Vůně třešní

9. Turecká přitažlivost

   Sanem Yildizová byla nejen úspěšná herpetoložka, nejlepší přítelkyně a skoro sestra Sid Novotné, ale také velmi laskavá, inteligentní a také osamělá žena. Na muže neměla moc štěstí a většinou jí zůstávaly oči pro pláč.
   Proto se také tolik upnula na Sid a její malou dceru, kterou milovala jako vlastní. Nevěřila už, že by potkala muže, který by jí opravdu udělal šťastnou a nezlomil jí srdce jako ti před ním. Svou osamělost dobře skrývala a její střelená povaha tomu dost pomáhala.
   Když se se Sid vrátila z grilovačky od Křížových, rozhodla se, že se ještě podívá po městě. Sid byla unavená a musela také zůstat u malé a tak nechala Sanem jít samotnou. Procházela se a obdivovala nové město, kde byla poprvé v životě a netrvalo dlouho a dostala se až k ZOO, kam měly se Sid další den nastoupit.
   Zvenčí vypadala zahrada překrásně a Sanem už se nemohla dočkat, až se podívá i dovnitř. Rozhodla se vrátit se domů, když jí zaujal bar kousek od vchodu a tak si řekla, že jednu skleničku před spaním si dopřeje.
   Marek Rokl stál za barem a připravoval další rundy. Tentokrát měli celkem klidnou šichtu, nicméně tam byla skupina mladých lidí, kteří to začali slušně rozjíždět. Začínal jich mít trochu dost. U mikrofonu zpívala dívka v masce a kabaretních šatech, která byla před pár lety najatá, aby se s Lady X střídala, protože Viky se musela věnovat domácnosti, synovi a svému drahému muži Petrovi.
   Ze začátku byly náznaky, že by se vzdala zpívání úplně, nakonec se ale rozhodla částečně zpívat dál, protože by se jí potom stýskalo. Petr se do ní navíc právě tam zamiloval a sám by nechtěl, aby se toho úplně vzdávala, pokud jí to baví. Dnes večer však zpívala Soňa.
   Marek byl už pár let sám. Jeho bratr Vojta byl ve šťastném vztahu s Izy Janečkovou, sestrou Viky a čekali prvního potomka a Tes, dvojče Izy, která kdysi Markovi pořádně zamotala hlavu, dávno opustila Dvůr Králové, a to potom, co ho podvedla s jiným mužem, který zamíchal kartami v životech hodně lidí z jeho okolí, a to ne zrovna příjemným způsobem.
   Stejně jako Sanem Yildizová, ani on nevěřil, že by ještě potkal štěstí. Nejdřív ho zradila Mína, pak Tes a to ani nemluvíme o tom, že byl stále beznadějně zamilovaný do své nejlepší kamarádky Viky. Naléval zrovna drink a pokládal ho na tác, když k baru zasedla dívka nevídané krásy. Marek k ní zpočátku nezvedl oči, ale už její hlas ho zaujal.
   "Naleje tady někdo něco pořádného, co má grády, holce z ciziny?" Marek k ní zvedl oči s pobaveným úšklebkem a pak najednou pocítil něco, co ho překvapilo. Odmítal sice obdivovat jakoukoli ženskou krásu než tu Vikyinu a už vůbec se neopovážil uvažovat o vztahu s jinou, zvlášť po tom, co mu provedla Tes.
   U této dívky se ale opravdu pozastavil. Měla světle hnědé vlasy s lokny, které jí splývaly po ramena, krásné čokoládové oči a opálenou pleť bez jediné vady. Měla zajímavé černé šaty bez ramínek dlouhé do půlky stehen a s lučním kvítím, džínovou bundu světle modré barvy, červenou cestovní kabelku přehozenou přes rameno a čistě bílé kecky s růžovými růžičkami po stranách. Byla prostě dokonalá.
   "Jistě," řekl nakonec zcela ochromeně: "dejte mi vteřinku."
Sanem přikývla a oči sklopila k nápojovému lístku, zatímco Marek obešel bar a šel dát novou objednávku k hlučné skupině mladých studentů. Když se vrátil, Sanem se stále věnovala lístku a on jen nervózně vytáhl tužku s bločkem na objednávky.
