Porsche behind Ferrari

|6.|

Emily's pow:

,,Už jsem na cestě, Tess, v klidu." zabrblala jsem do mobilu a položila to.

Zhluboka jsem se nadechla a jela nadále pomalu. Nemám v úmyslu jet extra rychle kvůli tomu, že si její netrpělivou prdel nemůže vzít a zklidnit ji. Ještě by se mi udělalo z té, čím dál větší, rychlosti blbě. Úplně stačí, že mě bolí hlava tříštícím stylem, i přesto, že jsem si vzala prášek.

Problém je, že bych si ale měla co nejdřív přivyknout na zvyšující se rychlost, když mám za pár minut závodit. A já nechci prohrát s tím agoistickým zmetkem, takže bych byla ráda, kdyby mojí mysl mé břicho poslouchalo. Nestojím o to, pozvracet se a tím se ztrapnit.

Mobil v mé kapse, kam jsem ho uložila před velmi chvilkou, opět začal zvonit a vibrovat.

,,To mi nedáš pokoj?" zavrčela jsem pro sebe, než jsem se podívala na displej. Mé podvědomí mě zklamalo, když jsem místo velkého nápisu "TESS" viděla jiný velký nápis, a to jen s jedním jediným názvem.

MÁMA.

Tušila jsem z hloubi duše, že mi bude volat. Ani nevím, proč by mi volal taťka, urgentní pomoc potřebuje vždy jen moje matka ohledně výroby a nových nápadů.

Zničehonic jsem uslyšela zatroubění a já vzhlédla od mobilu.

,,Kurva!" zařvala jsem, trochu mrskla samým leknutím volantem a až pak, kdy jsem se porozhlédla, jsem se uvědomila, že jsem na obrovské křižovatce. To jsem teda nedávala pozor hezkou dobu, když mi došlo až teď, že jedu na křižovatce, pár metrů od místa závodění. Ukázala jsem doleva řidiči modré Toyoty omluvné gesto a zároveň pak zvedla zvonící mobil.

,,Konečně jsi to zvedla, dítě moje." slyšela jsem její hlas. Na to, že mě porodila, odvážím říkat, jaký má pisklavý hlas.

Protočila jsem očima. ,,To snad nemyslíš vážně." zamumlala jsem tiše nad jejím dětinským oslovením a vůbec - nad jejím chováním.

,,Říkala jsi něco?" říkala jsi něco, říkala jsi něco, říkala jsi něco...

,,Ne, co bych měla říkat? Krom toho, že jsi mě málem zabila?" optala jsem se přeslazeným hlasem a i s ním se mé oči přimhouřili na cestu.

,,Zabila? Jak, prosím tě? Ohh, no to je fuk. Potřebovala bych.. bychom, bychom-" opravila se nervózně a já jí hyperaktivně skočila do řeči.

,,Mami, moc dobře vím, že mě potřebuješ jen ty, taťka by mě potřeboval možná tak na opravení auta a krom toho by mi volal osobně jeho mobilem, nýbrž přijel by za mnou."

Vzdychla. ,,Emily, prosím tě... potřebuju pomoc s-"

,,-s oblečením, já vím, s ničím jiným nepotřebuješ pomoc, ani mi nic nepřipomínej s touhle tématikou." už dost jsem ti s takovými věcmi pomáhala, tak drž tvůj červeně namalovaný pysk. ,,Zítra tam budu, čekej mě tak nějak k večeru." rozhlédla jsem se kolem místa, kde právě jedu, a mířila dál na místo cíle.

Její mateřské instinkty se objevily, jelikož pocítila, že jsem mobil oddálila od mého ucha. Začala křičet, abych ji stihla uslyšet před ukončením hovoru; ,,K večeru? Proč k večeru, nemohla bys, s prominutím, někdy odpoledne?"

Zaskřípala jsem zuby a sledovala cestu, zatímco jsem si pokládala mobil na rameno - potřebovala jsem zařadit. ,,Ano mami, tak tedy někdy odpoledne." představila jsem si její veselý výraz po mých slovech. ,,Ale to znamená, že tedy ne zítra." představila jsem si její ubližený, ba i zklamaný, pohled.

,,Potřebuji to ale odevzdat šéfovi pozítří a nemyslím si, že bychom to stih-"

,,Pozítří?! Děláš si prdel?!" vyjekla jsem dost nahlas do mobilu, aby se mého křičení lekla a oddálila si od ucha telefon. ,,Proč jsi mi teda nezavolala před týdnem?! Moc dobře víš, že to není lehká práce, vymyslet víc jak dvacet kusů hadrů!"

,,Nejsou to hadry, Emily." Emily, Emily.. její styl vyřčení mého jména je hrozný, i když je moje matka. ,,A mluv slušněji, jak se na dámu sluší a patří, hlavně k matce." nemám ráda tenhle její tón hlasu, má ho pokaždé moc hluboký a k tomu se zatváří pokaždé kysele.

Ještě víc jsem zaskřípala zuby a v dáli spatřila nejuklidňující místo a to takové, kde se závodí. ,,Buď ráda, že přijedu a nemel mi tady do mozku, jak se mám bavit. Čau." vyprskla jsem a položila to.

Nebude mi kecat do života. Mě se líbí pravý opak toho, co jí, ale ne, ona musí hledat ve všech věcech mé nedostatky. Pro ní je hlavní myšlenka 'Aspoň že moje dcera má pro styl vkus', jinak by byla v pěkný kaši a mohla se rozloučit s její vysněnou kariérou návrhářky. Na kterém si buduje díky mým nápadům, vůbec ne jejím. Jsem vážně zvědavá, jak by pracovala, kdyby měla letět někam na druhý konec světa, kde by mě neměla. Jak by asi pracovala na nových kousků pro dlouhonohé modelky.

Tess už stála v dáli s jejím Mercedesem AMG c63. S auty jako Lamborghini Huracan, Maserati Alfieri, Bugatti x5 pohled vypadal velmi vtipně. Ale musíme to brát s nadhledem, Tess nezávodí. Když se tak ale dívám na ten výhled aut a postávajících lidí kolem toho jednoho červeného auta, který se za chvilku bude snažit ze sebe vydat maximum... je to už opravdu směšný pohled, to bez žádných okolností.

,,Copak si naprosto zešílela?!" zařvala samým šokem Tess, když jsem vedle jejích pěti těl - a aut - zabrzdila víc jak 100 km/h.

Začala jsem se smát, zatímco jsem si otevírala dveře. ,,Ráda si zahrávám se vším." klidně i se životem, když to je adrenalin. I tak leknutí Tess neschovávala a přidala k tomu útočný vražedný pohled na moji osobu, zatímco Ash si mě díky mým slovům sjel pohledem a kousl se do rtu. Vážně nevím, jak to on pochopil, ale nemyslela jsem ty slova nijak perverzně, což kudrnatý chlapec asi takhle pochopil soudě jeho úchylného pohledu. ,,Čau lidi." kývla jsem na všechny a když jsem pohledem sjela na posledního člena postávajících lidí tady, tak jsem se začervenala a cítila se jak nervózně, tak i zmateně.

Ocenila bych jakoukoliv radu, která se týče toho, jak bych se teď měla chovat ke Calumovi.