31.

799 50 1
                                    

Po večeři si pustíme nějaký random seriál, co nám doporučí Netflix. Koukáme na něj mlčky a je mezi náma takové zvláštní dusno. Nevím, jestli je to tím, že celý tenhle večer vypadá jako rande, nebo tím, že i když se snažím to nedělat, občas se v myšlenkách ztratím k Dylanovi. Myslím, že i on cítí, že je to zvláštní.
„Tak co si myslíš o tý holce?"
Spolknu pomyslný knedlík v krku a zamyslím se. „Myslím, že je dost nevděčná."
„Protože sní o svým ex, se kterým měla zjevně skvělej sex, kterej jí její manžel není schopnej dát?"
„Myslím, že by si měla vážit toho, že má věrnýho manžela, co ji miluje a se kterým má dvě nádherný děti. Chápu, že manželský život není vždycky snadný, ale když si ho vybrala, neměla by myslet na jinýho chlapa. A ještě k tomu chlapa, kterej není zrovna prototyp věrohodnýho člověka."
„Ale srdci neporučíš," pokrčí rameny.
To už se na něj otočím. „Takže tobě přijde v pohodě si někoho vzít a pak ho podvádět?"
„Ale ona ho nepodvádí, jen na něj myslí."
„Ale je v manželství, chápeš? A manželství je... o věrnosti. A o nějakým respektu k tomu druhýmu."
„Ty by ses chtěla někdy vdát?"
Vyschne mi v krku. „Jo, jasně, někdy v budoucnu určitě."
Pokývá hlavou jako by chtěl něco říct, ale neřekne to.
„Ty jsi, no, mluvil s Dylanem?"
Povzdychne si. „Asi jsem ti to měl říct hned, co?"
„Kdy ti to řekl?"
„Při tý hádce doma. Vypadlo to z něj tak rychle, že mu to nejdřív ani nedošlo. Máma šílela, když to slyšela. Myslela jsi, že se zbláznil, že požádal o ruku holku jen po pár měsících vztahu. Mysleli si, že jsi otěhotněla."
„Aha, tak to ani není tak překvapivý. Asi by to napadlo každýho rodiče."
„Ale tys nebyla těhotná, že ne?"
Uculím se a zavrtím hlavou. „Ne, Rafe, nebyla jsem těhotná a ani nejsem. Znám malé tajemství antikoncepce a kondomů."
„O tom nepochybuju," zasměje se.
„No, už jsem docela unavená."
„Jasně, takže mám vypadnout, chápu ten náznak."
„Ale to nemyslím, jen jsem toho dneska měla dost a zítra mě čeká celodenní balení, navíc přijede Hunter s Lydií, Marcus má taky dorazit brzo, takže tu bude ruch a já nebudu mít klid se vyspat, tak chci jít dneska brzo."
Usměje se. „V klidu, Maggie, nemusíš mi to vysvětlovat. Taky si musím zabalit a asi bych si měl ještě promluvit s Dylanem."
Společně vstaneme a já ho doprovodím ke dveřím.
„Děkuju za pozvání, Mags," usměje se. Natáhne se mi k tváři a jemně mě na ni políbí. „Zítra se budu těšit."
„Já taky," odvětím a úsměv mu oplatím. Dívám se za ním, než mi zmizí z dohledu, a zamířím do koupelny. Vyndám oblečení z pračky a pověsím ho na sušák. Jeden mi ale nestačí, tak skočím do komory pro další. V tom si ale všimnu alba, které jsem tam před pár týdny pohodila. Byla jsem smutná a nesnesla jsem se na něj každý den dívat, jak jen tak leží na poličce u mě v pokoji. Bylo mi z toho smutno. Proto jsem ho odložila sem, protože sem většinou chodím uprostřed úklidu, takže neregistruju nic kromě té věci, pro kterou jdu.
Vezmu obdélníkové album do ruky a odnesu si ho do obýváku. V televizi pořád běží Netflix, který mi teď dělá příjemnou kulisu. Usadím se do tureckého sedu a album otevřu.
První na mě vykoukne fotka z našeho prvního rande. Dylan mě vzal do hezké restaurace, kde jsme si dali dohromady obřího humra. Já jsem si chtěla dát obyčejný steak nebo tak něco, ale Dyl trval na to, že si musíme dát něco speciálního. Něco, co si budeme už navždycky pamatovat. Pamatuju si, že mi po něm bylo celou noc špatně, ale splnilo to svůj účel – budu si to pamatovat až do konce života.
Další fotky jsou buď selfíčka, co jsme si fotili na procházkách, nebo fotky mě, kdy mě Dyl fotil, i když jsem nechtěla. Tenkrát jsem si na nich připadala hnusná, protože nikomu se člověk nelíbí s vlasy, které mu vítr foukl do pusy. Teď jsem na nich ale viděla naprosto šťastnou holku, která si užívala toho momentu. Žila pro ten moment, kdy byla po boku člověka, co ji bezmezně miloval. V tu dobu jsem netušila, že o pár měsíců později mi ten samý člověk zlomí srdce.
Další fotky jsou focené tady v bytě. Většinou nás vyfotil Hunter nebo Lydie výměnou za to, že my vyfotili je. Jsme s Lydií obě docela ulétlé na focení a na to, co fotky představují. Obě v nich vidíme cestu, jak si všechny vzpomínky zvěčnit. Některé z těch fotek, co jsem jim tenkrát vyfotila, má Hunter v pokoji. Má je na speciální poličce, kde má jen fotky s Lydií. A taky se Sedmikráskou, hříbětem, které sám pojmenoval. Vím, že si k ní vybudoval zvláštní vztah. Lydie si z něj dělá srandu, že se do ní úplně zaláskoval. Hunter to popírá, ale ví, že má pravdu. Myslím, že pro něj představuje jeho lásku k Lydií. Tenkrát na ranči to pro ně všechno začalo. Kdyby tam společně nejeli, možná by se nikdy nedali dohromady.
Vždycky jsem ji to záviděla. Závidím Lydii, jak se na ni Hunter dívá. A nenávidím Dylana za to, že mě požádal o ruku. Proč to, do háje, udělal? Proč tím musel všechno zkazit?
Teď tu mohli sedět spolu. Mohli společně balit do Thajska a mohli si to tam užít zamilovaně stejně jako si to tam užije Hunter s Lydií. Takhle tam budu zmatená s jeho bratrem, který se mi sice dostává pod kůži, jak Dylan nedokáže, ale není v tom to, co potřebuju. Je v tom svoboda a nezávislost a vím, že tohle všechno by mi Rafe mohl dát, ale nikdy ve mně nevyvolá to, co ve mně vyvolal Dylan. Teď už to vím. Teď jsem si tím už jistá.
Miluju Dylana.

NeodcházejWhere stories live. Discover now