Porsche behind Ferrari

|5.|

Emily's pow:

I přes ostré světlo v místnosti jsem otevřela dokořán oči. Pálily mě, díky slunci, které svítilo přes žaluzie, a mířily do mých očí.

,,Kurva, ne, já nikdy ty připitomělí žaluzie nemůžu-" konec věty jsem ani nedořekla, spíš jsem se zhluboka nadechla a vystřelila do sedu, s rukou na břiše. Ještě jsem se dvakrát zhluboka nadechla a byla jsem ráda, že se mi udělalo líp. Jelikož, jak se tak kolem sebe rozhlížím, opravdu bych se nechtěla pozvracet v předsíni.

Šáhla jsem si unaveně na čelo a oči pevně stiskla k sobě. Dala jsem si ruce na zem a odrazila se, abych se mohla postavit, ale mé nohy neměli tolik energie a já upadla zpět na zadek.

Mé oči padly na malou dřevěnou komodu, pár metrů ode mě, a napadl mě nápad. Připlazila jsem se k ní a pomocí držení komody jsem se vyšplhala na nohy. I tak se divím, že na mě ta malá komodička nespadla v plné kráse. Ne, že bych byla tlustá, ale opírala jsem se o ni celou mojí vahou.

Otočila jsem se a čelila jsem schodům nahoru, kde jsem měla ložnici, obrovskou koupelnu s vířivkou, jeden středně velký pokoj, který slouží jako šatník (na plný úvazek), a ještě dva pokoje pro hosty. Můj papá má dost peněz, vážím si jeho plného účtování do tohohle domu. Ne ale, že bych nepracovala, neživila se sama a byla rozmazlená. Hlavně se neživím z peněz rodičů! Kromě toho, že závodím a víc jak půlku mého života živí závody, také pracuju ve firmě mého otce, kde dostávám slušnou částku peněz, i pak, kdy nic nedělám a prostě sedím na židli. Krom toho, že můj otec je ředitelem firmy a já v ní jakžtakž pracuju, snažím se mu velmi intenzivně vyhýbat, a do firmy chodím oblečená do černých šat jen tak, že si dávám pozor, abych ho nepotkala. Už velmi dávno jsem byla ve firmě, jak tak nad tím přemýšlím.

Poslední setkání s rodiči neskončilo moc dobře. Jde to vidět už jen z toho, jaké textilie moje matka vytváří. Vždycky jsem jí s vytvářením oblečení pomáhala a osobně jsem vymyslela crop-top (berte to takhle, že to vymyslela Emily a že v tomhle příběhu je crop-top tím nejdůležitějším oblečením, který každá holka horlivě kupuje, stejně jako třeba džíny:DDD) který zprvu moje mamka neschvalovala, ale později můj plán s crop-topem vzešel do opravdové reality všemi - úspěšnými - směry. A nyní po tom, co se stalo při posledním setkání a to, jak nesdílíme spolu s rodiči žádný kontakt? Maminčina práce klesá dolů, do hezky hlubokých rozměrů.

Teď jen očekávat, kdy mi mobil začne zvonit, já to naivně zvednu, abych si mohla vyslyšet její nezajímavý prosík typu 'Jestli bych nemohla na nějakou dobu jet domů, už jen z toho důvodu, že je moje matka, že se o mě starala celých devatenáct let - už skoro dvacet -, že potřebuje urgentně pomoc a trocha toho slušnosti v sobě jsem snad v sobě mohla zachovat.'

Coca-colu, kterou jsem vytáhla z ledničky, jsem slušně hodila na kuchyňskou linku, díky čemuž se celou kuchyní ozvala velká rána. Tohle se stalo jen proto, abych vyhnala myšlenky na rodiče a přenesla se radši zpět do svého života.

Radši si napustím obyčejnou vodu.

Za tři hodiny:

Vážně si nic ze včerejška nepamatuju, jak namáhám svůj mozek, tak namáhám svůj mozek, opravdu na nic nepřichází. Pamatuju si jen to, jak jsem byla s Calem nejdřív ve výborné restauraci (hezky drahé), tam jsme se do syta najedli, a jeho pak napadlo, proč bychom nemohli to skvělé jídlo jet nějak pořádně zapít. Tak tedy kvůli jeho nápadu jsme skončili v tom baru... a nakonec mě i dovezl hezky domů. Ale dál si nic nepamatuju. Budu prosit boha, aby se nestalo to, co si myslím, že se asi dělo dál po svezení - tedy že jsem ho pustila dovnitř a on byl tak nadržený, že mě ihned přetáhl na předsíni, pak mě nechal tady bez jakýchkoli dalších cavyků ležet a on odjel vesele domů s myšlenkou, že vrznul. Ale to je dost nepravděpodobné.

Našpulila jsem rty a sáhla si na ně. Nemám je napuchlý, což znamená, že jsme se nelíbali. A jaké souložení by bylo bez líbání? Takže ani to užití nebylo... Pro boha, jsem šílená. Mé myšlenky bych měla co nejdřív krotit.

Ještě než jsem se dala do kroku, pořádně jsem se protáhla a následně si promnula oči.

Vyšla jsem nahoru po schodech, do pokoje (šatníku).

Málem bych zapomněla na to, že dnes mám ten domluvený závod s tím blonďákem! Jak že se jmenuje... Louis? Ne. Logan? Ne. Lesley? Ne, dokonce si myslím, že tohle jméno ani není klučičí ale spíš holčičí.

Luke!

Nejsem si jistá, jestli se na ten závod budu cítit a jestli to dám v pořádku, díky kocovině. Ale musím tam. Už jen z toho důvodu, že jeho ego cítím na kilometry daleko - dost smrdí. A nechci, aby se mi vysmíval, že se bojím. Krom toho mu musím dát zadostiučinění, kdo je tady nejlepší (já).

Ihned po mrknutí do šatníku jsem spatřila mé oblíbené černé džíny a rozhodla jsem se, že když mám dnes ten legendární závod, k outfitu si vezmu černou koženou bundu. Jako k doplňku jsem si vzala dva náramky. To mi stačí. Jsem na sebe poprvé pyšná za vybraný outfit.

Porazím ho na plné čáře, stejně jako jsem porazila Cala. Akorát že Calum je v pohodě. Luke? Jsem přesvědčena, že on není v pohodě.