   "Budete i jíst?" Zeptal se nejistě a donutil ji se na něj znovu podívat. Marek nad těma očima ztrácel rovnováhu. Snažil se ale ten pocit zahnat, protože už léta nechtěl o jakýchkoli ženách nic slyšet. Tahle ho ale vyloženě uchvátila.
   "Ne, díky," odpověděla s úsměvem: "dnes už nechci jídlo ani vidět. Ale nějaký dobrý drink by před spaním bodl."
"Co byste ráda?" Zeptal se jí Marek a čekal na její objednávku. Sanem ale moc české bary neznala. Neměla se Sid moc čas na nějaké večerní návštěvy podniků, co přiletěly z Turecka a tak se rozhodla nechat si poradit.
   "Víte, nejsem zrovna zdejší. A vlastně nejsem ani tak úplně z Čech, jak už jsem trochu naznačila. Vyrostla jsem v zahraničí, takže vaše drinky moc neznám. Nejsem na nic alergická a nemám nic, co vyloženě nejím, tak mě zkuste překvapit," zasmála se vřele a Marek přikývl: "Dobrá, pokusím se Vás nezklamat."
   Připravil jí drink a položil ho před ní. Sanem si k nápoji přičichla a očima prozkoumala jeho barvu. Vypadala fascinovaně, jako malé dítě, které dostalo hračku, kterou v životě nevidělo. Pak vzala mezi prsty brčko a usrkla si. Slastně přivřela oči a usmála se.
   "Perfektní, jste šikovný," řekla mu a Marek jí také obdaroval úsměvem, což s dost pobaveným a i trochu překvapeným výrazem sledoval jeho bratr Vojta zpoza dveří kuchyně. Sám se snažil Markovi pár dívek dohodit, ale vždycky ztroskotal na tom, že žádnou prostě nechce, aby se znovu nespálil. Když ale nyní sledoval bratra, pojal podezření, že tahle by dokázala prolomit ledy.
   "Je to moje práce, slečno," odpověděl trochu chladněji, což Sanem vycítila.
"To jistě. V tom případě jí děláte dobře," odpověděla mu. Marek si uvědomoval, že jí asi trochu odradil a tak se pokusil znovu navázat rozhovor.
   "Odkud jste k nám přijela?"
"Z Istanbulu. Máma tam studovala a poznala mého otce - což byl pravý nefalšovaný Turek. Narodila jsem se v Turecku, studovala v Turecku, ale vychovávána jsem byla v obou jazycích, kulturách i zvycích. Jako malá jsme jezdívali do Čech za maminčinými příbuznými, ale vždy jsme žili převážně v otcově vlasti. Až teď jsem se sem přestěhovala za prací."
   "To jste musela mít zajímavé dětství. A co děláte, jestli se můžu zeptat?"
"No, vlastně...," Sanem se zarazila v půlce věty, protože hlučná skupina mladých kluků na sebe začala pokřikovat a schylovalo se k rvačce. Marek jí musel opustit, aby skupinu uklidnil.
   Sanem sledovala scénu před sebou a celkem se bavila. Na podobné výlevy nebyla zvyklá, protože v Turecku se tak muži nechovali. Dívala se se zájmem, jak Marek krotí opilce a samotnou jí překvapilo, jak se jí jeho způsob řešení problému líbil.
   Chvíli to obdivovala, když jí ale vyrušil telefon. Volala Sid a zdálo se, že to bylo naléhavé. Vytáhla proto bankovku, aby neodcházela bez placení a mávla na Vojtu, aby věděl, že platí. Pak rychle odešla a nepočkala na vrácení.
   "Slečno, to je ale moc," křičel za ní Vojta, Sanem byla ale rychlá, zmizela ve dveřích rychlostí blesku a po pravdě by přes hluk v baru ani neměla šanci Vojtu slyšet.

