Neodcházej

51.

A já v tu chvíli naprosto zamrznu. Celé tělo mi ztuhne a já téměř zapomenu i dýchat. Po vteřince se jakžtakž vzpamatuju a opatrně se od něj odtáhnu. „Já tohle nemůžu," šeptnu s čelem opřeným o jeho.
Dominic se mi podívá do očí. „Proč ne?"
Než jsme odjeli, Dylan mi řekl, že se mám chovat jako bych byla single. Naprosto bez zábran. V tu chvíli jsem myslela, že naráží jen na Rafa. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohla projevit zájem i o někoho třetího.
Když jsem poznala Rafa, viděla jsem v něm jakýsi únik z reality v podobě sexy kluka, co studuje v Paříži. Bože, jak já z něj byla paf. Jenže po pár týdnech mi došlo, že z reality se nedá utéct. Nedá se utéct od toho, co srdce opravdu chce.
Jenže teď je tady Dominic – milej, sexy kluk, kterýmu se líbím a který mě vzal na svoje tajný místo, který nikdy žádný neukázal. Cítím se s uvolněně a sama sebou. A vím, že je divný se tak cítit s klukem, kterýho znám sotva pár hodin, ale cítím se tak. A tady v Bangkoku jsem jen týden. Týden, který bych mohla a možná i měla využít k tomu si udělat jasno ve svým ještě pořád občas zmateným srdci. ‚Chovej se tam jako nezadaná – naprosto bez zábran. A pokud se za týden vrátíš a budeš cítit to co teď, budu tu čekat.' Tohle přesně mi Dylan řekl, než jsem odjela. A možná bych ho měla poslechnout.
„Já vlastně nevím," odvětím neurčitě. A pak znovu přitisknu rty na jeho. Tentokrát jistěji a už ne prkenně. A je to daleko lepší, než bych si kdy myslela.

Půl hodiny po půlnoci mě Dominic odveze domů. Po tom druhém polibku už jsme si jenom povídali. Konverzace s ním plynula přirozeně, nebyla v ní žádná křeč. A já během toho nemyslela na Dylana, na Rafa a ani na to, co řekne Hunter a spol, že jsem se vrátila tak pozdě.
Dominic zastaví před naší chatkou a na rozloučenou mě políbí na tvář. „Můžu ti zítra zavolat?"
„Jasně," přikývnu s úsměvem. Sundám si z hlavy helmu a podám mu jí. On si ji převezmu, rozloučí se se mnou a zmizí. Já zamířím dovnitř.
Jakmile vejdu do dveří, přiskočí ke mně vyděšená Lydie.
„Ty ses snad úplně zbláznila?!"
„Cože?" nechápu.
„Už přes hodinu a půl ti volám jako šílená a ty nic! Víš jak strašně jsem se bála, že tě někdo unesl?!"
Zasměju se. „Kdo by mě unášel, prosím tě?"
Dojdu ke kuchyňské lince a naliju si sklenici vody. Vypiju ji na ex. Vůbec mi nedošlo, že jsem celý večer nic nepila.
„Jsme v cizí zemi, nikoho tu neznáš. Mohl tě unést nějaký gang a prodat tě nějakýmu starýmu úchylovi!"
„Moc sleduješ 96 hodin, milá zlatá," zasměju se a vyčerpaně se svalím na pohovku. „Ale za ten mobil se omlouvám, měla jsem zavolat."
Lydie se posadí vedle mě. „Kdybych bývala řekla Hunterovi, že jsi nezvěstná, už by obvolával zdejší policajty."
„A cos mu teda řekla?"
„Řekla jsem, žes mi psala, že jsi v nějakým baru. Naštěstí mi to uvěřil, takže si šel lehnout. Nora spí jako zabitá už od odpoledne, kluci se vrátili celkem v náladě asi v jedenáct, takže taky hned padli za vlas. Jediná já se tady strachuju o bezpečnost svojí nejlepší kamarádky."
Pohladím ji s úsměvem po zádech. „Jsi fakt ta nejlepší kámoška na světě."
„To já vím taky," zazubí se. „Tak pověz, kde jsi vlastně celou dobu byla?"
Vylíčím jí to celé. Od telefonu, co mi na sebe dal Dominic v restauraci, po bar, akvárium i tu scénku na tajným místě. Lydie mě celou dobu poslouchala s otevřenou pusou.
„Páni. To bych teda do tebe neřekla."
„Viď?" zasměju se. „Já do sebe taky ne. Ale bylo to skvělý. Fakt skvělý, Lydie."
„Takže ses rozhodl poslechnout Dylana a chovat se tu jako nezadaná?"
Přikývnu. „Poslední měsíce jsem zmatená, jestli chci Dylana, Rafa nebo jestli chci být sama. A teď, když můžu od toho všeho získat určitý odstup, mám skvělou příležitost, jak to zjistit."
„A románek s neznámým surfařem z New Yorku ti to má pomoct zjistit?"
Opět přikývnu. „Jo. Myslím, že to přesně mi pomůže."