IS IT ONLY LIFE

2.Část

„...zaklepala jsem mu na rameno čekala co se bude dít..."

„Opatrně se otočil a mě ztuhl úsměv. Ty oči- nebyly jeho. Ta tvář. Byl hezký ale nebyl to on. Sklopila jsem hlavu a a omluvila se. Nevypadal šokovaně, zaraženě nebo nepříjemně. Spíš to vypadalo, že se mu zamlouvám. Z přemýšlení mě vytrhl jeho hlas.

„To je v pořádku, neomlouvejte se. Nic se nestalo."

„Spletla jsem se." řekla jsem bez sebemenšího zájmu a lehce se usmála. Úsměv mi oplatil a sundal si rukavici.

„Jerremy Patinson. Těší mě." -úsměv-

„Kristin Morganová." podal mi ruku a já ji přijala.

„Bydlíte tady?"

O krok jsem ustoupila a bezmyšlenkovitě přikývla. Doufala jsem že to bude on nemám chuť se vybavovat s timhle chlapem. „Už budu muset jít..." říkala jsem a najednou měla zase ten pocit.
„...čeká na mě kamarádka." ukázala jsem na proti přes ulici a ohlídla se na Page.
Vybavovala se s nějakým černovlasým mužem. Neviděla jsem mu do tváře.

„Myslím že jí zabavil můj kamarád. Amm... Kristin, nechcete zajít na kávu?"

„Zrovna jsem jednu dopila ale děkuju, myslím že půjdu zase za kamarádkou." mile jsem se usmála a už chtěla jít.

„Půjdu s Vámi...přece jenom vaše kamarádka se baví s mým kamarádem, věřte že jeho nechcete nechat se ženou osamotě."

Jen jsem kývla a vyrazili jsme přes ulici.

„Page, tak ty mě pošleš za někým koho neznám a zatím se tu vybavuješ s..."

Muž s rozčepýřenými vlasy se otočil a podíval se mi zpříma do očí. Zatajil se mi dech, ztuhly mi svaly a polil mě studený pot. O můj Bože!

„Damone, Kristin, Kristin Damon." pronesl Jerremy a hypnotizoval pohledem Page. Až teď jsem vytáhla ruku z kapsy a podala jí jemu.

„Damon Salvatore. Ale my se známe..." usmál se a ukázal krásné, rovné, bílé zuby. Mluvil pomalu, ale výrazně..sexy hlas.

„Kristin Morganová, těší mě..."

„Áaá zabodoval jsi..." vložil se do toho Jerremy a s Page pozorovali situaci. „...mě ani neřekla že jí těší, jak ty to děláš?!" řekl Jerremy a usmál se na Page, která mu věnovala krátký úsměv a začervenala se. Nikdo neodpověděl...teda až na mě.

„Kouzlo osobnosti." usmála jsem se a pohodila vlasy. „Nechcete oba dva zajít na kávu?" pozvolna jsem přešla na tykání.

„Neříkala jsi Kristin že jste před chvilkou jednu kávu měly?" prohodil Jerremy a zasmál se.

„Ne." odpověděla jsem klidně „Měly jsme dvě."

„Vtipné..."

„Takže jdeme?" řekl Damon a nabídl mi rámě.

„Amm...asi ano?" usmála jsem se a koukla se prosebně na Page.

„Kristin, co ta seminárka? Říkala si že ji dneska doděláš."

„Dodělám- vždyť jo. Večer."

„Ale..." hodila jsem na ní ještě jeden hodně moc prosebnej pohled a usmála se. Damon pochopil o co jde a usmál se taky. Jerremy se taky přidal a nabídnul Page rámě tak, jako mě Damon před chvilkou.

„...tak tebe vylejou. Jdeme?" řekla po chvilce Page a přijmula Jerremyho rámě. Zavěsily jsme se obě do "svých kluků" a šli někam do pr...

