Vůně třešní

8. Soudcovský slib

   "Takže pronájem domu je zajištěný. Zařídila nám to Viky, protože ten dům s nimi sousedí. Bude to tak lepší, když budeme blízko sebe. Mohla by mi hodně pomoct s Kiraz, protože sama je s dítětem doma, takže..." Sid vysvětlovala Sanem, kde budou žít, zatímco balily věci do krabic.
   "Tohle je fakt šílený," řekla Sanem: "musí mít fakt dobrý konexe, když zajistil pokračování výzkumu na jeho území."
"Ani mi o tom nemluv, mám na něj příšerný vztek," řekla Sid vztekle a složenou hromádkou triček prakticky třískla do krabice.
   "Pokud tomu ale rozumím správně, tak už si asi Kiraz nebudeme moct brát do ZOO, co? Nezajistíme jí třeba školku nebo tak?"
"Školky jsou přes léto zavřené," odpověděla Sid: "a Kiraz nemůžu pořád nechávat na krku Viky. Budeme jí muset brát s sebou a doufat, že se stane zázrak a Adamovi to nedojde."
   "Tak při nejhorším se dá vymyslet cokoli. Můžeme říct, že si její kmotra. Že její maminka umřela třeba při porodu a Ty sis dítě osvojila. Nebo něco takového, možností je spousta," řekla Sanem.
   "To jo, asi máš pravdu. Ale stejně mám strach, že to praskne," Řekla Sid ustaraně.
"A bylo by to tak hrozné?" Zeptala se Sanem tónem hlasu, kterým naznačovala, že by to hrozné určitě nebylo: "Aspoň by holka měla tátu. Nemusíte spolu přece žít, ne?"
   Sid se na chvíli zamyslela. Nebyla by první ani poslední matka, která je na dítě sama, otec na něj platí a čas od času si ho bere na víkend. To je fakt, ale Sid tohle pro Kiraz nechtěla. Tento scénář, který nastavila, byl o dost jednodušší a Sid měla strach z Adamovy reakce. Nedokázala si představit, jak by mu to vysvětlila. A už vůbec netušila, jak by se k tomu postavil. Představa, že by řekl, že malou nechce ve svém životě, by pro ní byla víc než jen trýznivá.
   Nebo by mohl naopak říct, že jí chce a soudit se s ní. Byl by toho vůbec schopen? Sid nevěděla. Už ho evidentně neznala jako dřív.
   "Mami, Kiraz nemůže najít růžového medvídka!!!" Ozval se po chvíli dětský hlas."Už jdu, zlato!" Zakřičela Sid dál do bytu a se Sanem si vyměnily úsměvy: "Jdu za ní."

   "Tak kápni božskou," rozčílil se Albert: "Ty si o přítomnosti Anči v Jihlavě věděla?"
"Tak se tak nevztekej, slíbila jsem, že to neřeknu," bránila se Kristýna. Manželský pár stál v zápalu hádky v kuchyni a mezi oběma vládlo napětí. Albertovi bylo jasné, že před ním jeho žena pravdu o Sid zatajila.
   "Jsem Tvůj manžel, neměla bys přede mnou mít tajemství, Kris," pokračoval dotčeně a v Kristýně vzklíčilo semínko provinění.
"Tohle nebylo moje tajemství a já to slíbila," odpověděla tiše s očima upřenýma do podlahy studem. Nevěděla, co jiného mu říct. Slib je slib a ač by před vlastním mužem neměla nic tajit, tohle bylo přece něco jiného. Sid jí navíc zapřísahala, že si nepřeje, aby konkrétně Albert věděl cokoli o jejím životě.
   Albert pochopil, že se Kristýna cítí vůči němu provinile a raději zmírnil dávku naštvanosti. Přistoupil k ní a oběma rukama jí pohladil po pažích.
"Tak dobře, pojďme se kvůli tomu už nehádat. Jen mě mrzí, že mi nevěříš," řekl mírumilovným hlasem, který ji donutil k němu šokovaně vzhlédnout.
   "Tak to není," bránila se: "ale je to její tajemství a myslím, že bys měl pochopit, že Sid k Tobě zrovna moc velkou důvěru nemá, protože Tě už nezná. Znala Tě jako zlého a prospěchářského a i když jsem se jí snažila vysvětlit, jaký si a že si se změnil, nechtěla to prostě riskovat. Musela jsem jí slíbit mlčenlivost. To však neznamená, že JÁ," Kristýna zdůraznila svou osobu tím, že ukazováčky zapíchla doprostřed své hrudi: "Ti nevěřím. To snad víš, ne?"
   "Ano, to víš, že to vím," ujistil jí Albert a ukazováčkem zvedl její bradu, aby se na něj ještě lépe podívala: "je ještě něco, co bych měl vědět?"
"Ne," zalhala mu Kristýna. Když ale Albert nadzvedl obočí, aby tím vyjádřil mírnou nedůvěru, povzdechla si: "Tedy ano, ale já Ti to fakt nemůžu říct. Hlavně proto, že se v poslední době s Adamem dost kamarádíš a já Tě nemůžu stavět do pozice, abys před ním měl tajemství. Bude lepší, když o tom nebudeš vědět. Nechejme to na těch dvou. Ať si to vyřeší sami."
   Albertovi se moc nelíbilo, že mu Kristýna něco tají, ale musel uznat, že má asi pravdu. Nerad by měl před Adamem tajemství, protože kdyby snad prasklo, že věděl něco, co by mu měl říct, nejspíš by ho zabil. Adam byl hodně nevyzpytatelný.
   "Tak dobře, nechme to na nich," usmál se na ni a celý spor ukončil něžným polibkem, který trval do doby, dokud je nevyrušila chůvička, která oznamovala, že se malý Matteo probudil.