Vůně třešní

12. Odhalená máma

   Sid se snažila Adamovi celý den vyhýbat a docela se jí to dařilo. Kiraz předala po obědě Raulovi, který se naštěstí nabídl, že bude malou hlídat, když bude Sid v ZOO, což byla dobrá zpráva, Sid ale i trochu znervózňovala, protože to znamenalo, že bude holčička trávit spoustu času se svým vlastním pradědečkem, aniž by to oba dva tušili. Také měla strach, že si dá doktor Hruška dvě a dvě dohromady. Když se Sid odstěhovala, byl stále v dost zuboženém stavu a komunikoval prostřednictvím bloku, mysl měl ale relativně v pořádku, takže to vyloučené nebylo. Teď byl skoro úplně v pořádku. Musela to ale risknout.
   Raul navíc neměl tušení o pravé totožnosti dítěte, a to právě kvůli panu doktorovi. Z Adamova dědečka a jejího strýčka Raula se totiž stali dobří přátelé a Sid si nepřála, aby byl Raul nucený něco mu tajit nebo mu dokonce lhát do očí. Na její žádost se proto Sidonie naštěstí bratrovi o Kiraz nikdy nesvěřila a pouze mu řekla, že se Sid stará o malé dítě, které jí je jako vlastní. Právě proto také byla historka o kmotřence daleko smysluplnější než Sanemina dcera. Pravda ale byla, že se ta snůška lží začala rozšiřovat. Lidí, kteří v ní byli angažovaní, přibývalo a Sidin strach, že to všechno vyjde najevo také. 
   Nebylo ale cesty zpět. Bohužel Adam zajistil, aby se líheň přestěhovala do Dvora a tak neměla jinou možnost než zatloukat, zatloukat a zase zatloukat, protože říct mu o dceři rozhodně nemínila. Vlastně se spíš modlila, aby líheň na první dobrou dobře dopadla, povedla se i po druhé a ona pak se Sanem i Kiraz mohla znovu zmizet, tentokrát však na dobro. Čím dál tím víc se přikláněla k návratu do Istanbulu a neustále jí to vrtalo hlavou. To ale teď nebylo aktuální a tak si to nechávala na později. Byla ale skálopevně přesvědčená, že to tak nakonec dopadne. Nejdřív ale musela zajistit, aby nebylo tajemství odhaleno, protože pak by hrozilo, že by Adam začal bojovat o své dítě.
   Sid upřímně pevně věřila, že by se jí vzdal, nemohla na to ale spoléhat. Ono totiž bylo něco úplně jiného posílat holku na potrat, než mít pak dítě přímo před sebou. Navíc Kiraz byla právě ten typ dítěte, které si získalo lásku každého, a to i takového chladného muže bez špetku respektu jako byl dle jejího mínění Adam Hruška. A potom co je spolu viděla, jak se škádlí a vyplazují na sebe jazyk v infocentru, se Sid opravdu bála, že si Kiraz pomalu, ale jistě staví cestičku k jeho srdci přesně stejným způsobem, jak to kdysi dávno dělala ona sama.
   Právě z toho důvodu také souhlasila, že se bude malá zdržovat v ZOO jen v nejkrajnějších případech a že se Raul s Viky budou střídat o hlídání, zatímco Sid a Sanem budou v práci. Raulovi to nevadilo, Kiraz byla zvídavá a velice chytrá holčička na svůj věk a zajímala se o všechna zvířata, tedy i o ryby. Už teď ve svých čtyřech letech o nich věděla víc, než kdejaké malé dítě a to Raula strašně těšilo. Proto i usoudil, že nebude problém věkový rozdíl s ostatními dětmi v oddílu, až ji vezme s sebou na kroužek rybaření. Kiraz už si malovala, že mu bude dělat pomocnici a hrát si na velkou rybářku. Raul měl ale takový pocit, že tou už dávno je. Věděl totiž, že jí Sid v Istanbulu často brávala do přístavu, kde spolu chytaly ryby a pouštěly je zpátky do moře.
   První den v ZOO proběhl celkem klidně. Sid viděla spoustu starých přátel a kolegů, takže to bylo spíš takové uvolněnější. Hodně si s lidmi povídala o tom, co je nového nejen pracovně, ale i v jejich osobních životech. Jediný, u koho by Sid rozhovor oželela, byla Sylva Machyánová, která jako obvykle zelenala závistí a tak na ní útočila, jak je určitě ráda, že se může zase před ostatními chvástat, jaká je z ní velká, úspěšná a stále bohatá odbornice. Sid si z toho upřímně nic nedělala, ale uvědomila si, že tohle je jedna z věcí, které jí rozhodně nechyběly. Ostatní byli v pohodě, dokonce i Richard a jeho grupa potížistů, co si mysleli, že bohatí lidé nemají problémy, vypadali, že jí rádi vidí a jsou na ní upřímně zvědaví.
   Pokecala si i s holkama v infocentru, u oběda s Radkem, dokonce i potkala Sandru, Edovu bývalou přítelkyni a hezky si s ní popovídala. S Edem zůstali přátelé a občas jsou v kontaktu. Sid byla překvapená, jak oba dva tak rychle dospěli a už vůbec nechápala, proč se jí v jejich patnácti letech Sandra nelíbila. Byla to fajn holka, která měla velký potenciál stát se velkou cukrářkou a dokonce už si i vystavěla sen, že bude mít vlastní cukrárnu. Sid jí dokonce nabídla, že pokud by potřebovala do začátku finanční výpomoc, ráda se na tom bude podílet. Sandra to však chtěla dokázat sama a o to víc se Sid zamlouvala. Až se dokonce přistihla, že trochu lituje toho, že s Edem už nejsou spolu.
   S Adamem se naštěstí nepotkala, respektive vidělo ho z dálky a párkrát kolem něj prošla. Dokonce si občas všimla, že jí z dálky pozoruje, jak se baví s lidmi a vítá se s prostředím a zvířaty. Měla pocit, že jí možná očima kritizuje, že by měla radši pracovat, Sid měla ale všechno pod kontrolou a první den toho zatím nebylo tolik. Vejce hlídala Sanem, takže byl dostatečný prostor na to všechny pozdravit. Adam jí ale ve skutečnosti sledoval, protože se na ní zkrátka nemohl vynadívat a pořád vnitřně bojoval s přiznáním, že se mu po ní prostě stýská. 
   Den rychle utekl a Sid se Sanem měly konečně padla. Oblékly se do civilu a vydaly se ze ZOO za Raulem vyzvednout Kiraz. Po Adamovi už dlouho nebylo ani vidu ani slechu a Sid byla neskonale vděčná, že den už končí, protože z něho a jeho pohledů byla celý den pěkně nesvá. Byla si jistá, že pro dnešek už je to nejhorší za ní, jenže se mýlila.