Vůně třešní

33. Spadlá třešeň nevoní

"Jsem pěkně naštvanej, abys věděla," Raul chodil po své chatce sem a tam, zatímco Sid, pro kterou byl už tak celý tento den hodně emocionálně náročný, a to bylo teprve poledne, seděla u stolu a schovávala si unaveně do dlaní oči. Lokty se opírala o stůl a jen poslouchala Raulovy lamentace.
"Podívej se," řekla po chvíli a ukázala oči: "já chápu, že si naštvaný, nicméně tento den je pro mě poněkud náročný. Zrovna jdu od Adama, se kterým to jakžtakž dopadlo dobře, i když to teď není mezi námi zrovna nejrůžovější. Chci tím zkrátka říct, že tu mám na urážlivé muže daleko mladší adepty!"
"No to Ti pěkně děkuju, to je od Tebe nesmírně milé, neteřinko moje nejsladší," utrhl se na ní znovu: "Ono je to pro ní nááááročný... A pro nás, který tahala roky za nos, to asi náročný není, ne?" Zakřičel na ní a třískl do stolu, až se otřásla celá chatka a Sid se navíc strašně vyděsila.
"Navíc," pokračoval a ignoroval její lek: "já nejsem naštvanej. Sice křičím, ale nejsem naštvanej. Já jsem zklamanej."
Raul si sedl za stůl a založil ruce na prsou, čímž jí dával najevo, že to myslí vážně a opravdu to u něj má teď hodně pokažené.
"Jsem zklamanej, protože si mi nevěřila," dokončil verdikt Raul a Sid si hned na to nahlas povzdechla.
"Takhle to ale není, strejdo," řekla odmítavě: "já jsem jenom nechtěla, abys byl nucený lhát panu doktorovi. Skamarádili jste se, je to Adamův děda, tak co jsem měla dělat?"
"Výmluvy, Sid! Táta by se styděl!" Zvýšil na ní znovu hlas, nicméně těchto slov začal hned po jejich vyslovení trpce litovat.
"JO TAKHLE! NO TAK JAK MYSLÍŠ!" Sid začala ječet, protože všechen ten stres a mučení, kterému byla prakticky od únosu Kiraz vystavena, najednou vyšel na povrch.
"Víš co? Mysli si, co chceš. Tak mě třeba vyškrtni z rodokmenu. To jde týhle famílii bohužel nejlíp. Lhala jsem? ANO! Mrzí mě to? ANO! Ale víc už říct ani udělat nemůžu. Chceš si myslet, že se vymlouvám, že by se táta styděl? Tak fajn! Mysli si, co chceš. Ale už mi s těma výčitkama dejte všichni pokoj! Nemáte nikdo ani ponětí, čím jsem si prošla! Tak mě laskavě přestaňte soudit!"
Raul na ní zíral jak opařený, protože takovou reakci nečekal a nevzpamatoval se ani dlouhé vteřiny potom, co Sid vyletěla z chatky jak uragán a práskla přitom dveřmi takovou silou, že chatku málem zbourala. Raul osaměl a zíral do stěny jak blázen. Věděl, že to přehnal, ale byl sám tak naštvaný, šokovaný a zmatený, že se rozhodl řešit to, až se oba trochu uklidní a dokážou uvažovat s chladnou hlavou a racionálně.

V pondělí bylo u plazů strašně práce a Adam nevěděl kam dřív. Když se pak blížil oběd, práce bylo o trochu méně a tak se rozhodl zajít konečně za Albertem, který byl nejspíš jediný, komu z jejich společných blízkých, ještě nikdo neřekl, že Kiraz je ve skutečnosti jeho vlastní dcerou.
"No hurá," řekl Albert, když vstoupil k němu do kanceláře. Lubor zrovna odcházel na oběd, tak měli aspoň víc soukromí: "Konečně ses taky ukázal. Ty umíš teda vzbuzovat pozornost. Kolik si měl nepřijatých hovorů?"
"No minimálně od Tebe tak padesát, Ty hysterko. Úplná ženská," odpověděl Adam s předstíraným hněvem v hlase: "Teď vážně. Musím Ti něco říct."
Adam mluvil hodně dlouho a čím déle vyprávěl, tím víc byl Albert v šoku. Opřel se do křesla a bylo vidět, že mu to v hlavě šrotuje. A když mu pak jako třešeň na dortu Adam řekl, že to Kristýna celou dobu věděla, schoval si na chvíli oči do dlaně. Loktem se opřel o opěradlo kancelářské židle a snažil se to zpracovat.
"Věděl jsem, že Kris ještě ohledně Sid něco tají, ale tohle?" Albert se najednou napřímil a vypadal jakoby mu něco najednou došlo: "Ty vole! Ty máš starší dítě než já? A přitom ho máš sotva pár minut, no to je teda hustý!"
"I pro mě to byl šok, ale už jsem se s tím nějak smířil. Každopádně... Ta videa mě úplně odrovnala, přiznám se. Měla to těžký, Berte," vyprávěl Adam dál: "Fakt těžký. Navíc porod málem nepřežila, co jsem tak pochopil. Včera jsme mluvili skoro celé dopoledne a zdaleka jsme nezvládli probrat úplně všechno."
"No, hádám, že na to budete mít ještě spoustu času," řekl Albert a Adam mu chtěl dál něco říct, jenže bohužel v ZOO bylo opravdu strašně práce a vysílačka mu v dalším rozhovoru zabránila.
"Adame," ozvala se Sanem: "Měli bychom se podívat na ta vejce. Za posledních pár dní, cos byl pryč tu navíc stojí dost práce, hlavně záznamy musíme doplnit. Můžeš rychle do přípravny?"
"Už jdu, San," odpověděl Adam a vysílačku zase zavěsil do kapsy pracovních kalhot.
"Tak to vidíš, nemám čas s Tebou ani pořádně mluvit. Domluvíme se pak třeba na kafi a doprobereme to."
"Jo, taky mi toho tu dost visí. Dej pak vědět, jak pokračujete s projektem," řekl Albert
"Dám Ti určitě echo, neboj... "
Adam rychle odešel a když se za ním zavřely dveře, tak se Albert pousmál.
"Tak Kiraz Hrušková. Nebo Novotná? Dcera Aničky a Adama. Kombinace těch dvou? To bude ještě hodně zajímavý."