IS IT ONLY LIFE

13.Část

„..přece nenechám svoji princeznu bez dozoru." Damon se usmál a já mu úsměv oplatila. Položil mě do postele, hodil na mě deku a lehl si na vedlejší půlku. V leže se mi koukal do očí. Jeho modré oči mě uklidňovaly. Jako by říkaly že je všechno v pořádku, nemusím se ničeho bát a s ničím si dělat starosti.

„Nemusíš se starat." řekla jsem nenásilně, ale asi to znělo spíš naštvaně.

„Chci se o tebe starat. Už jsem tě zase nechal bez dozoru a podívej co se stalo."

„Nic se nestalo Damone. Jerremy nám pomůže."

„Jo, jasně ten tak. Nikomu tě nedám, rozhodně ne Jerremymu. Nechci aby se s tebou něco stalo. Jsi nemocná a..."
Chtěla jsem být proti ale Damon mi dal prst na ústa. „...neříkej že ne. Umírají ti orgány."

„Budu v pohodě."

„Jsem doma!" ozvalo se z obýváku.

„Dobře Page! Tak si sedni do kuchyně a najez se!" křikl Damon. Ještě se ozvalo krátké OK.

„Nebudeš v pohodě dokud naši "milí" kamarádi nenajdou to kouzlo. Společně. Neumí spolu pracovat, dohnodnout se, natož spolu bejt v jedný místnosti.

„Zvládnou to. Jenn je dobrá čarodějka a Jerremy je..."

„...debil, kretén, podrazák, čur...?" Damon se zasmál.

„Chtěla jsem říct psychopat ale to co si řekl ho vystihuje." usmála jsem se. „Dojdi prosim za Jenn. Nezlob se na ní. Jen mě chránila a chránila i tebe."

„Před čím? Před čím mě sakra chránila?"

„Chrání nás všechny. Stará se o nás. To ona nám dala střechu nad hlavou."

„Mě chránit nemusí. Měla mi to říct, chápeš, že kdyby jsem v tom lese Jerremyho zabil, byla by mrtvá. Byla by to moje chyba. Zase."

„Damone prosim, dojdi za ní a odpusť jí."

„Fajn, ale až přídu budeš spát. Poslední dny byly fakt náročný. Pro všechny a navíc jsi nemocná, takže spinkej." Damon mi dal pusu na tvář, pohladil mě po vlasech a odešel. Po pár minutách jsem usnula.

Večer jsem se došla osprchovat. Teda za značného protestu Damona, který stál před koupelnou a každých pět vteřin kontroloval jestli ještě dýchám. Pak jsem si i s ním vlezla do postele. Damon mi dal pusu a po chvilce jsme se vášnivě líbali. Možná by se to zvrhlo i k něčemu víc, kdyby se Jenn a Jerremy tolik nehádali.

„Nedohodnou se." konstatoval Damon a koukal do stropu jako by skrz něj viděl.

„To že na sebe řvou znamená komunikaci." odpověděla jsem a přikryla se víc dekou.

„Ne Kristin. To že řvou znamená mininální nebo žádnej posun v jejich činnosti."

Byla mi strašná zima. Přitulila jsem se víc k Damonovi. „Nebuď takovej pesimista."

„Nejsem pesimista. Jsem realista." na chvíli se odmlčel. „Je ti zima?"

„Amm no trochu. Proč?"

„Klepeš se." Damon si podepřel hlavu rukou a druhou mi sáhl na tváře a čelo.
„Celá hoříš."

„Jsem v pohodě."

„Jdu za těma dvěma, aby mákli."

„Netlač na ně. Ano?" usmála jsem se.

„Neboj. Budu hodnej..možná."

Damon odešel a já se usmála. Věděla jsem že uslyším každé jejich slovo. Zdi jsou tak tenké a když se Jenn a Jerremy hádaly v knihovně. Slyšeli jsme úplně všechno.

„Doufám že už jste něco našli." uslyšela jsem Damonův hlas a v zápětí hlas Jenifer.

„Jo. Provádim lokalizační kouzlo."

„Tak dělej Jenifer. Jinak Kristin umře."

„Proč by umírala? Ještě před pár hodinama jí nic nebylo." odpověděl Jerremy. Po chvilce klaply dveře, byly slyšet kroky a Damonův tlumený hlas. Otevřely se dveře do pokoje a tam stál Jerremy. Hrnul se ke mě a sedl si na postel. Damon stál mezi futry ode dveří a nic nedělal.

„Co to sakra!?" řekla jsem když mi Jerremy odkryl peřinu a vyhrnul mi tílko.

„Nech ho dělat svou práci Kriss. Prosím." řekl Damon a ustaraně sklonil pohled k zemi.

„Jeho práci?!" zděsila jsem se. „Jeho práce je svlíkání holek?"

Jerremy naklonil hlavu na stranu a ublíženě se na mě podíval. „To jsi nemusela Kristin."

„Ne že by mě to překvapovalo." řekla jsem a opovrhovaně se na Jerremyho podívala.
Opatrně mi položil ruku na břicho.
Bylo mi to tak...nepříjemný.

„Uvolni se a dýchej přirozeně."

„Moc dobře to nejde, když mě vyšetřuje někdo kdo mě podbodal nožem do břicha, kvůli kterýmu tu ležim s horečkou."

„Kristin. Myslel jsem že tohle už je za námi a ty se k tomu pořád vracíš. Jen tě prosim. Buď v klidu." odpověděl Jerremy a já se snažila udělat to co po mě chce. Nádech. Výdech.
Chvíli mi prohmatával břicho a podíval se mi do očí.

„Můžeš se zase přikrejt kočko." mrkl na mě a já jsem zhnuseně protočila očima.

„Už mi tak nikdy neříkej." sedla jsem si na postel a dívala se z Jerremyho na Damona a zase zpět.
„Tak co jsi zjistil?"

Jerremy se nadechl a podíval se na Damona. „Asi by jsi jí to měl říct ty."

„Co mi má říct?" zvýšila jsem hlas.

„Od tebe to snese líp." pokračoval Jerremy ale ani jeden se nepodíval na mě. Damon jen kývnul a usmál se.

„Co-mi-má-říct!? Co?"

„Hele.." začal Damon a sednul si ke mě na postel. „Teď dojdem s Jerremym nahoru za Jenifer. Ta provede to kouzlo a bude ti zase dobře."

„Jenn ti lhala celou dobu do očí. Nedělej to i mě. Nikdy. Chci pravdu."

„Je silná. Překvapila jsi mě Kristin." řekl Jerremy a usmál se. „Budu nahoře Damone."

Damon kývl a pohladil mě po tváři.
„Promiň. Jen se mi to špatně říká."

„Ale co? Prosim, řekni mi to."

Damon mi vyhrnul tílko. Chytila jsem ho za ruku. „Zlato, jsem nemocná."
Usmál se a trochu se začervenal.

„Neboj, to si nechápe na jindy."

Usmála jsem se. „Sorry."

„Dej mi ruku." podala jsem Damonovi paži a on mě chytil za dlaň. Dal mi ruku na moje břicho a naklonil se ke mě.
„Co cítíš?"

Zasmála jsem se. „Moje břicho?"

„Máš ho úplně horký. Nehledě na to že máš horečku a zároveň zimnici."

„A z toho vyplývá...?"

„Přehřívají se ti orgány." řekl zkroušeně.

„Co když mě Jenn nezachrání?" řekla jsem s obavou v hlase.

„Rozhodně tě zachrání."

„Ale co když ne Damone?"

„Jestli ne.." pohladil mě po tváři. „..budeme muset přistoupit k jinýmu řešení."