Stmívalo se celkem brzo. Šli jsme z kavárny dobrou hodinu. Hodila jsem na Damona úsměv. A otočila se jestli uvidím Page s Jerremym. Nikde nikdo. Vytáhla jsem rukáv bundy a podívala se na hodinky. Bylo něco málo po sedmé hodině.
„Trochu se to kafe protáhlo co?" řekl Damon a usmál se.

„Trochu." odpověděla jsem a bezmyšlenkovitě se rozhlížela po okolí. Sakra, vůbec to tu neznám. Kde je Page s Jerremym!?

„Doprovodím tě a neboj, Jerremy je ten nejhodnější kluk co znám. Určitě jsou v pořádku."

„Amm...jo, nechci aby se Page něco stalo." usmála jsem se. A starostlivě zkontrolovala hodinky. Až po pár minutách mi došlo jak mohl vědět co si myslím.

„Zdáš se mi zamyšlená. Jsi v pohodě?"

„Jo, jo jenom...je to hloupost ale...jak si věděl co si myslím?"

Damon na chvilku ztuhl v obličeji a přemýšlel. Byl tak moc sexy...

„Já vlastně nevím. Dělám to dost často, asi šestej smysl nebo tak."

Přikývla jsem a zrychlila krok. Ne že bych se necítila v bezpečí nebo tak, ale tady to neznám a Damon je kluk kterýho vidim po druhý v životě, takže jsem možná trochu no...vystrašená? Nejistá?

„Neboj, nemám tě v plánu zabít nebo tak. Tady by tě hned někdo našel."

„Jo, to je...hezký." řekla jsem rozpačitě a vyvlíkla se z Damonova rámě. To by stačilo sakra.

„Klid Kristin. Dělám si srandu. Hele! Jerremy a Page."

Rozběhla jsem se za Page a objala ji.
„Bála jsem se. Jsi v pohodě?"

„Ano mami...prosim tebe Kriss, jen jsme si s Jerremym povídali. Klid ano?"

„Jsem v klidu. Jen že jste se tak vypařili.."

„Nechtěli jsme otravovat že?" nadhodil Jerremy a usmál se na Page. Ta jen kývla a vypadala jako by byla duchem nepřítomná.

„Jdeme domů Page?" zeptala jsem se opatrně a usmála se na Jerremyho který měl propletené prsty s Page. „Jdou na to rychle" pomyslela jsem si a nechala Page ať se rozloučí. Otočila jsem se na Damona a no..byli jsme u sebe tak blízko.

„Nebuď na ní tak tvrdá. Jerremy ji ochrání."

„Nejsem. Jen mám o ní strach. Nic víc." řekla jsem potichu a sklonila hlavu tak, že jsem si koukala na špičky bot.

„Nemusíš mít o ní strach." prohodil Damon a konečky prstů se dotknul mé brady a zvedl mi hlavu tak, že moje oči směřovali do těch jeho. Byl vyší ale i tak jsem se mu dívala zpříma do očí a hypnotizovala ho pohledem.

„Projdete tady tou ulicí a jste doma. Ale kdyby něco volej. Číslo máš že?”

„Jo mám. Děkuju." nevzpomínám si že bych mu říkala adresu... „Tak zase někdy?" řekla jsem s úsměvem „..doufám že brzy." zasmála jsem se.

„S tím počítám Kristin, provedu tě po městě."

„Bydlíte tu? S Jerremym?" zeptala jsem se.

„Ptáš se brzo..." zasmál se „...jo, dá se říct že jo."

„Dobře tak já jdu." došla jsem k Page a táhla jí po ulici dál. Byla taková tma. Že já blbá neřekla ať nás kluci doprovodí.
Asi po 15 minutách jsme byly u baráku. Měl pravdu. Usmála jsem se a s Page vešly. Sundaly jsme si bundy a pověsily je.

„Page, necháš si tu šálu?" hodila jsem po ní úšklebek a ona mi ji podala. Odhrnula si kousek vlasů a vynikl její krk, kde byly dvě malé dirky. Rudé a trochu od krve(?). Zarazila jsem se. Co to má sakra bejt!?

Nahoře je fotka Jerremyho.
Jerr / Damon koho by jste brali vy? :)