Vůně třešní

17. Nebezpečný fotograf

   Sid a Albert se rozhodli, že si půjdou dát kávu někam k venkovním stánkům. Na kávu do infocentra chodila pořád a říkala si, že by radši byla někde na slunci a Albert rád souhlasil. Když odešli ze zázemí, oba se smáli tomu, jak naštvaně Filip vypadal, když ho tam nechali. Vypadali spokojeně, což však překvapilo Adama, kterého i s Judith míjeli na cestě. Sid zmrzl úsměv na tváři a na oba se ošklivě zamračila. I Adam vypadal nemile překvapen, když viděl, že se s Albertem tak směje. Jeho kamarád si nelibosti v jeho tváři všiml, ale raději nezastavoval a jen ho pozdravil.
   "Čau Adame," řekl krátce a když mu Adam odpověděl podobným způsobem, šli dál. Sid jen kývla na pozdrav, ale neřekla nic.
   Adama to ale donutilo se zastavit a otočit se, aby na chvíli sledoval záda vzdalujícího se Alberta a Sid. Měl pocit jakoby se vrátil v čase. Sice věděl, že Albert je beznadějně zamilovaný do své ženy, přesto ho to neuchránilo před mírným bodnutím žárlivosti. Nakonec se nevrle rozloučil s Judith a šel k sobě do přípravny, kde k svému nemilému překvapení potkal Filipa.
   "Co tu sakra děláš?" Zeptal se ho nepřátelsky a sledoval, jak Filip projíždí svůj fotoaparát.
"Vidíš, ne? Pracuju," odsekl mu stejným tónem a ani se neobtěžoval zvednout k němu oči: "Náš PR diktátor mi uložil práci. Fotím ten Annin rádoby zázrak." 
Filip to řekl s velice pohrdavým tónem a Adam měl opět chuť mu zlomit nos. Nelíbilo se mu, jakým hanebným způsobem se vyjadřoval v souvislosti se Sid. Rozhodl se to ale přejít a nešpinit si zbytečně ruce. 
    "Neměl si to už mít náhodou odevzdané?" Zeptal se ho ironicky: "Albert včera říkal, že od Tebe má snímky dostat dnes ráno, ne?"
"Člověče, vždycky jsem přemýšlel, jak se to stalo, že s ním najednou tak pečeš?" Odpověděl mu otázkou a konečně k němu zvedl oči: "Byl to chlap, co Tě málem předběhl a vzal si dědičku sklářského impéria a to nemluvím o pokusech pošpinit Tvé jméno, rozdělit Tě s ní na žádost Sidonie a to, jak jí šikanoval, když tu řediteloval, to snad ani taky nestojí za zmínku. Jo moment, já zapomněl. To jsem vlastně dělal Tvojí práci, když jsem jí chránil a pomáhal. Vůbec jsem Tě tenkrát zastoupil v mnoha věcech."
    "Drž hubu, než Ti jí rozmlátim!" Sykl na něj vztekle a byl připravený na něj nastoupit. Donutil tím ale hlavně Filipa k tomu, aby se zatvářil jako vítěz, protože přesně to chtěl. Vyprovokovat ho.
"Fakt si myslíš, že mezi mnou a Annou nic nebylo? Žili jsme spolu v jednom bytě, Adame. Sami dva. Častokrát i s flaškou něčeho tvrdšího k tomu..." 
   "Ty... Ty jeden zmetku!" Adam už už k němu šel, aby mu srovnal fasádu. Najednou ho ale cizí ruka zastavila a zabránila mu od fyzického násilí a tím pádem pořádného průšvihu.
"Adame, nech ho!" Řekla Alena přísně: "Ten hajzl Ti za to nestojí. Navíc všichni moc dobře vědí, že to není pravda. Jen se Tě snaží vyprovokovat, nic víc."
   "No, přínosné to ale bylo, ne?" Poškleboval se Filip: "Aspoň vidím, že jí pořád miluješ. Jinak by Tě to tak nesralo, nemám pravdu? Možná bych se mohl pokusit si s ní zase potykat, abych Tě ještě víc nakrknul..."
