IS IT ONLY LIFE

30.Část

„...ne k ní. Ke Casie."

Vytřeštila jsem oči. „Je mrtvá."

„Ano je." řekla klidně.

„Jak to s tím souvisí?" zeptala jsem se opatrně.

„Cassia je mrtvá, ale Jerremy s ní často mluví. Stále ji miluje."

„Vždyť ji zabil!"

„Ano ale ne záměrně. Chtěl potrestat Damona. Ublížit mu tím. Jerremy ji miloval víc."

„Jak to víš? Jerremy je..on..nesvěřuje se."

„Byly jsme kamarádky. Ona byla skvělá čarodějka. Jerremy vždy chránil čarodějky, měl pro ně slabost."

„Proč potřebuje Blair?" zeptala jsem se nahlas ikdyž to byla spíš myšlenka.

„Blair je čarodějka. Je sice mlada ale má velkou moc a pomáhá mu vyvolávat Casiu. Už velmi, velmi dlouho."

„Jak dlouho?"

„Už od toho co byly Blair tři roky. Zná Jerremyho od malinka.
Jerremy Blair chrání a ona mu na oplátku pomáhá s čarodějnou stránkou věci." Bree se usmála a bylo vidět že jim Jerremy opravdu pomáhá. Ikdyž bylo těžké tomu uvěřit.

„Amm a s čím mu má pomoct Casia? Nemůže se pomstít Damonovi." kladla jsem otázky postupně ale jakoby vždy přibývaly.

„Jen si spolu povídají."

„Nic víc?" nešlo mi do hlavy že by Jerr marnil čas mluvením.

„Víš, nevím co se nahoře děje. Blair pouze vyvolá Casiu. Jerr si s ní povídá ale když Blair opustí místnost všechno zapomene. Nevím jestli ji Jerremy ovlivňuje ale já to nezjišťuji."

Nadechla jsem se. „Je možný že by se chtěl pomstít a domlouvá se s Casiou jak?"

„Kristin.." povzdechla si Bree. Neřekla jsem jí své jméno. „..já opravdu nevím co se mezi Casiou a Jerremym odehrává. Nechci to vědět a ty to taky nechtěj vědět. Je to nebezpečné."

Kývla jsem. „Omlouvám se."

Bree se usmála a vedla mě ke dveřím. Tam jsem potkala Jerremyho který si ještě povídal s Blair. Potom co nás Bree vyprovodila Jerremy lehce znejistěl. Bezeslova nasedl do auta a rozjel se od domu pryč. Následovala jsem ho.

-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-·-

„Co tu děláme?" zeptala jsem se lehce nejistě když jsme vystoupili z auta. Rozhlídla jsem se. Stála jsem před hřbitovem. Jerremy vstoupil brankou dovnitř a já za krátko po něm také.
Zavřela jsem za sebou železnou branku a nenápadně doběhla Jerremyho.
„Co tu sakra děláme?" zopakovala jsem otázku a zastavila se u jednoho z hrobů.
Třásla jsem se po celém těle. Nebylo mi příjemné být na hřbitově.

„Jdeme." řekl Jerr aniž by odpověděl na mou otázku kterou jsem položila už dvakrát.
Přestala jsem číst náhrobek a šla poslušně za Jerremym. Ten se zastavil u krásného hrobu. Teda, jestli může být hrob krásný..
Usmála jsem se.
Na náhrobku stálo jméno Casia Julia Patinson.

„Už víš proč tu jsme?" zeptal se a já přikývla.

„Jen mi neni jasný, co tu budeš, budeme dělat."

„Zaleju tu kytky." Musela jsem se zasmát. Představa toho jak Jerr zalévá kytky byla tak...lidská.

„Ou. Aha. Tak já počkám v autě."

„Nezajímá tě proč se o Cass tak zajímám?"

Zavrtěla jsem hlavou. Bylo mi to jedno.

„Fajn. Jak myslíš ale hraješ v tom roli."

Zpozorněla jsem. Popošla jsem k Jerremymu a pokynula rukou aby mluvil. Když dlouho mlčel pobýdla jsem ho. „Řekni něco."