   Sid byla šíleně nervózní. Když uložila Kiraz, přečetla ji pohádku a uspala ji, otevřela si lahev vína a nalila si skleničku. Sanem se šla projít a když dlouho nešla, zavolala jí, jestli by se nemohla vrátit domů, protože je strašně vystrašená ze zítřejšího nástupu do Safari parku.
   Přecházela po kuchyni se skleničkou v ruce. Stihla si dát sprchu, umýt a vyfénovat si vlasy a obléknout se do hedvábného kalhotového pyžama s krátkými rukávy starorůžové barvy. Na lemu rukávů a nohavic mělo pyžamo bílé krajky a přes židli k němu měla Sid župan stejné barvy a materiálu.
   Sanem byla již na cestě k ní a ona byla čím dál tím nervóznější. Jak se asi má chovat k Adamovi? Byla na něj tak naštvaná, že tušila, že se úplně neubrání uštěpačnosti. Musela ale zachovat profesionalitu. Navíc zítra nemohla Kiraz zůstat s Viky, protože jeli s Péťou do Prahy za kamarádkou. Petr měl před sebou několika denní pracovní cestu do Bruselu kvůli jednomu důležitému mezinárodnímu případu, dvojčata večer odjela na letní tábor a Viky se nechtělo zůstávat s dítětem sama doma.
   Kiraz tedy musela s nimi do ZOO a to ještě Sid ani nestihla přemýšlet, jak o tom říct Roklové jako ředitelce ZOO. Nemohla přece brát dítě na pracoviště a neoznámit jí to. Byla jediná varianta: musela si už teď vymyslet nějakou historku v souvislosti s Kiraz, protože rozhodně nemínila riskovat, že by její tajemství prasklo tím, že začne věřit lidem kolem sebe a povídat jim o tom, kdo Kiraz ve skutečnosti je.
   Ano, Roklová uměla skrývat tajemství. Však jí nikdy neprozradila, když šlo o její původ bohaté sklářské rodiny. Přesto ale měla s lhaním problém, a kdyby se jí někdo na rovinu zeptal, nedokázala by pro ni lhát a Sid by to po ní ani nikdy nedokázala chtít.
   A tak se rozhodla lhát i Roklové. Sidiny myšlenky běžely na plné obrátky a ona pořád zvažovala, jaký příběh bude nejreálnější. Mohly by například předstírat, že je Kiraz Sanemina, ale hrozilo, že se holčička před špatnými lidmi prořekne a osloví ji 'mami'. Nejlepší by bylo použít Sanemin nápad, a to sice, že by Sid mohla být její kmotrou nebo adoptivní matkou. V tom případě by ani nikomu nebylo divné, že jí říká 'mami', když je ještě tak malá.
   Sid o tom pořád přemýšlela a zrovna si dolévala ještě trochu vína, když do domu vstoupila Sanem.
   "Tak jsem tady," křikla z chodby a když se objevila v prostorném prosvětleném obýváku, kam se Sid přemístila z kuchyně, sklapl jí úsměv: "My pijeme?"
   "Zcela výjimečně a jen trošku, musím mít čistou hlavu," odpověděla jí kamarádka a nalila skleničku i pro ni. Sanem pokrčila rameny, sundala tenisky a uvelebila se se skleničkou v ruce do měkkého křesla.
   "Takže?" Začala Sanem, když si usrkla trochu velice lahodného bílého vína: "Jaký je verdikt? Teta Sid, kmotra Sid nebo adoptivní matka?"
"Kiraz bude moje kmotřenka," řekla Sid: "její matka zemřela, když byla hodně malá a Kiraz si jí nepamatuje, proto jsem pro ni skutečnou matkou. ZOO, ať si klidně povídá o tom, že je moje skutečná dcera. Nechci, aby nastala situace, že jí ta pomstychtivá Sylva řekne, že nejsem její máma. Ti nejbližší jako holky, Roklová a hlavně Adam musí věřit, že je Kiraz moje kmotřenka a pravdu ještě nezná nebo něco takového. Já nevím," Sid si zoufale schovala do dlaní oči: "Dává to smysl?"
   "Já myslím, že dává," odpověděla jí Sanem: "tohle bude fungovat, neboj."