Neodcházej

49.

Otočím se za tím hlasem a rty se mi zvlní do úsměvu, když spatřím rozzářeného Dominica.
„Překvapenej?"
„Když jsi nezavolala, myslel jsem, že nepřijdeš."
„Upřímně jsme to do poslední chvíli neplánovala, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Řekla jsem si, že bych měla zkusit něco, co bych normálně neudělala."
„Jakože bys nešla do klubu nebo bys nešla do klubu za úplně cizím klukem?"
„Spíš to druhý."
Pousměje se. „Počkáš tady na mě chvíli? Skočím se převlíknout a pak vypadneme. Když tak si dej na mě něco na baru."
Nervózně přikývnu a sleduju ho, jak zmizí do dveří pouze pro zaměstnance. Posadím se na barovou stoličku a objednám si malou sklenici vody, kterou stihnu tak akorát vypít, když se Dominic vrátí. Pracovní zástěru nechal tady a černou košili vyměnil za čistě bílé tričko s krátkým rukávem.
„Můžeme?" zeptá se mě s úsměvem a já přikývnu. Společně vyjdeme z hlučného klubu.
„Kam vlastně jdeme?"
„To je překvápko," mrkne na mě a zastaví se u masivní motorky.„Tímhle pojedeme?"
Dominic mi podá přilbu a věnuje mi další úsměv. „Bojíš se?"
„Jo?"
Moje upřímná reakce ho rozesměje. S přilbou dojde až ke mně a nasadí mi ji na hlavu. Opatrně mi ji zapne pod bradou a zase se usměje. Ten kluk je samej úsměv. „Se mnou se bát nemusíš."
Touhle větou můj strach sice nijak neustoupí, ale přesto se na motorku posadím.
„Chytni se mě kolem pasu," nařídí mi klidně a já ho hned poslechnu. Dominic si zapne přilbu, nastartuje a vyjede do neznáma.
Jedeme asi dvacet minut, když dorazíme před obří budovu akvária. Před cestou do Bangkoku jsem o něm slyšela – Sea Life Bangkok Ocean World, největší akvárium v jihovýchodní Asii.
„Ty mě chceš vzít do akvária?"
Dominic lehce znervózní. „Není to tvůj vkus?"
„Právě že naopak! Tyhle věci úplně miluju!"
Tvář se mu opět rozzáří. „No to se mi ulevilo... lekl jsem se, že nejen že nerada ryby jíš, nerada se na ně i díváš."
„Mě podmořský svět fascinuje. Je to jako nebe na opačné straně, chápeš? Nikdo vlastně pořádně neví, co všechno se tam ukrývá."
Dominic mi pomůže sundat helmu a pověsí ji na řídítko. „Tak pojďme něco z toho světa objevit."

Jestli jsem si myslela, že to tady bude krásné, spletla jsem se. Je to tady naprosto úchvatné a dechberoucí. Nachází se tady několik set druhů zvířat a musím přiznat, že nejednoho jsem se bála. Hlavně ti žraloci jsou děsiví.
„Rád sem chodívám takhle večer, protože to už tu nikdo moc není. Jednou jsem tady byl odpoledne a už tu stejnou chybu nikdy neudělám," zasměje se.
„Takže sem chodíváš často?"
„Tak jednou, dvakrát do měsíce."
„A ty ses tady v Bangkoku narodil?" vyzvídám.
Přikývne. „Asi bys to neřekla, co? Moc jako Thajec nevypadám."
„To ne no," zasměju se.
„Moje máma je Američanka a já od narození vypadám stejně jako ona. Po tátovi jsem prakticky nic nezdědil, proto spolu moc nevycházíme."
To mě zaujme. „Jak to?"
„Já totiž žiju v Americe, Maggie."
„Vážně?" vykulím oči.
Přikývne. „Jezdím sem jenom na léto a na svátky, studuju v New Yorku."
„Páni," vydechnu. „To žiješ asi hodně zajímavej život."
„Což mýmu tátovi moc nevyhovuje. Byl by radši, kdybych žil tady a zdědil rodinný podnik."
„A to hádám není zrovna tvůj sen."
„To hádáš správně," povzdychne si. „Vždycky jsem snil o životě v Americe. Máma o ní vždycky básnila a já toužil mít víc příležitostí. A když mě vzali na práva na Newyorský univerzitě, bylo rozhodnuto."
Opět vykulím oči. „Na práva?"
„Bys neřekla, co?" zasměje se. „Vím, že zrovna nevypadám jako typický právník, ale vždycky mě tohle odvětví fascinovalo. A vlastně mi to docela i jde."
Jeho nadšený výraz dost napoví o tom, jak moc ho to baví. Líbí se mi, když si jdou lidi za svými cíli a přes překážky.
Když projdeme celý areál akvária, vyjdeme opět na čerstvý vzduch.„Máš ještě čas?"
Přikývnu.
„Tak jestli chceš, vzal bych tě ještě na jedno místo. Rád bych slyšel taky něco o tobě."
Rty se mi zvlní do úsměvu. „Tak dobře."