Bryan celou dobu chtěl zpátky domů. K rodičům, milující přítelkyni, do bezpečí a tepla. Na místo, kde se nebude muset strachovat, odkud přiletí kulka, a bojovat o holý život.
Ale když se jeho přání konečně vyplní, nic není jako dřív. Neschopnost no...
Oops! Bu görüntü içerik kurallarımıza uymuyor. Yayımlamaya devam etmek için görüntüyü kaldırmayı ya da başka bir görüntü yüklemeyi deneyin.
Zezdola se ozývalo cinkání nádobí a tlumené hlasy. Natáhl se k nočnímu stolku, aby se podíval, kolik je hodin. Deset. To znamenalo, že rodiče už chystají věci na oslavu, ale nikdo ještě nestačil přijít. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Po tom včerejším sesypání se nechtěl rodiče vidět. Dokázal si představit ty lítostivé obličeje. A po včerejšku k nim opravdu měli důvod. Jen doufal, že před ostatními, co se dostaví, se nezmíní, jak moc v háji jejich syn je.
Pomalu se posadil. Pískalo mu v uších, hlava mu třeštila, jako by strávil předchozí noc v klubu, a pálily ho oči. Stejné nepříjemné následky jako vždycky, když probrečel půlku večera. Promnul si obličej a postavil se. Potřeboval se trochu srovnat, než sejde dolů. Jenže zapálit si teď cigaretu by se rovnalo rozsudku smrti, protože rodiče nesnášeli, když kouřil u nich doma. Radši se odploužil do sprchy a doufal, že na něj zase nepřijde jeho obvyklá nálada.
Štěstí mu kupodivu přálo. Sprcha ho dostatečně probrala i dala dohromady, v košili a svátečních kalhotách tolik nevynikalo, jak moc je hubený, a dokonce se přistihl u myšlenky, že se vlastně i trochu těší, až přijde matčina sestra, protože díky jejím historkám by konečně mohl i na chvíli vypnout a nemyslet pesimisticky.
Dolů skoro seběhl. Jeho původní domněnka se potvrdila - v domě zatím žádní návštěvníci nebyli. Matka chystala stůl v jídelně, otec se jí snažil nemotat v cestě a dával šampaňské do lednice. Bryan se ve dveřích do kuchyně zarazil a pořádně se rozhlédl, aby zjistil, kolik jídla ho po celou oslavu bude strašit. Kupodivu toho nebylo tolik. Matka jako vždy připravila v podstatě rodinný oběd a dort pro oslavence. Přemýšlel, čemu se vyhne raději. Možná tomu obědu, napadlo ho, když kolem něj procházela matka, aby mohla otci podat maso na gril.
„Je ti líp?" zeptala se, když ho zase obcházela.
„Jo, je... Dík za ten včerejšek..."
„To nic nebylo, víš, že za námi můžeš kdykoliv přijít."
„Hm... Kdy dorazí ostatní?" Přešlápl a podíval se na ni. Rovnala ubrousky na stole, z některých se dokonce pokoušela seskládat labutě. Nešlo jí to, většina se rozpadla. Rád by jí pomohl, ale jemu samotnému se neskutečně klepaly prsty.
„Za půl hodiny. Říkala jsem jim, že na jedenáctou to bude nejlepší, protože přijdou tak akorát na oběd. A neboj, odjedou chvíli po třetí."
„Tátova sestra opravdu přijede?" Na konci mu přeskočil hlas, takže zněl, jako by se měl rozbrečet. Starostlivě se na něj podívala.
„Ano, přijede. Ale bude zaměstnaná tou spoustou jídla, takže tě podle mě nechá být."
Jen aby, pomyslel si, když se pomalu sunul na zahradu. Venkovní horko ho udeřilo jako facka. Otec postávající u grilu na něj zamával. Už se k němu chtěl vydat, když ucítil pečící se maso. Zarazil se, zavřel oči a snažil se zhluboka dýchat. Do krku se mu nahrnula žluč. Před očima měl zase trosky, mrtvé lidi a ohořelá těla. Znovu je cítil. Jako by byl zpátky a ty tři roky vůbec neuplynuly. Přísahal by, že dokonce vdechoval prach vznášející se nad sutinami.
