54.

663 46 4
                                    

Vždycky jsem ráda zpívala. V dětství mě dokonce rodiče přihlásili do pěveckýho kroužku, kam jsem sice chodila asi jen půl roku, ale bavilo mě to. Vlastně už si ani nepamatuju, proč jsem s tím tenkrát sekla. Asi jsem se v tu dobu starala víc o kluky než o svoje koníčky.
Když ale Dominic zastaví svou motorku před karaoke barem, na chvíli ve mně zatrne. V Torontu chodíme do karaoke baru často, ale od toho večera, kdy jsem zpívala It will be okay od Shawna Mendese, jsem tam nebyla. Ten večer jsem si byla naprosto jistá, že tím pro mě celý vztah s Dylem skončí a za nějaký čas se bláznivě zamiluju do Rafa, ale nestalo se tak. S Rafem jsme se shodli, že bude lepší, když budeme přátelé, a k Dylanovi cítím stejnou lásku jako před tou žádostí o ruku. Nikdy bych neřekla, že čas může tolik zamíchat karty.
„Netipovala bych tě na kluka, co má rád karaoke," prohodím pobaveně. Sundám si z hlavy přilbu a podám mu jí.
„Děláš si srandu? Drinky, hudba a krásná společnost? Co víc by si člověk mohl přát," zazubí se. „Takhle bys tam ale chodit neměla."
Shlédnu na svůj sporý outfit a musím mu dát za pravdu. „A co chceš dělat? Chceš jít nakupovat nebo mi snad dát svoje tričko?"
Dominic se zasměje a zavrtí hlavou. „Máš štěstí, jelikož jsem si zvykl sebou vždycky nosit jedno náhradní."
Z úložného prostoru na motorce vyndá batoh a z něho obyčejné bílé tričko s krátkým rukávem. Vděčně ho od něj převezmu a nandám si ho přes vršek od plavek. Jelikož mi ale sahá až pod kraťasy, udělám si na něm uzel těsně nad pupíkem.
„Můžem?" zeptá se a já přikývnu.
Interiér baru je úplně jiný než ten, na který jsem zvyklá z Toronta. Jediná stejná věc je malé pódium s mikrofonem, u kterého právě stojí drobná blondýnka a z plna hrdla, a upřímně řečeno i trochu falešně, zpívá We are the champions od Queen. I přesto, že zpívá falešně, ji všichni podporují, tleskají a zpívají s ní. Vypadá to spíš jako koncert než karaoke.
„Ale ale, koho nám to čerti nesou," pronese tmavovlasý barman jakmile se posadí na vysokou barovou stoličku.
Dominic se doširoka usměje a na přivítanou si s ním ťukne pěstí.
„A co je tohle za krasotinku?" Koutky úst mu zacukají až se nakonec rozšíří v sympatický úsměv.
„Tome, to je Maggie. Maggie, to je Tom, můj spolužák ze školy."
„Ráda tě poznávám," pousměju se.
„Potěšení na mé straně," mrkne na mě a hned se zeptá, co si dáme. Dominic mi doporučí drink Sex on the beach, že je tady prý nejlepší, ale já radši vsadím na jistotu – Mojito. Tom mi ho donese v krásně orosené sklenici s lístkem máty na vrchu. Vyprahle se napiju a můj spokojený výraz přiměje Dominica k úsměvu.
„Ještě nikdy jsem nepotkal někoho, kdo by se po drinku tvářil tak spokojeně," zkonstatuje pobaveně. Odložím skleničku na bar a natočím se čelem k němu.
„Jsem typ člověka, co mu dělají radost maličkosti."
Usrkne si ze svého drinku a přikývne. „Takový lidi mám nejradši."
Na pódium zrovna vystoupí kluk s nervózním úsměvem. Představí se jako Chris a prozradí nám, že chce zpívat dojemnou I will always love you od Whitney Huston. Všimnu si vysoké zrzky, co stojí přímo před ním a vychutnává si každé jedno slovo, co vypustí z úst.
Když začne zpívat, musíme se s Dominicem uculit. Není to zrovna adept na vítězství v pěvecké soutěži, ale láska v jeho očích to všechno vynahradí. A když písničku dozpívá a odstoupí od mikrofonu, vyndá z kapsy od kraťasů krabičku, kterou otevře a před zrzkou poklekne. Ona se rozpláče a skočí mu kolem krku. A zatímco všichni začnou tleskat, ve mně zatrne. Sleduju štěstí v jejich tvářích a vzpomenu si na Dylův zoufalý výraz, když jsem jeho nabídku odmítla. A pak od něj utekla.
„Maggie? Jsi v pohodě?" zeptá se mě Dominic ustaraně. Pohlédnu mu do očí a zavrtím hlavou.
„Já musím na vzduch."
Seskočím z barové stoličky a rychlým krokem se proderu davem lidí až k východu. Nadechnu se čerstvého vzduchu a posadím se na studený schod před barem. Schovám si hlavu mezi kolena a snažím se potlačit příval slz.
„Maggie?" hlesne Dominic, když se posadí vedle mě. I když se na něj nepodívám, vycítím z něj nervozitu.
„Vrať se klidně dovnitř, já se za chvíli vrátím," vysoukám ze sebe.
Dominic mi ale místo odchodu položí dlaň na záda a mě to v návalu emocí tak dojme, že se rozbrečím úplně. Už nemám sílu slzy zadržovat.
„Pojď sem," šeptne a přitáhne si mě do klína. Lehnu si mu do stehna a brečím. Nevím, jestli brečím minuty nebo hodiny, ale to je mi v tuhle chvíli jedno.
Dominic mě hladí po zádech a říká, že všechno bude v pořádku. Jenže já nevím, jestli bude.

NeodcházejOnde histórias criam vida. Descubra agora