"Ty, šáhni na ní a zabiju Tě! Myslím to vážně!" Alena stála před Adamem a rukama mu tlačila na hruď, aby mu bránila v tom se úplně zbytečně porvat.
"Taky jsem slyšel, že má děcko. S těmi já to umím na rozdíl od Tebe!" Pokračoval Filip v provokaci.
   Alena cítila, že se blíží hodně velký průšvih, protože Adam už byl absolutně bez kontroly. Otočila se na Filipa a vrazila mu zatím jen lehký políček.
   "Příště Ti ten ksicht vybarvim různýma barvama všech ročních období. Teď se seber a vypadni!" 
Filip pokrčil rameny: "Stejně jsem skončil," řekl a zatřepal fotoaparátem, který měl v ruce. Alena se postavila k Adamovi, aby udělala mezi oběma muži hradbu. Filip je obešel a doslova se Adamovi poškleboval. A ještě než stihl zmizet, zastavil ho ještě Alenin hlas.
   "Ještě maličkost. Varování platí i z mý strany. Vyhýbej se jí obloukem, jinak budeš litovat dne, kdy si překročil práh týhle ZOO," utrousila výhružně a než se stačila nadát, Filip byl pryč. Měla trochu pocit, že se jí možná bojí víc než Adama a to jí vysloveně těšilo.
   Otočila se k Adamovi a rozpřáhla paže, kterými pak plácla o své boky: "Takhle se nechat vyprovokovat. Zbláznil ses?"
   "Jednou ho zabiju!" Řekl na vysvětlenou a brunátněl vzteky.

   Sid se na chvíli odmlčela a mlčela, dokud nedorazila k venkovnímu stánku u želv obrovských.
"Nějak si ztichla," řekl Albert, když jí podával latté: "doufám, že piješ pořád stejnou kávu."
"Ano. Tedy piju i černou, ale latté je v pohodě," přikývla Sid a vzala si od něj kelímek. Posadili se na lavičku a Sid se na chvíli zadívala do obsahu svého nápoje: "Jen jsem se zamyslela, promiň."
"Nad Adamem?" Zeptal se jí a když spatřil její zmatené oči, které se na něj upřely, vysvětlil to: "No, všiml jsem si, jak se díval, když nás spolu viděl. Asi se mu vybavily vzpomínky na doby, kdy jsme nebyli takoví kamarádi."
   Albert se vlastnímu prohlášení zasmál a Sid ho se smíchem doprovodila.
"Bože, je to tak dávno," řekla Sid: "a přesto, jako by to bylo včera, viď?"
"To ano, dost se za to stydim," přikývl Albert a na chvíli studem zavrtal oči do země: "Nedivím se, že mi nedůvěřuješ."
"Tak to není," řekla mu a položila mu ruku kolem zápěstního kloubu: "Po dnešku už ne."
"Tak to jsem rád, že jsem si konečně vysloužil Tvou důvěru," zasmál se Albert s úlevou.
   Sid se na chvíli taky zasmála a na pár momentů se oba odmlčeli a sledovali dvě želvy obrovské ve venkovních výbězích, jak si to svým pomalým tempem štrádují přes velký travnatý prostor.
"Mrzí mě, že jsem Ti tu důvěru nedala dřív," řekla po chvíli: "Kristýna měla pravdu. A dneska... Jsi mě fakt zachránil. Začala jsem se už trochu bát. Dokonce," Sid se na chvíli odmlčela, než vyslovila to zoufalé přiznání: "... Dokonce jsem si začala přát, aby se objevil Adam."
   "Zklamal jsem očekávání?" Zeptal se pobaveně, Sid ale vypadala celkem vážně.
"Ne," odpověděla: "právě naopak. Nechci mu být už nikdy nic dlužná a to Ti říkám i přesto, že vím, že jste teď něco jako kamarádi. Každopádně jsem se už fakt bála. Filip mě překvapil, vůbec jsem to nečekala."
