IS IT ONLY LIFE

1.část

Kristin diary:
Už je to víc jak týden co jsem ho potkala. Nedokážu na něj přestat myslet. Ty vlasy, oči, rty, tělo...ty oči! Nemůžu zapomenout jak se moje oči vpíjely do těch jeho. Byl tak moc klidný, tajemný.
Na chvilku jsem se otočila a on už přede mnou nestál. Rozhlídla jsem se a on nikde.
Celou dobu jsem měla ten pocit, nedokážu ho popsat. Bylo to zvláštní, jakoby mi celou dobu něco chybělo, a on to vyplnil. Jen na chvíli ale přesto...

„Slečno Morganová, jestli vás nezajímají fyzikální a atomové částice v atmosféře tak můžete klidně odejít."

Page do mě šťouchla loktem, já zaklapla deník a vážně se podívala dolů- skoseně na profesora. Byli jsme v posluchárně. Celkem jsem se divila že si všiml že dělám něco jinýho než bych měla.

„Ne pane Bloomere."

„Dělejte to co máte ano?" profesor se otočil a pokračoval ve výkladu.

„Celá žhavá. Debile." řekla jsem potichu a žďuchla do Page. „Děkuju."

„Přestaň nad nim přemejšlet Kristin, je ti devatenáct, máš život před sebou nemysli na..."

„Page, ty to nechápeš! Neviděla jsi ty oči! To jak byl záhadnej..."

„Ne, nechápu. Bože holka si zamilovaná do chlápka kterýmu..."

„Musim ho vidět, musim ho najít. Pomůžeš mi?"

Page si povzdechla. „Co mám udělat? Vytisknout letáčky a pověsit je po městě? Kris,neni to pes ale člověk, jdi ho hledat tam kde je možný ho najít. A neskákej mi furt do řeči!"

Zvedla jsem tázavě obočí.

„Jdi do klubu. Tam se tyhle typy scházej. Ale hledat ho ach...mohl by bejt tvůj táta." Page se uchechtla a s omluvou se na mě podívala.

„Za prvý, Page, neviděla si ho a za druhý myslim že mu je tak 30+ ne že mu je 50! A vážně do klubu nejdu."

„Řekla si že chceš pomoct, tak pomáhám."

Zhnuseně jsem se na ni podívala. „Když já nevim nějakej jinej nápad?"

„Hele brouku, víš co se řiká, láska si tě najde sama, takže nepřemejšlej, nevymejšlej a je to."

„Pochybuju že on si mě najde. To dřív umřu ty vole." zasmála jsem se a otevřela deník.

„Běž někam Morganová! Chceš aby tě vylili?! Zavři ten deník a trochu se chovej."
„Page, notak." usmála jsem se. Zavřela deník, položila si hlavu na lavici a přemýšlela nad ním.

★★★★★★★★★★
Nevim kdy jsem se rozhodla zajít s Page na kafe. Nic jsem nestíhám a ještě tu vysedávám v kavárně. Snažila jsem se už asi po sto devadesátý dokončit seminárku o tom jaký vliv na nás má nevědomý- tedy jak jsem zjistila- vliv našich snů na psychiku. Jako vůbec nechápu o co jde.
Page byla tak hodná a snažila se mi to vysvětlit jenže, ona nikdy nebyla moc dobrá na vysvětlování a tak jsem asi po patnácti minutách svolila, že půjdem domů.
Obě jsme si vzaly ještě jedno kafčo a šlo se.