Vůně třešní

24. Pátrání v ZOO

   Raul zůstal stát jak opařený, když kluci přiběhli a strašně se vyděsil, když zjistil, že Kiraz není k nalezení.
"Jak jako, že zmizela?" Vysoukal ze sebe: "Kde ste ji viděli naposledy?"
"U pavilonu nosorožců," odpověděl jeden z chlapců stále zadýchaně: "Byla to jen chvilka. Odpovídali jsme na otázku a pak jsme se otočili a Cvrčka najednou nikde nebylo. Hledali jsme všude, ale když se neozývala a nikde nebyla, tak jsme radši utíkali hned za Tebou."
   "Dobře jste udělali, sežeňte ostatní kluky, musíme zrušit hru, já půjdu na ředitelství a oznámím to její mamince," zavelel Sumec: "Naštěstí pracuje přímo v ZOO. Tak běžte, nečekejte na nic."
   Kluci se rozeběhli podívat se po ostatních klucích a Raul se rozeběhl do infocentra nahlásit ztracené dítě. Když doběhl, u Hrabalové byla strašná fronta na informace. Nemohl ale čekat a i přes protesty návštěvníků včetně veledůležitých tatínků je předběhl.
   "Promiňte, ale ztracené dítě v ZOO má největší prioritu!" Řekl k nim naštvaně, otočil se k Hrabalové a hloupé poznámky typu 'Je to Vaše dítě, neměl ste ho ztrácet' ignoroval.
"Ztratila se Kiraz Novotná, nahlaste to, prosím, ochrance a ostatním zaměstnancům. A také Roklové, já to půjdu říct její matce do pavilonu plazů."
   "Matce? To dítě má něco s naší Aničkou?" Zeptala se šokovaně a Raul pochopil, že se nejspíš informace o adoptivní dceři jeho neteře ještě neroznesla dostatečně.
"Ano, Kiraz je její kmotřenka, ale ta malá... Prostě je její dcera," vysvětlil Raul: "Sakra, to je jedno. Proč tu ztrácím čas vysvětlování?! Sid, nebo Anča, jak jí říkáte, je moje neteř, já jsem její dceru hlídal, ale při bojovce zmizela. Můžete udělat, o jsem žádal? Můžu se na Vás spolehnout?"
"Ano," vyhrkla hned Hrabalová a už už brala telefon do ruky: "Hned to zařídím."
   Raul se pak bez dalších zbytečných slov otočil na podpatku a znovu vyrazil ven, aby rychle informoval Sid. Ta zatím v klidu a bezstarostně pracovala v přípravně a vůbec netušila, co se na ní valí. 
   Adam musel nakonec pryč, protože Franta Kolman potřeboval s něčím rychle pomoci a tak zatím připravovala krmení pro zvířata. Až se vrátí, měli jít na čištění terárií. Když ale spatřila Raula ve dveřích věděla, že je zle.

   Všude byla strašná tma, byla jí zima a cítila odřená kolena. Vypadalo to všude kolem jako nějaká špinavá jeskyně, kterou znala z pohádek. Venku byl sice letní den, ale tady byla zima. Měla jen pruhované tričko s krátkým rukávem, které připomnělo námořnictví, tmavě modré šortky a dětské balerínky. Vedle ní ležela malá černá taštička, kterou nosila šikmo přes hlavu zavěšenou na rameni. Kiraz se většinou nebála, ale tentokrát měla strašný strach a přála si, aby si pro ni maminka přišla. 
   Myslela si, že jí nikdo nevidí a že když zjistí, kdo ten zlý chovatel je, půjde hned za Bručounem a všechno mu poví. Když chovatele spatřila na rohu, zatímco kluci zkoumali další úkol v bojovce, tak moc nepřemýšlela a šla za ním.
   Zase telefonoval a tentokrát to bylo o dost jasnější než před několika dny, kdy ho slyšela poprvé. Ten cizí pán ale nakonec nezahnul do pavilonu nosorožců, kam si myslela, ale šel dál. Sledovala ho až na cestu, kde nebyl žádný další člověk a až pozdě zjistila, že o ní celou dobu věděl a schválně jí nalákal od lidí.
   "Slyšela si nejspíš něco, co si neměla," řekl jí zlověstně, až se ho Kiraz opravdu hodně lekla. Nestihla mu ale už utéct, a i když dokázala být hodně hbitá a rychlá, na rozdíl od něj to byla malá holčička bez jakékoli síly v pažích a měla proti němu i krátké nožičky.
   "Tohle byla chyba a já se Tě teď bohužel musim zbavit, holčičko..." 
Zlý chovatel vzal Kiraz na rameno jako malý pytel brambor a vyrazil s ní směrem k zapomenutým šachtám zoologické zahrady, kam nikdo nechodil a kde to mohlo krásně sloužit jako úkryt pro unesené dítě. Kiraz křičela a mlátila ho malými pěstičkami do lopatek a zad, ale nebylo jí to nic platné. Byli na opravdu opuštěné části ZOO a Michal Čermák nejspíš věděl, proč jí vylákal právě sem. Tady jí totiž nikdo slyšet nemohl, ani na cestě ani uvnitř šachty.
   Hodil s ní do temné díry, až se jí odřela kolínka a holčička začala plakat.
"Neřvi," řekl jí zlý chovatel: "Můžeš si za to sama. Neměla si strkat ten drzej nosánek, kam si neměla. Myslíš, že mě je to příjemný. Jsi ještě moc malá a já na to nemám úplně žaludek. Zbavit se Tě ale musim, jinak by si zpívala! Nedá se svítit! Tady si můžeš křičet, jak chceš, ale rodiče ani nikdo jinej nepřídou!"
   Chovatel se zvedl a v šachtě jí uvěznil tak, aby neutekla. Aspoň, že svázaná nebyla. Měla ale strašný strach. Objala si ručičkama hubené dětské paže a začala hrozně plakat a doufat, že zlý pán nemá pravdu a maminka jí přijde vysvobodit.