IS IT ONLY LIFE

4.Část

„Jo jasně."

Seděla jsem tiše v autě. Rádio bylo až příliš nahlas. Zprávy, zprávy a zase zprávy. Černá kronika.

„Jsi nějak potichu." prohodil Damon a klouzal dlaněmi po volantu. Soo hot.

„Kam to jedeme?"

„Hledáme Page a Jerremyho ne?"

„Jo, ale jak víš kam jet?"

„Orientace." usmál se.

„Amm aha." Otřásla jsem se.

„Je ti zima?"

„Ne. Neni. Když mám strach tak se třesu."

„Máš strach?"

„No, vzhledem k tomu že jedu- neznámo kam s neznámim člověkem v autě. Ne, jsem šťastná Damone."

„Nejsem neznámej." Damon mi položil ruku na koleno. „Semnou se bát nemusíš."

Neodpověděla jsem a koukala z okna na ubíhající krajinu. Bůh ví kde jsem. Někde mimo město. S člověkem kterej je sice zatraceně sexy ale až moc tajemnej. Tohle se mi vůbec nepodobá.

„Jsi vždycky tak sarkastická?" promluvil po chvilce.

Zasmála jsem se. „Jo. Vždycky. Je to moje zbraň."

„Proti čemu?"

„Proti sexy chlápkům." vydechla jsem a zase se otřásla.

„Uuuu...mám to brát jako kompliment?" usmál se.

„Třeba?"

„Dobře. Fajn."

„Jen fajn a dobře!? Damone, zatraceně..." zasmála jsem se a vzápětí se lekla. „Brzdi! Červená!"

„Klid."

Chvilku byly slyšet brzdy. Skřípání kol o vozovku. Troubení aut a pak nekonečně dlouhé ticho.
Pomalu jsem otevřela oči a začala vnímat svět. Damon mi luskl před obličejem.

„Zamyslela jsi se krásko?" usmál se a pohladil mě po stehně.

„Co se stalo?" ignorovala jsem jeho pohled.

„Jen jsem prudce zastavil." zasmál se. „Jsi v pohodě?"

„Jo. Jen jsem se lekla."

„To nic. Vytočil jsem to." opět skončil rukou na mém stehně a tentokrát ji tam nechal. „Vážně, Kristin, celá se klepeš. Neni ti něco?"

„Já..." polkla jsem na sucho „...to auto bylo hrozně blízko, dala bych všechno za to že jsme byli málem v něm."

„Neboj. Mám zatraceně rychlý reflexy."

„Ano Damone. Jsi dokonalej." odfrkla jsem a vydýchávala se.

„Kristin, notak. Nic se nestalo."

„Jasně. Vždyť jo. Jenom jsme málem umřeli!"

„Hej! Klid krásko! Neumřeli jsme. Jasný!? Uklidni se."

„Jo jasně v pohodě. Já se bojim! Sakra! A hodně!
A nekecej něco o tom že mě ochráníš, protože smrti nezabráníš! O můj Bože, jsi takovej sobec Damone!" vydechla jsem a dívala se z okna. Damon zastavil někde u lesa. Po tváři mi stekla slza a já jí jedním pohybem ruky setřela.
Nejsem přece slaboch.

„Vystupuj Kristin." řekl klidně, otevřel dveře a vystoupil.

Vystoupila jsem a ještě si rychle setřela další dvě slzy. „Máš v plánu mě zabít!?" pípla jsem. Měla jsem šíleně rozklepaný hlas od breku a naštvání.