když ji vážně zabiju?"

Stoupnula jsem si k Jenifer a chytla ji stejně jako Jerr držel Page. „Tak já zabiju jí. A víš co to znamená? Když zemře ona, tak i ty."

„Neuděláš to. Máš Jenifer ráda." v jeho hlase byl slyšet náznak strachu a zároveň výsměchu.

„Page mám radši." odpověděla jsem s úsměvem. Naklonila jsem se k Jenifer a lehce ji přitiskla zuby na krk.
„Spolupracuj a nikomu se nic nestane." zašeptala jsem. Kývla a já se od ní oddálila.
„Ublížim jí Jerremy." řekla jsem na hlas a cítila jsem jak se Jenn chvěje strachem.

Chvíli přemýšlel a pustil Page. Ta ustoupila, chytla se za krk a rychle se oddechovala.
Já jsem stále Jenn pevně držela a nehodlala ji pustit.

„Jdi do auta." řekla jsem a mířila tím na Page. Ta kývla a obloukem mě s Jenn obešla.
Nasedla do auta a zamkla se. Předpokládala jsem že stříbrná audina, do které nasedla, patří Jenifer.

„Nechal jsem Page jít." řekl zbytečně Jerr a založil si ruce na prsou.

„To vidim." řekla jsem ale Jenn jsem nepustila. Držela jsem ji pevně a Jenn se o nic nepokusila. Spolupracovala.

„Nehraj to na mě Kristin. Vim že jí nezabiješ."

„Máš pravdu. Nezabiju.." chytla jsem Jenn za ruku. „..ale můžu jí ublížit."

„Kristin, porušuješ pravidla." vyhrožoval Jerremy.

„Ty jsi je porušil když jsi vyhrožoval mojí nejlepší kamarádce smrtí."

„To nebylo záměrně..bylo to nedorozumění." vymlouval se.

Zasmála jsem se. „Jo. Jasně." Škubla jsem rukou Jenifer. Zakřupalo pár kostí a Jenn se rozbrečela. Věděla jsem že zlomit jí ruku nebylo úplně chytré ale jediné co jsem chtěla bylo, aby Jerr zjistil že ji dokážu ublížit.
Po pár sekundách se Jerremy chytl za ruku a bolestivě zařval.

„Tohle je nedorozumění." zasmála jsem se a Jerr si škubnutím na druhou stranu narovnal svou zlomenou ruku.

„Zbláznila jsi se!? Jsme spojenci Kristin! Spojenci!"

„Tohle slovo pro mě neznamená nic, pokud budeš vyhrožovat lidem na kterých mi záleží. Je to jasný!?" došla jsem k němu a pevným hlasem zopakovala. „Je to jasný!?"

Jerr kývnul a trochu se usmál. Mnul si- ještě před chvilkou zlomenou ruku a stál jen pár centimetrů ode mě.

„Něco k smíchu?"

„Ne. Jen.."

„Jen co?" zařvala jsem. „Co!?"

„Umíš si zjednat pořádek. To se mi líbí. Je to sexy."

Odfrkla jsem si. „Bože." protočila jsem očima a trochu se usmála. „To umim, tak nepokoušej mou trpělivost. Už nikdy."

Jerr kývnul a zasmál se. „Vážně si mi zlomila ruku!"

„Jo! Zasloužil jsis to."

„Mohl by mi někdo z vás dvou pomoct?" zařvala na nás Jenifer což způsobilo že jsme svou pozornost zaměřili na ni.

„No do nemocnice tě házet nebudu." řekl Jerr, usmál se a ukázal na mě. „Ona taky ne."

„Můžu odejít?" zeptala se a mě něco napadlo.

„Ne." odpověděla jsem stroze.
„Jerremy, počkej v autě." Jerr neochotně nastoupil do auta. Já vytáhla mobil a došla k Jenifer. Chtěla ustoupila o krok vzad ale já ji chytla za rameno, takže nemohla odejít. Pustila jsem písničky, nechtěla jsem aby nás Jerr slyšel.

„Neboj." řekla jsem potichu a klidně. „Vyřiď Damonovi že jsem v pořádku. Nemusí se o mě bát." usmála jsem se. „A za tu ruku se omlouvám. Nechtěla jsem ti ublížit."

Jenn se nuceně usmála a já ji pustila rameno.

„Dávej na sebe pozor." s těmito slovy Jenifer odešla a spolu s Page odjely.

„Co jste probíraly?" zeptal se Jerr. Měl otevřené okýnko ale jinak seděl v autě. Vyvolávalo to ve mě pocit že se mě bojí.

Vypnula jsem mobil a usmála se.
„To je asi tvoje." řekla jsem a vrátila mu mobil.

„V pohodě. Nech si ho. Mám ještě jeden. Přece jenom...potřebuješ mobil."

Zasmála jsem se. „No jasně že potřebuju."

Jerr se taky zasmál ale hned zvážněl.
„Takže..co jste probíraly?"

„Holčičí věci. Znáš to." moje odpověď nezněla moc přesvědčivě.

„Ne neznám."

„Klid. Nepotřebuju další spojence." zasmála jsem se.

„Co jste probíraly? Kristin. Upřímně."

Na sucho jsem polkla.
„Hele, musela jsem jí připomenout že už to nejsem já. Ujasnit si pravidla. Žádný hledání, nahazování lidskosti atd. Znáš to. Vymezit si prostor."
Byla jsem pyšná na svůj hereckej výstup.

„To jste k tomu musely mít zapnutý písničky?"