Vůně třešní

35. Pletichy dvou pletichářů

   Filip zuřil jako už dlouhou ne. Roklová mu dala pořádnou sodu a vzhledem k tomu, že šlo již o několikátý incident, rozhodla se k radikálnímu kroku. Filip dostal konečně padáka. Měl ale ještě nějaký čas, který mu ředitelka dala, aby dodělal důležité focení. Následně ale v tichosti odejde.       Mohl jí to hodit na hlavu. Potřeboval ale ještě zůstat v zoo, aby se mohl pomstít Adamovi a Sid. Další den tedy všude hledal ty dva. Kde totiž budou oni, bude i ten jejich spratek a Filip byl definitivně rozhodnutý říct té malé všechno - totiž, že Adam je její otec, že jí maminka lhala a že vůbec nebyl v Amazonii. A také ho napadlo to trochu přikrášlit a říct jí, že jí prostě Adam nechtěl a proto žije jen s mámou. Musel to ale udělat hned, než jí ti dva vyblijou pravdu sami.
   Šel směrem k přípravně plazů a když dorazil, k jeho překvapení tam nikdo nebyl. Nikdo kromě Judith, která stála u inkubátoru se zamyšleným výrazem a opět provokativně, ač elegantně oblečená.
   "Ty seš tady," řekl překvapeně a zároveň naštvaně: "Paráda... Máme problémy."
"Kty my problémy nemáme?" Zeptala se sarkasticky a evidentně jí jeho vztek nechával chladnou a bez zájmu.
   "Vyhodili mě," odsekl Filip.
"No a co?" Řekla a otráveně si povzdechla.
"Já to tak nenechám," pokračoval a naštvaně chodil kolem stolu a terárka s želvami sem a tam: "Jak Adam, tak ta zbohatlická mrcha si to pořádně odskáčou."
"A co Ty dělat chceš?" Ptala se dál a ruce založila na prsou.
"Normálně řeknu tomu spratkovi pravdu..."
"To by špatný nápad být nemusel, ale..." Judith se zamyslela a zrak na chvíli upřela zpět na inkubátor: "chse to něco chytžejšího vymyslet."
   "Jako co? Tohle je přece perfektní," rozporoval to Filip, zatímco Judith nad ním po jeho opětovně naprosto hloupém výlevu zakoulela očima.
   "To je Tvůj prroblém, Filip, Ty nemyslíš, kdyš se pomstít chseš. Nikde pžese nestojí, še Ty budeš muset být odhalený. Ubliš jim tak, aby to hodně bolelo, ale Ty z obliga si byl. Co tžeba ten inkubátor. Hodně na tom té cholse sáleší. Dítě jednou odpustí, ale vajíška spátky nedostane. Problém s oběma žetiteli budou mít. Skrátka to je něso dlouhodobějšího a úšinějšího."
   "To máš pravdu," odvětil Filip po chvíli přemýšlení: "Navíc by to k ničemu nebylo u tak malýho dítěte. Nejspíš by mi to ani nespolkla."
   "Pžesně, tak se mi líbíš," odpověděla Judith a vítězoslavně se usmála: "Chse to hodně dobrý plán. Tak se pžestaň vstekat a poď na kafe. My probrat musíme detaily. A mošná domluvit se na vešer? Jako milenes mě sanedbáváš a to se mi ani trrochu nelíbí."
   Judith a Filip se na sebe spiklenecky usmáli a vydali se směrem z přípravny. Když ale odešli, z úkrytu za dveřmi vylezla černá postava, která všechno vyslechla a v hlavě se jí začaly rojit různé myšlenky. Že by toho byl schopný Filip, to nebylo žádné překvapení, ale že by se k tomu snížila i Judith? To už byl pro Adama opravdu hodně velký šok a najednou začal litovat, že se kdy tak vysmíval Sid za to, co si o ní myslela. Nakonec se ukázalo, že její intuice opět nezklamala a Judith byla skutečně pořádná mrcha.
   Pořád tomu nemohl uvěřit a stále o tom přemýšlel. Až příchod Sid se Sanem a Kiraz ho vytrhl z myšlenek.
   "Ahoj bručoune," přiskočila k němu Kiraz a k dalšímu překvapení všech ho políbila na tvář. Adam seděl u stolu, takže k tomu malá holčička měla příležitost. Všichni byli den co den překvapenější, jak ho čím dál tím víc přijímala a v Sid to vzbuzovalo naději, že možná pravdu o tátovi nakonec snese dobře. 
   "Co jsme Ti o tomhle oslovení říkaly, Kiraz," napomenula jí Sanem, zatímco Adam si vysazoval dceru na klín: "Nech to být, Sanem," řekl po chvíli: "Zvykl jsem si a docela mě to i baví, přiznám se."
   Sid se na ně na oba usmála a se Sanem si vyměnily rezignované pohledy. Přesunuly se k inkubátoru a začaly kontrolovat vajíčka, zatímco Kiraz se houpala tátovi na koleni a sledovala jak se zaujetím čte nějaké důležité věci na monitoru počítače. Netrvalo dlouho a maličká se začala nudit a tak z Adamova klínu slezla a vydala se ven.
