Porsche behind Ferrari

|10.|

Emily's pow:

S pohledem upřeným ven z okna na hezké počasí a sluníčko jsem se postavila, přešla ke skříni a vytáhla z ní mé oblíbené jednoduché tmavé plavky. Rozhodla jsem se, že k moři si zajedu s bruslemi. Což znamená, že jsem se rozhodla k jedné další věci - vytáhla jsem si ze skříně bílou crop-topovou mikinu, na které byl jeden barevný potisk. Však podpora mé kampaně a vydřené práce.

Usmála jsem se na sebe do zrcadla když jsem byla oblečená a studovala se pohledem. Jako spodek jsem na sobě měla zmiňované tmavé plavky.

Pláž je od mého domova zhruba deset minut na kolečkových bruslích a pěšky víc jak dvacet. Dojedu tam na kolečkových bruslích a klidně takhle oblečená. Nedělá mi to ani sebemenší problém. Počítejme k tomu taky to, že venku je víc jak 30°C, tak si na sebe logicky nedám legíny nebo - probohapánananebesích - džíny.

Sešla jsem schody dolů a zamířila jsem k rohu, kde je postavena skříň, ve kterém mám nářadí (kdybych si potřebovala něco vylepšit/opravit na autě), dále dokonce malý větrák, mop, jedno staré rádio které si myslím, že už nejspíš vyhodím, protože se jen práší v této skříni.. krom toho mám nové rádio, mnohem funkčnější a modernější. Není se čemu divit - to staré rádio ještě hrálo za léta mé praprababičky.

Brouzdila jsem očima po každém centimetru ve skříni a hledala jsem brusle. Marně. Nemohla jsem je najít. Hlavně že je tady to staré rádio z padesátých let.

Moje oči se rozzářili, když jsem našla brusle. Šáhla jsem po nich a vyndala je. U těchto bruslí vím, že vypadají na staré, rovnou nemoderní, a jako kdybych je měla po babičce/přinejmenším po mámě, protože s těmito bruslemi se bruslilo tak kolem roku 1980 - nebo dokonce dřív -, ale mě se líbí a i tak to je v dnešní době v módě. Tady v Sydney jsem už pár dívek spatřila s těmito bruslemi a jsou vážně skvělé.

Přišlo mi divné, jen tak si na sebe k bruslím obléct plavky a crop-top, tak jsem si odskočila nahoru a vzala si schválně dlouhé ponožky do bruslí. Až teď mi outfit přišel plný a hezky reprezentativní na frajerku.

Přece jen jsem si ale odskočila ještě ke šperkovnici a vzala si náhrdelník, náramek a na prsty zajímavý pár prstýnků.

Když jsem stála na předsíni, sehla jsem se pro pár australských dolarů, které mám pod táckem pro klíče, a když jsem se uvědomila, že nemám kapsy kam bych je dala, tak jsem si je strčila pod ponožku, kde peníze nebyli vůbec vidět. Kdybych se chystala do vody, logicky si ze sebe sundám oblečení a ponožky s penězi dám do bruslí. Nepůjdu s nimi do vody.

Dále jsem si vzala do ruky klíček od bytu a jelikož jsem si klíčky nechtěla a ani nemohla strčit do ponožky - to by i na mě bylo hardcore -, otevřela jsem dveře a dala je pod rohožku.

Protáhla jsem se a otočila se na příjezdovou cestu. Dneska mám zajet k rodičům, přesněji na pomoc mamce. Samozřejmě jsem na to nezapomněla, jak bych mohla zapomenout na moji otravnou mamku. Jen jsem si před odjezdem do toho úhledného pekla rozhodla dát odpočinek na bruslích.

Sedla jsem si na nejvyšší schod, kde jsem si mohla pořádně natáhnout na nohy brusle.

Když jsme byla hotová, opatrně jsem se postavila a odstrčila se od země, díky pár odrážením jsem byla za chvilku na cestě pro chodce a mířila si to k moři. Jak miluji Sydney a to, že žiju v Austrálii, kde je velmi často teplo. A že Austrálie "sousedí s mořem".

Za půl hodiny:

Vyšla jsem z moře, mokrá snad i za ušima, a ihned se v duchu plácla do čela. Nedonesla jsem si deku, tak si teď nemůžu sednout. Do písku si rozhodě lehat nechci. Dnes se cítím hrozně vynervovaná a utahaná. Hádám, že díky včerejšku.

Já se na to vykašlu.

Ještě než jsem si lehla do písku, zhluboka jsem se nadechla a protáhla se.

Zatla jsem čelist a pak ji uvolnila. Nyní jsem se na to doslova vybodla a lehla si - v tom slova smyslu, že jsem měla na písku i mé mokré vlasy, na které se teď lepí písek. Klidně ať si mě každý člověk očumuje, když budu bruslit domů. Kolem večera, začínající tma, holka jen v plavkách a crop-topu, na první pohled na nohách staré brusle ještě před druhou světovou válkou - neboli na bruslích, u kterých to vypadá, že je mám po babičce, akorát nalakované, aby vypadali víc moderněji -, s vlasy, ve kterých mám usušený písek.

Uslyšela jsem odkašlání. Oči jsem neotevřela, svítilo mi do nich slunce.

Otevřela jsem je až pak, kdy se nade mnou tyčila něčí postava i se stínem, díky kterému mi už do očí nesvítilo.

_________________________________

Hello:)

Tak.. kdo si myslíte, že to asi je?:D :3:)

Jinak - snad se líbil "páteční" díl :33:)