   "Ale nevypadala si tak. Přišlo mi, že si celkem silně vzdorovala," řekl Albert s mírnými pochybnosti v hlase.
   "Já vždycky silně vzdoruju, zapomněls?" Konstatovala se smíchem: "Ale..."
Sid se na chvíli zamyslela a nakonec pokračovala s větší vážností: "Pravda je, že jsem se dost změnila od doby, kdy jsem odjela ze země. I Sanem to říká. Že jsem se prý naučila skrývat, když jsem nesvá, abych před ostatními nevypadala slabá a snadno manipulovatelná. Asi na tom něco bude."
   "To bych řekl," souhlasil Albert a chvíli si jí zvědavě prohlížel.
"Co se děje? Proč na mě tak koukáš?" Zeptala se nejistě.
"No,..." řekl Albert: "přemýšlím, jak Ti to říct. Víš, byl bych rád, aby sis dala na Filipa pozor. Je nebezpečný. Víc než byl kdysi. Už ho neznáš. Tenkrát byl jen floutek, co Tě balil a snažil se Tě Adamovi přebrat, zatímco před ním si hrál na velkýho kámoše, co mu rozumí a radí s jeho vizemi. Ale teď je to manipulátor," Albert vypadal hodně vážně a Sid musela uznat, že jí děsilo, co jí říkal: "Tedy, on byl manipulátor vždycky, ale teď je podstatně horší, protože odložil veškeré zábrany. Je to intrikán a může Ti ještě hodně uškodit. A Adamovi taky."
   "Alberte, já respektuju Tvoje přátelství s Adamem, ale..."
"Podívej se, já chápu, že Adam aktuálně není nejoblíbenější osobou v Tvém okolí a taky dokážu pochopit, proč ho prostě nemusíš, ale v souvislosti s Filipem byste měli spíš spolupracovat. Věř mi, vím o čem mluvím. Mě i Kristýně málem zničil svatbu."
   "Jak to?" Podivila se Sid a šokovaně na něj zírala.
"Nebudu zacházet do detailů, ale zkrátka chtěl Týnu sbalit a ona se nenechala. A tak se jí chtěl trochu pomstít. Já se nechal zaslepit žárlivostí a uvěřil jsem, že s ním fakt něco měla. Málem jsme zrušili svatbu, protože když mi došlo, jak to bylo ve skutečnosti, za což vděčím vlastně Adamovi, tak mi Kris nechtěla tu podezíravost a obviňování odpustit. Chvíli jí trvalo, než mě k sobě zase pustila."
   Sid tomu nemohla uvěřit. Kristýna se jí o tom nikdy nezmínila. Možná jí nechtěla rozrušovat nebo jí připomínat minulost a začínat o Filipovi. Jisté bylo, že se jí na to musí zeptat.
   "Proč mi to Kris neřekla?" Zeptala se nahlas sama k sobě: "To nechápu."
"Nejspíš Tě nechtěla trápit, Ani. Začala si žít nový život a pravda byla, že Týna sama o tom pak už moc mluvit nechtěla," řekl Albert: "Vlastně jsme o tom pak už nikdy nemluvili a vážili si toho, že jsme spolu a šťastní. Já můžu vůbec mluvit o štěstí, že jsem neskončil jak mladej Rokl."
   "To bych neřekla," nesouhlasila Sid: "Marek měl štěstí, že se naopak Filipovi podařilo Tes dostat do postele. Nakonec se ukázala, že to není tak fajn holka jako její dvě sestry a že je spíš po Janečkovi. Tím, že se s Filipem vyspala, ukázala svůj charakter. Představ si, že by to nikdy neprasklo a Marek si jí třeba vzal a měl s ní děti? To by bylo hrozný."
"Jo," souhlasil Albert: "To máš asi pravdu. Každopádně tak jako tak. Slib mi, Aničko, že si dáš pozor. A když bude třeba poprosit Adama, udělej to! Rozumíš? Hrdost stranou."
   "No dobře," rezignovala nakonec Sid: "Slibuju."