Bryan celou dobu chtěl zpátky domů. K rodičům, milující přítelkyni, do bezpečí a tepla. Na místo, kde se nebude muset strachovat, odkud přiletí kulka, a bojovat o holý život.
Ale když se jeho přání konečně vyplní, nic není jako dřív. Neschopnost no...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všechno v pokoji bylo na svém místě. Tak, jak to tam před lety zanechal, když odcházel. Pokryté slabou vrstvou prachu, což značilo, že matka zde pravidelně uklízela. Snad doufala, že se její zlomený syn jednoho dne vrátí zpět a znovu se stane tím malým nevinným chlapečkem.
S povzdechem položil sportovní tašku na zem a sedl si na svou starou kolečkovou židli. Vážně s ničím nepohnula ani o centimetr. Dokonce i ty erotické časopisy, zmuchlané v rohu pokoje v malé škvírce mezi zdí a skříní, nechala na místě. Proboha, takových let už to bylo. Odešel odsud jako mladý a nezkušený kluk, s nadějnými vyhlídkami na život a elánem v krvi, a vrátil se jako troska.
„Už sis vybalil?" ozvalo se z chodby ustaraným hlasem.
„Ještě ne," řekl tak tiše, že to sotva slyšel on sám, natož osoba za dveřmi. Zatočil se na židli.
„Jsi v pořádku? Nevěděla jsem, jestli tu mám nějak uklízet, tak jsem to nechala takhle," rozhodila matka nervózně rukama a prohlédla si ho. „Dáš si s námi dole čaj?"
Vzhlédl k ní. Tohle přesně byl důvod, proč původně nechtěl jezdit – ta starost a strach v jejích očích. Strach, jestli neudělala, neřekla něco zle, jestli se jen nenadechla ve špatnou chvíli. Pod jeho pohledem se lehce oklepala. Jako by se ho bála. Nuceně se pousmál.
„Za chvilku jsem u vás." Znovu se zatočil.
Jakmile se vzdálila, složil si tvář do dlaní. Co ho to napadlo sem jet na víkend? A to ještě tvrdil, že možná zůstane déle. Ani za nic, už takhle pro něj ty tři dny budou hotový očistec. Otec se ještě nějak ovládal, a když ne, odcházel si do kuchyně luštit křížovky, ale matka, ta své pocity skrývat neuměla a dávala dost dobře najevo, jak moc se o něj bojí. Zvlášť po tom zjištění ohledně Christy se to ještě zhoršilo, protože měla pocit, že musí svého malého chlapečka chránit stůj co stůj. A jako bonus měl zítra oslavu narozenin, což znamenalo, že přijde ještě alespoň matčina sestra i s rodinou a pokusí se je všechny rozveselit historkami z dovolené u moře. Měl chuť zalézt do postele a zůstat tam až do odjezdu. Rodiče by to pochopili. Ale když už sem ty dvě hodiny jel...
Zaklel a postavil se. Brečet může večer, teď se půjde socializovat. Alespoň maličko. Donutil se sejít do obývacího pokoje, kde už na kožené pohovce seděli oba rodičové a o něčem tlumeně mluvili. Když si všimli, že stojí na schodech, zmlkli. Otec po něm hodil jeden starostlivý pohled.
„Co se děje?" zeptal se jich nervózně a přešlápl.
„Ale nic, jen –"
„Jak moc by ti vadilo mít na oslavě i moji sestru?" přerušil otec matku v polovině věty.
Bryan jeho sestru nesnášel celým svým srdcem. Byla nepříjemná, tlustá, nenažraná, drzá, hlasitá a nadávala mu za to, že je hubený. Když byl mladší, na rodinných setkáních do něj cpala spoustu jídla navíc, a když odmítl, vlepila mu takový pohlavek, až mu luplo za krkem. Rodičům o tom nikdy neřekl, protože jakmile si na ni začal stěžovat, matka několikrát zopakovala, že tetička Mona je chuděra nemocná a musí na ni být hodný. A zítra by tuhle sádelnatou příšeru měl mít na oslavě, o kterou se stejně neprosil. Promnul si obličej.
