Porsche behind Ferrari

|58.|

Luke's pow:

Za dva měsíce, září:

Zabouchnutí dveří se ozvalo jednou dlouhou halou.

Přál bych si, aby mezi mnou a Emily bylo všechno v pořádku. Asi jsem to přehnal toho osudové večera.

Flashback:

,,Luku.. prosím, řekneš mi, kdo je ta Madison?" optala se, když jsme se dívali při večerní měsíční záři prosvítající oknem na romantický film, který právě skončil. Donutila mě se na to dívat s ní, jinak bych se na romantiku nedíval!

Znejistěl jsem a podíval se na zeď, jenž ještě měla bílou barvu. Stisk kolem jejího pasu se zvětšil a ona si toho všimla - samozřejmě.

,,Tak mi to už konečně řekneš?" trvala na svém. Já jsem si uvědomil, že jsem zřejmě mlčel dlouho dobu.

Polkl jsem a podíval se na ni ze shora (fotka v médiích). ,,Víš.. ona.."

Povytáhla obočí nahoru a založila si ruce na hrudi - z tohoto gesta mi přejel mráz po zádech, jelikož v objetí si založit ruce na prsou není dobré znamení. Dostal jsem v duchu panickou hrůzu. Tohle totiž nebude znamenat nic dobrého a hlavně ne dobrý konec.

,,Nechci ti lhát-"

,,Tak mi nelži a řekni mi pravdu." obdařila mě úsměvem. Pak ale zářivý úsměv vymizel a nahradilo ho mračení. ,,Pokud si dobře pamatuju, říkal jsi o ni, že ji miluješ víc než mě ten den, kdy jsme se spolu vyspali a-"

,,Ne!" skočil jsem ji do řeči. ,,Špatně sis to vyvodila!"

,,Já že jsem si to špatně vyvodila, jo?" při prvním slově rozhodila ruce do vzduchu, pak si je dala na hruď a vykulila nevěřícně oči. ,,Sám jsi řekl - cituji tě - 'Miloval jsem ji o kousínek zajímavěji než... než tebe' a pak jsi začal koktat - jako že 'Ohh no ne, tohle jsem neměl prozradit' - a omlouval jsi se. Tak jak jsem si to měla vyvodit? Že jsi se o ní zajímal víc, zlomila ti srdíčko a mě máš jen na doplnění tvého zraněného srdíčka?"

Zaúpěl jsem. ,,Nemůžeme se na to vykaš-"

,,Já jsem se tě tady jen ptala na obyčejnou normální otázku, na kterou můžeš normálně odpovědět!" teprve teď se vyhoupla z mého pevného objetí a přimhuřovala na mě její oči.

,,Tohle ale není tak lehké, sakra! Viděla jsi mě snad jak se o ni zajímám a jak jí volám za tu dobu, kdy spolu bydlíme? Vždyť ona sama si zjistila moje telefonní číslo a já jsem ji poslal do prdele - jak sis vyvodila z odposlouchávání -, pak jsi se tam najednou přiřítila ty a poslala jsi ji taky do prdele! Za tu celou dobu jsem ji ani jednou nevolal, slyšela nebo viděla jsi mě snad? Ne, protože nic takového se nedělo! Nechápeš, že na ni chci zapomenout?"

,,Zapomenout, jo? Ale podle všeho neúspěšně."

,,Slyšíš se co říkáš, Emily?" ujelo mi hlasité směšné uchechtnutí. Zamračila se. ,,Meleš tady tak ubohé kecy, až to není možný. Kam na tyhle sračky chodíš? A vůbec - jak sis vzpomněla na tohle téma po skoro dvou měsících?"

,,Na 'tohle téma' jsem si vzpomněla tak, že mi ta dívenka vězí v hlavě celou dobu, kdy jsem o ní uslyšela. A měl bys vědět, že tohle se jednou mělo stát a vyplout i s tím na povrch moje otázka, kterou jsem ti dala ale ty jsi tak neschopný mi odpovědět!"

,,Já že jsem neschopný?" vystřelil jsem do sedu. ,,Ty se fakt neslyšíš, Emily." řekl jsem pobaveně a začal se smát, v duchu prosíc, ať ze sebe Emily vydá obyčejnou větu 'No dobře, dělala jsem si jen srandu, fakt bychom se na to měli vykašlat, pusťme si další film a obejmi mě.'