IS IT ONLY LIFE

15.Část

„...je to jen mezi náma."

Damon, Page i Jenifer se na mě zděšeně podívali. Damon vypadal zklamaně a zmateně.

„Teď, když už je ti dobře odvezu Page domů." řekl Damon a usmál se na ní. „Pak si promluvíme Kriss." kývla jsem hlavou a vstala z gauče.

„Jo. Jasně." objala jsem ji. „Zlato, omlouvám se za všechno. Damon tě hodí domu a já se za tebou brzo zastavim."

„Neomlouvej se. Damon mě nikam házet nemusí. Zůstávám tu."

„Cože?" vykulila jsem oči. „Page, musíš žít normální život."

„Normální život? Po tom všem co jsem viděla?"

„Damon tě ovlivní. Nebudeš si nic pamatovat."

„Zapomenu i na tebe?"

„Jen něco..." vložil se do toho Damon.
„Upřímně Page, kdyby to Jenifer dovolila, byl bych radši aby jsi zůstala tady. Stejně bych tě musel hlídat a je lepší že jsi u Kristin."

„Damone? Děláš si srandu?" došla jsem k němu a podívala se mu do očí. „Chceš říct že Page má zůstat?"

„Mě by to nevadilo." řekla Jenn a mrkla na Page. „Pojď, sednem si do kuchyně. Nebudeme je rušit."
Holky odešly a Damon se usmál.

„Bude to lepší Kriss uvidíš."

„Nebude. Ta holka musí mít normální život. Ne tohle." ukázala jsem kolem sebe. „Když tu zůstane, nedostuduje, nenajde si kluka, nebude mít rodinu. Chci aby žila svůj život. Pochop to."

„Bude mít svůj život, jen bude žít tady. S tebou a s náma."

„Já tu žít nebudu Damone. Proč si to myslíš? Jak si mě a Page můžeš tak přivlastnit?" zklamaně jsem se otočila a šla za Page a Jenn. Došla jsem do kuchyně. Vzala si jednu housku ze stolu a sedla si k holkám. Venku se pomalu rozednívalo.
Asi to kouzlo trvalo dost dlouho.

„Jenifer, co mám dělat?"

„Hele zlato, chápu že se snažíš Page chránit a taky chceš aby se vrátila zase na školu ale Damon má pravdu. Měla by tu zůstat."

„Takže ty jseš teď na jeho straně?" řekla jsem podrážděně a ukousla si kousíček housky.

„Nejsem na žádný straně Kristin."

„Holky prosim. Nehádejte se." řekla Page a usmála se. „Jsem dospělá. Rozhodnu se sama jestli zůstanu nebo ne."

„Page, ale tohle neni normální život."

„Kristin. Nechci normální život. Ty přece taky ne."

Zakývala jsem hlavou. „Ok. Tvoje volba ale jestli se ti něco stane, nebo nedej Bože horšího, nebudu za to moct."

Page se zasmála. „Plnej barák upírů a čarodějek. Věřim že by mě někdo zachránil."

„To neni sranda." řekla jsem vážně a Jenifer se ke mě přidala.

„Nikdo by vám neublížil. Teda kromě Jerremyho."

Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou. „Jerremy už nám nic neudělá. Obě se pokusil zabít a furt jsme tu. Vlastně mu dlužim velký díky."

„To jako proč?" řekla Jenn a podrážděně vstala od stolu.

„To on mě přinesl z venku."