IS IT ONLY LIFE

3.Část

„...Co to má sakra bejt?!"

Page nereagovala a šla pomalu po schodech do patra. Nevěnovala mi ani jeden pohled ani větu- slovo.

„Page?!" -žádná odezva-
„Page!? Notak! Co se ti stalo?"

„Asi vyrážka. Znáš mě. Mám tolik alergií."

Odechla jsem si že konečně promluvila. „Znám tě, ale..."

„Jdu si lehnout. Jsem hrozně unavená a motá se mi hlava."

„Page, prosím. Co ti je?"

„Alergie."

„Na co?"

„Na chlad."

„Page, nejsem blbá. Když máš vyrážku tak všude, ne jen na jednom místě ve dvou bodech. Nekouslo tě něco?"

„Kristin! Přestaň! Nic mi není jasný!"

„Fajn...jen mám starost."

„Nejsi moje máma. Dobrou."

„Promiň." řekla jsem do ticha když Page dala jasně na jevo že dneska spolu už mluvit nebudeme.

Ráno jsem vstala a pomalu začala dělat seminárku. Jo, slíbila jsem že jí dodělám večer ale času dost.
Asi po hodině jsem zaklepala na dveře u Page. Že bych byla starostlivá?

„Page? Je skoro jedenáct Jak ti je?"
Párkrát jsem zopakovala větu jak ti je a vzdala to. „Nevim co jsem ti udělala Page že se mnou nemluvíš. Otevři dveře prosim."

Vzala jsem za kliku a otevřela. Vešla jsem do pokoje a ztuhla.

„Bože můj." řekla jsem a sedla si na postel. Nikdo v pokoji nebyl. Okno otevřené, postel rozestlaná...nevim proč ale jako první mě napadlo vytočit číslo Damona.

„Prosim?"

„Damone, to jsem já. Kristin. Mohla bych dostat k telefonu Jerremyho?"

„Víš, Kristin, není tu. V noci někam odešel."

„Page není doma. Večer sme se pohádaly a já nevím kde je..." řekla jsem úzkostně.

„Za chvilku jsem u tebe."

„Díky." pípla jsem a položila mobil na stůl.

Po pár minutách jsem slyšela klepaní na dveře. Otevřela jsem a padla Damonovi do náruče. Pevně mě stiskl a pak jsme vešli do vnitř. Nechápu proč ale tak moc jsem mu věřila. Šla bych s ním kamkoli.

„Byl jsi tu rychle."

„Venku mám auto...Kdy jsi Page viděla naposledy?"

„Včera večer. Nikdy to neudělala. Neodešla by jen tak."

„Neni jí 5 Kristin. Třeba se šla opít nebo má přednášky."

„Chodim s ní do třídy. Přednášky máme spolu a Page nepije."

„Říkla ti něco o Jerremym?"

„Jak to s ní souvisí?" povytáhla jsem obočí.

„Říkala?"

„Ne."

„Zavolám Jerremymu. Jeho nechceš nechat s ženou o samotě." Damon se usmál a sedl si na pohovku.