Vůně třešní

39. Hvězdy mého srdce

   Bylo to ošklivé, ale spravedlivé. Sid se nakonec smířila, že nebyla u celkového obvinění Judith ředitelem Vašákem a ředitelkou Roklovou, Adamem a Albertem v pavilonu plazů. Byla ale u toho, když nasupeně odjížděla ze zoo. Prošla kolem Sid a ta si ještě neodpustila poznámku, že každé zlo je po zásluze potrestáno. Judith už ale neměla na to, jí cokoli vracet. Věděla, že by jí to stejně k ničemu nebylo. I když měla chuť jí praštit a chtěla to udělat, za Sidinými zády se zpovzdálí přibližoval Adam, u kterého by jí to neprošlo už vůbec a sporů bylo dost. Chtěla to uzavřít, odejít a zapomenout. A tak nasedla do auta a ve zpětném zrcátku naštvaně sledovala, jak Adam objal Sid zezadu a oba se vítězoslavně usmívali a sledovali, jak Judith jednou pro vždy odchází z jejich životů.
   Byla naštvaná, ale některé věci se musí nechat být a to ona dobře věděla. Tady vyhrát nešlo. Ředitelé jí jasně řekli, že buď odejde dobrovolně nebo video záznam použijí proti ní, a to by mohlo zničit nejen její pověst, ale také pověst jejího otce. A tak neměla na výběr. Chvíli se o tom doma hádala s Filipem, který pomstu pořád chtěl, ale nakonec se jí podařilo přesvědčit i jeho.   
   Odjela a Filipa si vzala sebou do Drážďan. Nakonec to s ním konec konců tak špatné nebylo a jako spojenec byl dokonalý. Fotograf byl úspěšný a talentovaný. Nebyl problém najít mu práci v jejich Zoo nebo kdekoli jinde. Jak ale jejich příběh skončil? Těžko říct, ať už je ale jejich cesty zavedly kamkoli, už nikdy se nezkřížily se Sid ani Adamem.
   Sid se nakonec ulevilo a musela Adama pochválit za to, jak krásně to zvládl. Byla přesvědčená, že ať už by se snažila jakkoli, nejspíš by to nedopadlo tak dobře a nakonec musela i uznat, že by jí nejspíš fakt rozbila ústa a to by nepomohlo ničemu. Když nakonec zadní kola Judithina auta opustila jejich Safari park, cítila strašnou úlevu. Nechala se objímat Adamem a cítila na šíji jeho dech. Bylo jí jasné, že i on si to objetí užívá každou vteřinou. 
   Po nějaké chvíli se k němu otočila, protože bylo na čase si pořádně promluvit. Zůstala ale opřená svou přední částí těla o jeho a nechala se jeho rukama objímat kolem pasu, zatímco její ruce ležely na jeho ramenou.
   "Myslím, že teď už bude jen dobře," řekla a se zakloněnou hlavou, díky jeho výšce, se mu dívala do očí: "Viď, že ano?"
"Přesně tak, všechno bude v pořádku. Teď už jen slepit vztahy s Tvou rodinou, říct naší malé, že jsem její táta a pak už nám ke štěstí nebude nic bránit. Pojď, chci Ti něco říct, ale musím to udělat jinde," Adam na ní šibalsky mrknul a Sid se začala smát. Vzal jí za ruku a rozeběhl se s ní směrem k pavilonu. Vůbec netušila, co má v plánu, ale těšila se, co to bude.
   Adam se s ní zastavil u vchodu do pavilonu plazů pro návštěvníky a Sid zmateně těkala očima ode dveří a zase zpátky k němu.
   "Adame, zbláznil ses, vůbec to nechápu," zasmála se a dívala se mu do očí s tázavým výrazem.
"Víš co je tohle za místo?" Zeptal se jí a znovu jí objal stejným způsobem jako před chvílí u výjezdu ze zoo.
   "No samozřejmě. Místo, kde trávíme většinu našeho pracovního času," odpověděla mu s úsměvem.
