Vůně třešní

8. Soudcovský slib

   Sid, Sanem a Kiraz se přestěhovaly do domu vedle Křížových. Stihly si zabalit celkem rychle, takže zvládly přijet ještě o víkendu. Petr v neděli griloval, tak se všichni setkali na jejich zahradě. Kiraz si hrála s Péťou na houpačkách a pískovišti, které Křížovi malému zřídili, z dvojčat byly dvanáctileté děti, co pomalu šly do mírnější puberty a oba se bavili mezi sebou a dospělí stáli u grilu a smáli se při hovoru.
   Viky se o něčem vesele bavila se Sanem a připravovala s ní saláty a různé přílohy k masu a Sid pomáhala Petrovi u grilu. Dobře to s ním uměla, protože v době jejích let bohatého děcka často pomáhala tátovi.
   "Víš, Petře," řekla Sid: "nevím, jestli Ti to Viky říkala, ale opravdu je pro mě hodně důležité, aby se utajilo, že Kiraz... Víš, co chci říct?"
"Vím," přikývl Petr: "a abych pravdu řekl, tak s tím nesouhlasím, Sid. Chápej mě, jsem soudce, ale také muž a otec. Nevím, jestli bych byl nadšený, kdyby mi Viky Péťu zatajila a já ho poznal až jako velké dítě, co má rozum a nezná mě."
   "To je něco jiného," řekla Sid výmluvně: "Adam si to nezaslouží vědět."
"To přece není pravda a myslím, že to moc dobře víš," nesouhlasil Petr: "možná Ti ublížil. Možná řekl něco, co neměl. Možná fakt měl něco s tou Němkou a možná jen nesmyslně žárlil na toho blbce ze ZOO, ale každý muž má právo vědět, že je táta, Sid. Bojím se, abys toho nelitovala."
   "Petře, já Tě na jednu stranu chápu, ale na druhou...," Sid se na chvíli odmlčela a pohled upřela na talíř, kam jí Petr zrovna podával první plátek masa: "Kdyby to mělo být na něm, tak se Kiraz nikdy nenarodila."
   Petr se na ni na chvíli podíval, než se znovu vrátil ke grilu: "A co, že Ti to vlastně přesně řekl?"
"Řekl, cituji: 'Kdyby se ukázalo, že fakt těhotná seš, tak aby se to dalo... nějak řešit...'. Co jiného než potrat tím asi tak mohl myslet?"
"A snažil se to nějak vysvětlit? Třeba to mělo nějaký jiný význam. Nebo měl důvod, o kterém nevíš?" Zeptal se Petr a snažil se tomu co nejlépe porozumět.
   "Jaký důvod by to asi mělo mít? Prostě si to rozmyslel a nechtěl děti. Ale když se ptáš, tak mi jen řekl, že je to složitější. Já ho ale pak už moc mluvit nenechala. Byla jsem v šoku, naštvaná a hlavně zklamaná. Což jsem mu taky řekla a taky jsem mu řekla, že vím, že nejsem těhotná, ale i kdybych byla, rozhodně bych to neřešila takhle a on ať se k tomu postaví, jak chce. Pak už jsme se neviděli. Odjel někam pryč a já pak zjistila, že jsem se proklatě mýlila a že těhotná fakt jsem. Měla jsem strašný strach, že mě donutí jít na přerušení. A já... Než bych šla na potrat nebo zůstala těhotná a odkopnutá, tak jsem mu to radši ulehčila a prostě ho opustila. Tehdy mi to přišlo jako docela dobrý nápad."
   "Jen tak, beze slova?" Zeptal se opatrně a dal jí další kus masa na další prázdný talíř.
"Ne, to bych nedokázala. Nechala jsem mu vzkaz," odpověděla mu klidně: "vím, že to není nic moc, ale pořád lepší než zmizet beze slova." Sid si povzdechla a její lítostivý pohled znovu zmizel a ona se zase naštvala: "Ale kdybys slyšel, co mi řekl v té kavárně. Dělal jako by to všechno byla moje vina, jako bych jen já mohla za naše spory. Celé to na mě hodil. Samozřejmě, jak jinak. Náš velký pan Adam Hruška nikdy za nic nemůže, chytrák s minulostí, který má právo hrát si na ublíženého s ohledem na to, co prožil. Každý to musí chápat a každý musí snášet jeho šikanátorské chování. Tak jako tehdy, když jsem ho poznala s tím rozdílem, že už nemá malárii."
   "Páni," ulevil si Petr: "ten toho má asi dost za sebou, co?"
"To ano a já to vždy respektovala. Snažila jsem se mu pomáhat, byla jsem mu oporou. To on nikdy nedokázal."
"Zachránil Tě před únosci, stál při Tobě určitě i v jiných věcech. Třeba ten Tvůj posttraumatický syndrom... Sehnal doktora, měl o Tebe strach. Staral se o Tebe. To popřít nemůžeš."
   Sid se na chvíli zatvářila provinile: "Ano, to ano. Nechci říct, že při mě nestál nikdy, jenom..."
Na chvíli se odmlčeli a Petr se ponořil do myšlenek. Po pár vteřinách se znovu nadechl.
"A jak mu chceš vysvětlit Kiraz? Tohle není tak velké město. Dřív nebo později se to provalí, Sid. Nemůžeš být tak naivní a myslet si, že to nepraskne. Navíc s Tebou bude malá často i v ZOO, co s tím chceš dělat?"
   "Jo, já vím. Mám z toho hrůzu. Kdyby šlo do tuhého, tak budeme lhát. Řekneme, že jsem jí adoptovala nebo že jsem její kmotra. Něco už prostě vymyslím. Upřímně ale doufám, že to nebude potřeba. Chci jen, abys respektoval moje rozhodnutí a podpořil mě. Prostě to nikomu neříkej, pokud můžeš. Nesnesu pomyšlení, že by se Adam dozvěděl pravdu. Jakmile dokončíme výzkum, půjdeme o dům dál. Abych pravdu řekla, přemýšlím, že se vrátím do Turecka. Už dál nechci riskovat další taková nečekaná setkání. Snad to tu ve zdraví přežijeme bez toho, aniž by se dozvěděl, že má dítě. Tak mi to prosím slib, moc prosím," Sid sepjala ruce a třela o sebe dlaněmi, aby naznačila, jak ji na tom záleží.
   "Nelíbí se mi to, Sid," odpověděl jí vážně: "ale máš mé slovo."
Sid se na něj děkovně usmála a chtěla mu svůj vděk vyjádřit i slovy, vyrušil je ale malý Péťa, který přiběhl ruku v ruce s Kiraz.
   "Teto Sid, až budu velký, vezmu si Kiraz za ženu," oznámil jí chlapec a Petr se Sid se upřímně rozesmáli.