IS IT ONLY LIFE

23.Část

„...Damone." vydechla jsem.

„Kriss." Damon ke mě přišel a objal mě. Já jsem trochu nesměle opětovala jeho obětí a pak jsem Damona víc stiskla. Ucítila jsem jeho vůni, přivřela jsem oči a dokud mě Damon nepustil užívala jsem si jeho přítomnost a dotyk. Díval se mi z příma do očí.

Usmála jsem se. Damon mi úsměv oplatil a vzal mou hlavu do dlaní. Pohladil mě po tváři a zasunul mi pramen vlasů za ucho.

„Chyběla jsi mi."

„Ty mě taky." Damonovi se nadzvedlo jedno obočí a nedůvěřivě si mě prohlédl. Nakonec se i jemu zvedly rty k úsměvu.

„Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě ale nepřestal se usmívat.

„Je mi fajn."

„A jak se vede v nové roli?" vyzvídal dál.

„Můžeme si o tom promluvit uvnitř?" odpověděla jsem otázkou. Damon přikývl a pomalu jsme šli po cestičce k domu.
Pak se zastavil a přitáhl si mě k sobě. Pevně mě držel a z obličeje se mu vytratil úsměv a nahradily ho vrásky a starost.

„Copak?" řekla jsem potichu a hladila ho po tváři. „Co se děje?"

„Mám o tebe strach. Vim co se stalo s Jerremym.."

Hrklo ve mě. O čem ví? To co se "stalo" v krevní bance? Damon mě vytrhl z přemýšlení a já se přinutila k úsměvu.

„..vím že ti ublížil. Zase. Já jsem tam nebyl, ale chci aby jsi věděla že tě budu vždycky chránit a že tě neopustím a že tě miluju. Myslel jsem že ti Jerremy ublížil tak, že už jsi mrtvá. Tolik jsem se o tebe bál ale teď jsi tady a jsi v pohodě."

Usmála jsem se a Damon se ke mě přiblížil. Spojil naše rty a dravě mě líbal. Usmála jsem se do polibku a líbala ho na zpět.
Po chvilce se odtáhl a vzal mě za ruku. Došli jsme do domu kde jsme si odložili bundy a bez větších prostojů jsme zalezli do pokoje.

Damon se mi bez varování přisál na rty. Bral si mě jak chtěl. Nechala jsem se sebou dělat co on chtěl.
Prudce mě přirazil ke zdi a líbal mě na rty. Přesunul se na krk a pevně mě držel u zdi.
Několikrát mi zmáčkl stehno a mě unilkl z úst vzdech.

„Mám pocit..." říkala jsem udýchaně a přitom měla zavřené oči slastí. „...že jsme se neviděli až moc dlouho."

Damon neodpověděl ale místo toho se zasmál a vzal mě do náruče. Hodil mě na postel a rozepnul si košili. Brala jsem to jako odpověď.

„Moc dlouho."

Já si svlékla tričko a kalhoty. Ležela jsem na posteli jen v podprsence a tangách. Damon se kousl do rtu a vrhl se na mé tělo. To už jsem nevydržela a nedočkavě zavzdychala když mi Damon přejel po prsu.
Prudce jsem ho na sebe shodila a pak jsem se dostala nad něj. Líbala jsem ho tak vášnivě a dravě jak jen to šlo.
Cítila jsem jeho dech, na mých rtech, jeho zrychlený tep, jak se jeho tepová frekvence zvedla když jsem mu rozepínala pásek. I to, jak mu bušilo srdce a proudila krev celým tělem. Ta krev, sladká, delikátní, ta droga s kterou nemůžete přestat.
Sjela jsem z jeho rtů na krk. Laskala jsem ho tak dlouho a ani jsem si neuvědomila že jsem se nechala až moc unést. Bolely mě dásně, vzrušení, tlak a hlad vzrůstali a já věděla že už nejde jen o předehru. Rychle jsem se nadechla a zase vydechla. Damon se na mě podíval a zjistil co se děje. Držel mě za ramena a upřeně se mi díval do očí. Chvilku jsem sebou škubala a sluch i zrak jsem měla ostřejší než kdy předtím.

„Pšššt. Uklidni se. O nic nejde." Damon mluvil klidně a vyrovnaně. Potichu ale i tak výrazně.
„Mysli na noc. Je tma. Ticho. Není nikdo poblíž. Jsi sama, jen ty, les, noční obloha a ten neskutečný hlad..."

Byla jsem mimo sebe. Neovládala jsem se. Dívala jsem se do Damonových očí a snažila se ho poslouchat. Bylo to tak obtížné.

„Zavři oči. Zaměř se na můj hlas který tě uklidňuje a naplňuje." snažila jsem se dělat to, co po mě Damon chtěl.

„Všechnu zlost, strach, tlak i bolest nech na místě a jdi dál tmou. Cítíš pořád hlad?"

Pomalu jsem přikývla. Cítila jsem jak se napětí v mých svalech přesouvá do postele kde jsem seděla. Jakoby odtékala ta zlost, bolest i tlak. Cítila jsem se zase normálně až na ten neskutečný hlad.

„Nic to není. Zbav se ho. Ty ho nechceš. Nezvítězí nad tebou. Ty ho porazíš, ty ho vedeš, ty ho kontroluješ a ty ho musíš porazit...mysli Kriss, jsi to ty, studentka, hodná holka, nechceš nikomu ublížit viď že ne?"

Zavrťela jsem hlavou a z očí mi tekly horké slzy.

„Otevři oči. Je pryč." poručil a já pozvolna otevírala oči.

„Nechtěla jsem nikomu ublížit..." řekla jsem polohlasně a z očí mi vytékaly další proudy slz. Damon si mě přitáhl blíž k němu a hladil mě po zádech. Utěšoval a uklidňoval mě svým hlasem.

Ozvalo se klepání na dveře.

„Můžu dál? Je to důležité."

Poznala jsem hlas Jenifer a zvedla jsem hlavu. Upřela jsem zarudlé oči na Damona. Usmál se a pohladil mě po tváři.

„Za chvilku se sejdeme v obýváku ano?"

„Fajn." ozvalo se z druhé strany dveří a pozvolně utišující se kroky naznačovaly že Jenifer odešla.

„Zvládneš to?" zeptal se Damon a já přikývla.

V obýváku na pohovce seděla Page a pročítala nějaké knížky. Jenifer chodila po pokoji sem a tam a mě to celkem hodně znervózňovalo.

„Tak...co se děje?" řekla jsem zdráhavě a sedla si vedle Page. Damon stál vedle mě a upřeně se díval na Jenn. Vypadal nedočkavě. Ruce měl založené na prsou a vrásky na čele měl hlubší než kdy předtím.

„Jde o to..." začala Page a zavřela knížku.

Damon se podíval na Page, pak hned na Jenifer a povytáhnul obočí. Nadzvedl ruce a naznačil tak aby jedna z nich mluvila.

„...neznáme nic co by fungovalo proti hladu." dodala Jenifer a zastavila se.

„Myslíme si, že budeš muset přijmout to, jaká teď jsi." řekla Page a podívala se na Jenn.