„Hele, jsi super ale Casiu prostě miluju.." podíval se na náhrobek a sedl si na bobek kousek od hrobu. Zadíval se do dálky.

„Jak to s tim souvisí sakra!?" začala jsem být nervní, mnula si spánek a snažila se uklidnit. Jenže všechno bylo stále zesílené a já nedržela agresi pod kontrolou.
„Mluv!" zařval jsem.

„Uklidni se! Zas tak o moc nejde. Jen bych chtěl přesunout Casiu do tvýho těla. Mám pocit že se jako upírka trápíš, nezvládáš to, řikej tomu jakkoliv ale tohle by to vyřešilo." Jerremy se na mě podíval s nečitelným pohledem ve tváři. „Amm co myslíš?"

„Vážně si řekl, že zas až tak o nic nejde?! Řekl jsi to?! Děláš si ze mě srandu že jo?" ironicky jsem se zasmála. „Protože jestli ne tak tě zabiju."

Jerr se zasmál ale hned když uviděl že to myslím vážně přestal se usmívat a svoje rozpaky zakryl zakašláním.

„Chápeš to?" dodala jsem.

„Jo. Jasně ale.." nedokončil větu.

„Já ti na to kašlu Jerremy! Nenechám se využívat!"

„Je to jen laskavost."

„Ta tvoje "laskavost" by mě stála život! Jsi blázen jestli jsi si myslel že bych na to přistoupila!"
Z hluboka jsem se nadechla. „Bože."

„Byl to jen návrh. Nic víc."

„To doufej, protože příště už nebudu jen vyhrožovat. Chápeš to?"

Jerr přikývl a dal si hlavu do dlaní.
„Chci aby si šla do auta.." řekl polohlasem ale já ho slyšela velmi zřetelně.

„Říkala jsem že počkám v autě."

„...a aby jsi jela domů."

„Cože?" neskrývala jsem svoje překvapení.
„Nemusíš být semnou. Buď s Damonem."

„Co to meleš!? To ty jsi řekl že mě nemiluje! Ty jsi mě od něj odrazoval! Proč se k němu mám vrátit!?"

„Miluje tě. Nenech ho jen tak jít. Jasně, nesnášim ho ale kdyby tu byla Cass.." podíval se na náhrobek a s jeho pohlazením vstal ze země. „..byl bych první kdo by ji ležel u nohou."

„Ne Jerremy. Nezáleží mi na něm. Mám vypnutou lidskost."

„Ale jdi ty. Jo, myslel jsem si to, ale mýlil jsem se. Miluješ Damona. Několikrát ti blížil ale ty ho stále miluješ tak za ním jeď. Buď s ním."

Zadržela jsem dech. „Nemám vypnutou lidskost?"

Jerr zavrtěl hlavou. „Ne. Nemáš."

„Ale co ty mrtvoly v autě? Co..co to ovlivňování, co ty změny nálad?"

„Jedním slovem. Upír. Ty. Takhle se chová upír. Nic neobvyklýho."

Nadechla jsem se. „Zabila jsem ty lidi protože jsem svině. Ne proto že bych měla vypnutou lidskost. To je.. Bože, jsem zrůda." Klekla jsem si k hrobu a brečela.

„Slzy. Důkaz toho že lidskost tam někde je."

Zavzlyklala jsem. „Teď přišly ty výčitky. Vážně jsem si myslela že jsem ztratila zábrany."

„Někdy musíš lhát aby jsi dosáhla svého."

Zamyslela jsem se. To už jsem slyšela. Od Jenifer.

„Musela jsi zjistit že svoje zábrany ztratíš i bez vypnutí lidksoti ale i to, že je najdeš když potřebuješ. Jsi dobrá upírka." Jerr mě zvedl ze země a podíval se mi do očí.

„Ať si o mě myslí kdokoli že jsem grázl a někdy fakt jsem. Mám tě rád a věřim že to zvládneš. Jsi silná." pohladil mě po tváři a přiblížil se ke mě rty.
Políbil mě.