Porsche behind Ferrari

|23.|

Emily's pow:

Za pár dnů, středa, den závodu:

Protáhla jsem se a odhodila ze sebe deku, která pod náporem velkého odhození spadlo na zem. S protočením očí jsem dala nohy na studenou podlahu a ještě jednou se protáhla za doprovodu toho nejhnusnějšího zvuku na světě. Není nikdy nad to, dát váš telefon co nejdál od vás - na druhý konec pokoje - a nastavit si přitom budíka. Tohle pokaždé, kdy mám důležitý den a nechci zaspat, dělávám, jelikož to považuju za dobrý nápad. Pokaždé mám aspoň jistotu, že nezaspím - nevydržela bych ani minutu poslouchat zvuk sirény.

Postavila jsem se a přešla k mobilu, který ležel před dveřmi. Kdybych s někým žila a právě vtrhl kdykoliv dovnitř, šlápl by mi na mobil. A proto jsem zastánce názoru, že je lepší být bez přítele, jinak by jste měli rozšlapaný telefon na malé kousky.

Za celé ty dny, kterých bylo tři, se nic neudálo. Možná tak to, že jsem celou dobu přemýšlela nad tím, jak asi ten závod s Lukem dopadne - a díky tomu jsem byla nervózní. Vážně bych nechtěla prohrát. To já ale rozhodně neprohraju, když jsem už proti němu jednou vyhrála. Však já mu srazím ego dolů takovou rychlostí, že si bude myslet, že jsem superman.

Otevřela jsem ledničku a dívala se do něj nějakou dobu, než jsem přišla na to, že si udělám míchaná vajíčka. Vzala jsem si do rukou krabičku vajíček a aniž bych ledničku zavřela, stála jsem před ní a vycházela na mě lehká zima. Šetřím časem - místo toho, abych ledničku zavřela a poté v klidu vyndávala pár vajíček, před ní stojím a rovnou je vyndávám takto. Zato ale nešetřím mé peníze před sčítáním elektřiny - neustále nechávám ledničku otevřenou, za to se pak hezky platí.

Dala jsem zbytek vajíček do ledničky a otočila se - zadkem jsem ledničku zavřela a přešla ke sporáku.

Našpulila jsem rty a mrkla po rádiu, které bylo na malé komodě u okna. Usmála jsem se a přešla k ní. Je moc ticho na to, abych si udělala jídlo.

Hráli právě od All Time Low písničku 'Dear Maria, Count Me In'. Nějak tu děvku ve videu nemusím. Jak se tam promenáduje, to je úplně ubohé. Divím se, že se klukům nepostavil z jejích umělých vycpaných koz a velký prdele, zastrčený v černé malé látce. Vždyť na ní jde vidět, že ty prsa má vycpaný!

Vzdychla jsem a se smíchem zakroutila hlavou. Kdyby mě některý soused přes okno viděl, určitě by si myslel, že jsem blázen - směju se uprostřed kuchyně, zatímco pohupuju boky a tvářím se zlostně nad myšlenkou, jaká ubohá děvka je ta Marie, která vlastně zřejmě ani neexistuje.

Občas jsem jak dětská, tak žárlivá. V tuhle dobu jsem dětsky žárlivá.

Luke's pow:

Nemůžu uvěřit, že jsem to opravdu udělal. Nezbývalo mi ale nic jiného, i když jsem si myslel, že když uskutečním přání mé matky - jít na přijímačky na tu úžasnou vysněnou vysokou školu -, můj pocit viny odletí. Pořád ho ale mám. I když právě vycházím z té zasrané vysoké školy, o které bych si i myslel, že není tak špatná, kdyby se samozřejmě ten zasraný člověk za katedrou nepodíval na moji práci a neusmál se, když si ji slétnul pohledem. Proto jsem si neměl sednout do poslední lavice, jinak by neměl MŮJ papír na vrchu všech posbíraných a nedíval se na něj. A ten jeho veselý a hřejivý úsměv přeci nemůže znamenat to, že jsem to napsal blbě, spíš naopak... Když tak nad tím přemýšlím, mohl jsem to celé napsat schválně špatně, nebo na všechny otázky napsat tučným písmem 'NEVÍM', ale já kretén jsem na všechny otázky hravě věděl odpověď a napsal je. Dokonce i když jsem si sedl do poslední lavice ke klukovi, jenž jméno si už ani za nic nepamatuji, a který vypadal, že má hezky vygumovaný mozek. On ale jen mlčel, po zadání práce se věnoval jedině svému papíru, a mě na plné čáře ignoroval - někdy i vyprskl, abych držel hubu a abych ho při práci nevyrušoval -, i přesto, že jsem se s ním schválně snažil bavit - a tím tedy dokazovat tomu chlápkovi za katedrou, aby mě osobně poslal ven ze třídy za vyrušování. Nepovedlo se. Kurva, vždyť jsme měli dost dlouhý časový limit a mě z něj zbyla jedna celá zkurvená čtvrt hodina, tak rychle jsem to měl hotové. A on se ještě na můj papír, který byl na zmiňovaném vrchu všech posbíraných, usměje!