   "Nechoď moc daleko, ano?" Zastavil jí ještě Adam: "A dohodu znáš."
"Ano, pane," zašvitořilo malé dítě a podívalo se na nové smart hodinky, které jí pro lepší dohledatelnost její lokality koupil: "Až bude velká ručička tady, tak se přijdu ukázat," Kiraz mu ukázala devítku, která měla značit tři čtvrtě, a to mělo být přesně za 15 minut. Adam jí pochvalně pohladil po vlasech a přikývl. Malá se usmála a z legrace zasalutovala, než vesele vyběhla ven.         Adam se nad tím musel pousmát. Jeho myšlenky se ale rychle vrátily k Judith a Filipovi a když se otočil a sledoval děvčata u inkubátoru, bylo mu jasné, že se Judith pokusí zničit jejich práci. Rozhodl se proto, že učiní krok k ochraně vajíček. Judith nebyla nijak vynalézavá a Adam si byl jistý, že bude chtít odpojit inkubátor a tak se rozhodl, že ideální by bylo prostě zapnout záložní zdroj.
   Přešel k děvčatům a i když na sobě cítil jejich zvědavé a zmatené pohledy, začal realizovat svůj plán.
   "Ehm, Adame?" Začala Sanem, aby upoutala jeho pozornost: "Co to děláš, prosím Tě?"
Adam na ni nijak nereagoval a i když byl k oběma zády, bylo mu jasné, že si opět vyměňují tázavé pohledy a snaží se přijít na to, co to Adam dělá a proč. Až po chvíli, kdy Sid přistoupila blíž a podívala se lépe, aby zjistila, o co jde, jim to došlo. Přesto ale nechápaly důvod.
   "Záložní zdroj? Myslíš, že je to nutný?" Zeptala se ho se zvednutým obočím a jakmile se k ní otočil čelem,  upřela oči do těch jeho. I Sanem ho zvědavě pozorovala a čekala, s čím přijde.
   "Bohužel si to nejen myslím, ale jsem o tom přesvědčený. Filip neřekl poslední slovo."
Sid se na chvíli otočila k Sanem a když se pak obrátila zpět k Adamovi, obě kroutily hlavou a nebyly daleko od smíchu. Adamovi bylo jasné, že o tom pochybují, protože Filip by se neodvážil a taky mu to hned vzápětí potvrdily.
   "Na to je moc velký slaboch, Adame," řekla Sanem a bylo jasné, že je o svých slovech přesvědčená.
   "No," odpověděl Adam: "ještě včera bych řekl totéž."
"Co se změnilo? Kromě toho, že ho Roklová konečně vyhodila, co jsem tak zaslechla v infocentru," zeptala se Sid a stále nadzvedávala obočí, aby podtrhla svou zvědavost.
   "Ne, vážně, Adame," navázala na ní hned Sanem: "Na to je moc zbabělý."
"Ne, pokud má silného soupeře za zadkem," vysvětlil jim hned Adam a sledoval jejich šokované výrazy, které se objevily prakticky ve vteřině: "A obávám se, že se Ti opět budu muset pořádně omluvit, Sid, protože si měla od začátku pravdu. Dneska jsem si vyslechl rozhovor Filipa a Judith. Filip chtěl vyzradit Kiraz pravdu o nás, Judith však přišla s plánem ublížit spíš vajíčkům. Navíc jsou evidentně dlouhodobější milenci. Fakt nechutný. Nemůžu uvěřit, že jsem jí tak slepě věřil."
   "No, Adame," začala Sid: "docela si mě šokoval, ale aspoň pro příště víš, že já neobviňuju jen tak pro nic za nic. Od začátku jsem Ti říkala, že je na ní něco špatně. Už tehdy před lety."
"Ano, já vím," odvětil Adam provinile a pohladil jí po paži: "Je mi to strašně líto."
"No a Ty si myslíš, že ten inkubátor bude chtít odpojit?" Zeptala se Sanem a vytrhla je ze společného očního kontaktu.
   "Ano," přitakal Adam: "co jiného taky by zvládla? Mám tu nový kamerový systém. Judith o něm neví. Řekneme Aleně, aby mi pomohla pravidelně kontrolovat záznamy a jakmile Judith přijde, aby uskutečnila plán, budu jí mít v pasti. Díky záložnímu zdroji budou vajíčka v pořádku, ale proti ní bude důkaz, že se pokusila sabotovat naší práci. Tím jí pak určitě vyhodí i z projektu a my se jí konečně zbavíme."
   "Páni," vydechla Sid: "Já snad sním."
"No...," ušklíbla se Sanem: "já vás nechám a zajdu si na kafe."
   Přešla kolem nich a provokativně na ně mrkla, což oba trochu uvedlo do rozpaků. Věděli ale, že dřív nebo později už konečně musí být sami a udělat další krok. 
   Adam se na Aničku usmál, vzal její tváře do dlaní a když byly jeho rty jen milimetr od jejích, vyrušil je dětský hlas a tak se od sebe rychle odtrhli než malá vběhla do přípravny.
    "Mami, mě píchla vosa!"