   "No, to taky," zasmál se znovu: "ale tady na tomto místě jsem kdysi před lety potkal jednu drzou holku... Víš co ta holka udělala?"
   "Byla to holka v nouzi," vymlouvala se Sid pobaveně: "Ten šátek potřebovala."
"Jo, aby kamuflovala hovory domů z L. A. Já vím. Přesto však tenkrát jsem vůbec netušil, jak důležitou se pro mě tahle drzá holka stane a už vůbec ne, že s ní budu mít dítě. Tady na tomto místě, i když to není úplně romantika při svíčkách, bych Ti chtěl slíbit, že nás už nic nerozdělí. Že chci být s Tebou a s Kiraz. Chtěl bych se Tě zeptat na něco důležitého."
   Sid bušilo srdce rychlostí, kterou snad ani nedokázala určit a měla strach, že si toho Adam všimne. Každé jeho slovo jí hřálo a nemohla věřit tomu, že je slyší. Dlouho o tom snila, ale nevěřila, že by k tomu někdy mohlo dojít. Zvlášť, když žila v Turecku.
   "Tady jsme se poznali, to víš. A tady vlastně začal náš příběh. Ty si poznala nerudného a zlomeného kluka, který se nesmířil se svými ztrátami a zážitky z války," pokračoval Adam: "a který se k lidem včetně Tebe nechoval zrovna nejlíp, protože se bál někoho začít mít rád. Zvlášť Tebe jsem tímhle chováním odháněl, protože ses mi vlastně líbila od první chvíle a proto mě taky tak štvalo, že si Albertovi skočila na špek a i když jsem věděl, že k Tobě něco cítím, snažil jsem se Tě odehnat, a proto jsem se choval jako blbec i po našem prvním polibku tenkrát v přípravně. Věřil jsem, že bys semnou nebyla šťastná, že bych Ti zničil život. Hlavně taky kvůli malárii. Bylo to těžký a byl jsem blbec. Teď ale vím, že si to nejlepší, co mě mohlo potkat. Že ta vteřina, kdy si mi sebrala šátek, byla tím nejlepším, co se mi v životě mohlo stát. A proto," Adam v následujících vteřinách vytáhl z kapsy krabičku a Sid najednou pochopila, co se jí snaží celou dobu říct. A když otevřel krabičku a na ni vykoukl krásný prsten, věděla, že netouží po ničem jiném teď zakřičet 'Ano'.
   "Kiraz...," Sid zašeptala jméno své dcery a podívala se na Adama pohledem plným pochybností. Adam ale jen zakroutil hlavou a ukazováčkem jí zakryl rty, aby jí umlčel.
"Vy dvě jste hvězdy mého srdce a já už si nedokážu představit život bez vás. Tak Tě, prosím, zapomeň na démony v sobě, které Tě straší. Kiraz mě má ráda a až se dozví, že jsem její otec, bude nadšená, uvidíš. Všechno skončí šťastně pro nás pro všechny. Sanem si jednou vezme Marka, Petr bude šťastný s Viky tak, jako byl posledních 5 let, Albert zase s Kristýnou a my dva taky. Copak to nevidíš? Náš příběh končí jako všechny zamilované příběhy. Všichni jsou šťastní tak, jak to má být. Ty, já a Kiraz budeme rodina, protože jste moje lásky, jste mé hvězdy, jste mé štěstí. Sidonie Anno Novotná, vezmeš si mě?"
   Adam před ní stál a všechna ta slova dávala smysl. Všichni najednou uzavírají své předešlé životy, profesní život začíná být v normě a jejich lásky jim stojí po boky, v některých případech i s dětmi. 
   "Pokud si mě vezmeš," pokračoval Adam, když se mu nedostávalo odpovědi: "udělám Tě tou nejšťastnější, to Ti slibuju. Budu žít jen pro Tebe, budu..."
   "Pssst," Sid už to vlastně stačilo. Zastavila ho rukou, kterou položila na jeho tvář a stoupla si na špičky. A než ho políbila, pošeptala mu do rtů tu správnou a jedinou odpověď, kterou pro něj měla: "Ano."