Porsche behind Ferrari

|54.|

Emily's pow:

Probudila jsem se a posadila se - toto u mě po ránu není vůbec obvyklé. Ale což už, cítila jsem se čilá a svěží jak ještě nikdy jindy.

Stočila jsem pohled na člověka na vedlejším místě, jenž ze mě udělal ihned veselejší osobu po ránu - částečně vůli včerejšímu zakončení večera a částečně kvůli jeho krásné vůni, kterou jsem ihned po probuzení ucítila. S protáhnutím jsem se usmála a sledovala jeho oteklé rty, které měl lehce pootevřené a klidně oddechoval. Jeho hruď se nadzvedávala v pravidelných intervalech a při spaní vypadal jak andílek.

Zhluboka jsem se nadechla a zaklonila hlavu na jednu stranu.

Vzpomněla jsem si na včerejší noc.

Flashback:

,,Hej, no tak, hele, kam jdeš?!" zakřičel za mnou Luke a pokojem byli slyšet jeho rychlé kroky. Já osobně jsem běžela pryč na předsíň s pokusem utéct z tohoto zapeklitého momentu... Celkem zbabělé, vím. Jak by jste ale reagovali vy, když by vám kluk řekl, že na vysoké škole potkal dívku, do které se dávno pradávno na střední škole zamiloval a o kousínek ji miloval víc než mě?

To hrozně moc zabolelo, vážně.

,,Nech mě!" vyjekla jsem uraženě. ,,Dej ty pracky pryč!" zakřičela jsem a oddělala jeho ruku z mé paže odstrčením. Otočila jsem se na něj a z mých očí šlehaly blesky.

,,Co ti sakra je? Co se stalo?" nechápal a díval se na mě vážným výrazem, tím pádem se mu na čele vytvořila malinkatá vráska.

Zakroutila jsem hlavou a mé naštvané oči se podívali na zem před ním. ,,Jak jsi něco takového mohl říct." můj tichý bolestný hlas málem nebyl slyšet.

Nic neříkal. Až najednou... ,,Promiň."

Našpulila jsem rty a podívala se na něj. ,,No, neříkal jsi, že mě miluješ? A ty pak řekneš tak bolestivou věc, že miluješ jednu další holku." rozhodila jsem rukama, div jsem ho nezfackovala. ,,Na světě nemůžeš milovat víc než jednoho člověka. To pak není láska, když jich miluješ sto." tak já mu dám šanci, aby se prosadil jako ten nejlepší kluk pod sluncem a on se mi přizná, že v tomto městě žije jedna další dívka, která se mu stále líbí. I po tom všem, co mu provedla... Například já bych se už do Jamese nedokázala po drhué zamilovat a on...

,,Tak hele, klidni se. Prosím." vzdychl utrápeně.

Zakroutila jsem hlavou, k tomu jsem ještě málem brečela, slzy jsem měla na krajíčku.

Otevřel pusu, že něco řekne, ale nic neřekl... Otočila jsem se na patě a odběhla těch pár metrů na předsíň.

,,Ne, Em, nikam nechoď!" zařval a přidal na rychlosti jeho kroků.

,,Nech mě, ty idiote!" hned, jak jsem to dořekla, začala jsem brečet. Tolik naivních slov, které slyším od kluka, kterému jsem tolik věřila a myslela, že by miloval jen a jen mě.

Aspoň že mě ale při plakání nevidí a že je za mnou.

To bych nebyla ta Emily, která má věčně smůlu - Luke se přitlačil přede mě, čímž mi přistoupil do cesty a tak jsem se nemohla nahnout por boty. K tomu ještě viděl mé začínající uplakané oči. Snažila jsem se ho obejít, nejdříve napravo a pak nalevo, ale on hyperaktivně uskočil tím stejným směrem, kterým jsem se chtěla vydat.

,,Nikam nepůjdeš." zavrčel.

,,A proč bych nemohla?" polkla jsem a utřela si jednu slzu. ,,Běž si za Madison." její jméno jsem vyprskla.